Cestování s rodiči - část třetí: Phnom Penh a příjezd do Sihaoukville

Je tu další pokračování článku napsaného mojí maminkou a převzatého z blogu Cesty.  Přeji Vám příjemné čtení! :)

22. 1 2011, sobota - Hurá na Phnompenh! 

Vstáváme kolem 6 a.m. , snídáme v blízkém pouličním bufíku a v 8 hod jedeme směr hlavní město Kambodže, Phnompenh.  Dnes cestujeme mikrobusem a byla to dobrá volba, protože řidič s námi jede celkem zběsile, předjíždí, troubí, jede opravdu tak, že rychleji se už ani v těchto podmínkách jet nedá, když musí stále vyhýbat kolům, motorkám, rikšám, sem tam autům, náklaďáčkům a silnice není nijak široká... 

Krajina je rovinatá, zase rýžová políčka, střídaná ale poli s lekníny - posléze si uvědomujeme, že to jsou zde vlastně všude lotosy, lotosová pole. Později je vidíme prodávat i na ulicích - zelené kalichy.

Lotos - prvně jsme nemohli přijít co to je zač, ale poté si Jirka vzpomněl, že v Číně je to téměř v každém jídle

Políčka jsou sem tam ozdobena v meziřádku vysokými palmami. Působí to romanticky, asi jsme opravdu v jiném světadílu...

Kambodžská krajina při pohledu z minivanu

Ve vesnicích vedle silnice je všude vodní příkop, pak teprve následují stavení, ve většině je název "dům" příliš honosný. Tak tedy stavení jsou většinou na kůlech, připravena na období dešťů. Tyto jsou z honosné čtvrti, ty opravdu lepší:

Kambodžské domy na kůlech - tyto jsou jedny z nejkvalitnějších

Děti se popelí v prachu mezi hromadami odpadků.

Do Phomphenu jsme přijeli asi ve 13 hod, tj. s cca dvouhodinovým zpožděním. To je nádhera na zdejší poměry! Po vystoupení z autobusu se na nás vrhli tuktukáři, nechali jsme se odvézt do uličky k jezeru, kde se hodně často ubytovávají cizinci. Jedeme tam úzkou ulicí, po krátkém hledání vybíráme hostel, pokoje máme dva, ve 3. patře. S chutí odkládáme batohy a vyrážíme do města.

V Phomphenu moc pamětihodností není, po ubytování vyrážíme na pahrbek, na jehož vrcholu je budhistická kaple. Park kolem ní je plný lidí, zjevně je to místní relaxační zóna. Potom jdeme ke královskému paláci, kolem něho je pěkná zahradní výzdoba, plno palem, kvetoucích stromů, lotosů... 

Palma uprostřed Královského paláce v hlavním městě Kambodže v Phenom Phenu

Palác září zlatem, je udržovaný, čistý. V zámecké pagodě je podlaha ze stříbrných dlaždic. Jejich vzhled trochu narušuje přelepení okrajů izolepou... V hlavní pagodě je pak zlatý budha se spoustou diamantů, nad ním sedí vzácný smaragdový malý budha. 

Jedeme tuktukem i k památníku nezávislosti, jedná se o dost nehezkou stavbu, jak zjišťujeme. 

Večeři jsme si dali na uličce u našeho hostelu, v malinké rodinné restauraci.

Odpočinek po vynikající večeři v "rodinné restauraci". Na zavlažení pijeme Pivo Klang...

Jsme tam vlastně jediní hosté, jídlo je moc dobré. Záchůdek je hodný zapamatování, jdeme k němu přes mrňavou kuchyňku, záchod je turecký, z důvodu úspory místa je umístěný příčně v rohu, takže se na něm dá čurat jen "do rohu a naširoko", jak pravila Liduška...

23. 1. 2011, neděle - spolehlivá doprava

Tuktukář na nás zvoní již v 7,15hod a převáží nás ranním městem, ve kterém už ale na nedělní ráno docela čile kolotá život, na autobusové nádraží. Autobus je již připraven a úderem osmé hodiny k našemu nesmírnému údivu, přesně dle jízdního řádu, vyjíždíme. Ovšem, jak záhy zjišťujeme, neodjíždíme z nádraží, ale zasunujeme se blíž k budově, o stínu. Řidič se šel něco pohrabat v motoru. Výborně! Bylo by to opravdu zvláštní, kdybychom odjeli načas. Řidičova činnost nás ale měla varovat. Jevila se ale na tuto zemi natolik normální, že nevarovala...  

Úderem 8,30 (nakonec fakt docela brzo) se začínáme hlemýždím tempem sunout přes PhomPhen. Provoz je hustý, vůbec to nevypadá na neděli. Velký autobus je neohrabaný, nejezdí tak pružně a rychle, jak včerejší mikrobusek. Ale nakonec se přece jen přes všechny motorky, vozíky, tuktuky, náklaďáčky vymotáme z města a supíme si to po místní hlavní cestě, u nás by to byla sotva okreska. Okolní krajina je jiná než včera, je kopcovitá, podél silnice je ale stále vodní příkop, nejsou zde rýžová políčka, ale spíš sady - s jackfruitovým ovocem, pak nějaké palmy vysázené pravidelně - tudíž jsme usoudili, že se jedná o ovocný sad, dále vidíme  cukrovou třtinu a tím pestrost plodin, zdá se, končí. 

Míjíme úžasný lidový trh, který si detailně díky našemu tempu detailně prohlížíme. Vidíme zde syrové maso, ryby, vnitřnosti, hromady odpadků, kotle s uvařeným jídlem, ovoce, haldy triček či jiných oděvů a spoustu prodávajících i kupujících, hojně jsou oblečeni ve "slušivých" bavlněných pyžamech. Dívky, ženy, stařeny, drobotina, všechny generace je tu možné vidět takto. Pyžámka, které jsme kdysi nosili jako děti, tu opravdu frčí.

V půlce cesty máme zastávku, kupujeme si jackfruit i pečené banánky. Přicházíme jim na chuť, mají trochu sladkoslanou příchuť, povrch vypražený do křupava, jsou horké a lahodné. Kdo, jak, na čem je připravuje je lepší se nedívat. 

Grilované banány - místní specialita, kterou lze koupit na každém rohu - i my jsme jí přišli na chuť

Po přestávce ujíždíme dál. A náš autobus začíná mít nějaké problémy. Tedy ne autobus, ale spolujezdci sedící před námi. Ze zavazadlového prostoru nad hlavami začíná kapat voda, záhy se kapání mění v tekoucí čirůček, následně už to regulerně valí na celé první pravé půlce autobusu. Já a Dušánek sedíme na hraně inkliminované zóny, semtam nás potřísní nějaká kapka. Spolujezdec řidiče pohotově rozdává plastové minižidličky a postižení na ně usedají do chodbičky autobusu. Zajímavé, jak je autobus vybaven a jak snadno je problém vyřešen! Poslední kopec ve městě Sihanouk Ville,  našem dnešním cíli, autobus vyjíždí již ztěží, začíná dokonce smrdět, jsme rádi, že z něj ve zdraví vystupujeme.

Ubytováváme se v hotýlku kousek od moře, vede k němu široká prašná cesta, lemují ji stánky se zbožím a pochopitelně neodmyslitelný nepořádek všude kolem... Bydlíme v přízemí a až poněkud opožděně zjišťujeme, že v pokoji páchne plíseň a neschne prádlo. Ale postele jsou tu široké, sice jen dvě, ale pohodlně se na ně vlezeme, Liduška spí s mladým borcem - naším Jirkou.

Vydáváme se na procházku po pláži, v blízkosti hotelů a restaurací je zaplněná lehátky, slunečníky, jdeme pryč odsud, toto davové rožnění nás nenaplňuje.

Pohled na hlavní pláž ve městě Sihanoukville. Tato část je plná slunečníků a restaurací. O kus dál je to přece jen o něco klidnější...

Přímou úměrou s ujítými kroky lidí ubývá, pobřeží je pustější, písečná pláž bez lidí. To může být naše místo. Koupeme se, moře je teplé, nádherně nepředstavitelně lahodně vlahé. 

Necháváme se prohřívat sluníčkem a po chvíli k nám přichází kambodžská dívenka, přisedává si, je milá, uculuje se a nabízí nám ovoce.  Jirka se s ní pouští do smlouvání, oba si ten obchod užívají, ona už ví, že koupíme, Jirka míní snížit cenu co nejvíce, ona na nás ostatních ale už nejspíš vidí, že jí zaplatíme její cenu. Žvatlají spolu, nakonec vyhrává opravdu dívenka, protože je fakt milá a nám se jí zželí. Cena už je beztak nízká, kupujeme meloun, mango - to nám loupe, protože Dušánek ho loupat neumí, chvíli ho sledovala, jak boří do manga nůž, pak mu ovoce vzala a zkušenými pohyby svýma upatlanýma ručkama nám ovoce naporcovala.

Jíme s chutí a společně se smějeme. Mango je nesmírně sladké a moc dobré. Meloun si čtvrtíme, dívenka nám odebírá slupky a aranžuje si je doprostřed tácku. Stále se usmívá, oči jí jen hrají. Šáhne Dušánkovi na špeky a je z toho u vytržení.

Milá Kambodžská holčička a Dušánek :)

Zpět se nevracíme po pláži, ale zadem, jdeme do mírného kopečka, zákoutí jsou zde klasická kambodžská, tj. binec, rozestavěné a už rovnou ruinovité stavení, hemžící se špinavé děti, hlučný provoz motorek, na chodníku rozložená rodina - několik dětí, prarodiče, rodiče, možná i bratři, sestry rodičů - vařící si večeři, později se zde zjevně uloží ke spánku. Proč ne, chodník je na rozdíl od prašného okolí relativně čistý, teplý, nebude třeba přikrývky ani podložky...

V našem pokoji v hotýlku je smrad přímo hnusný, pach plísně, nevyvětraného pokoje. Drží se tu vlhko i v tom vedru. Pouštíme rychle větráky a hned je to lepší. Dokonce ani Dušánek neprotestuje a nebojí se ofouknutí.

Po sprše vyrážíme do víru města. Nacházíme trh, domorodí prodejci nabízejí vybrané lahůdky: cvrčky, larvy, žáby, hady, brouky, červy. Jirka si kupuje hádka na špejli a náhle Dušánek zaslechne otázku jakési dívky: "What is this?" a odpoví "cvrček". Dívka zírá do plata s broukama a pak jí dojde odpověď. Je radostí bez sebe, že potkává krajany a nás to také těší. V těchto končinách se to zase tak často nepoštěstí. Chvíli s nimi posedíme, popovídáme si, dívka si nakoupila od každé z uvedených lahůdek něco a statečně to ochutnává, její tři společníci se odtahují, popisují své žaludeční potíže. Jsou to máčky a dívčina je dost dobrá!