Město Xian, hora Huashan a Terakotová armáda

Takhle se v Číně označují
nejvýznamnější památky :)

Opět vás zdravím z říše středu, z Číny. Je za námi další víkend a já jsem toho opět využil k cestování a poznávání této obrovské země :). Ve čtvrtek ráno jsem se dozvěděl, že mě v pátek odpadá škola a tak jsme se v rychlosti rozhodli s Laurou z Kanady pro Last-minute výlet do starověkého města Xian a jeho okolí. Během posledních 4 dní jsme toho viděli a zažili opravdu hodně. Tak se to tady nyní pokusím nějak shrnout :)

Při výstupu na vrchol hory Huashan
mezi desetitisíci zámky lásky

Jelikož jsme se rozhodli jet na poslední chvíli (asi 4 hodiny předtím, než nám jel vlak z druhé části Pekingu), tak jsme si koupili lístek opět od překupníka. Rychle jsme se sbalili a doufali jsme, že se na nás šmelinář nevykašle a neprodá lístek někomu jinému. Naštěstí slovo dodržel a na Beijing West Station jsme si od něj koupili lístek s menším příplatkem… Bylo vidět, že byl docela nervózní. Asi nebyl zvyklý prodávat relativně drahé lístky jen 45min před odjezdem vlaku.

Po zkušenostech jsme si kupili hard-sleep. Vzdálenost mezi Xian a Peking je zhruba 1200km a cesta vlakem trvá 12hodin. Je to vlastně ideální vzdálenost, protože se vyjede v 8 večer a člověk je v 8 ráno na místě. My jsme vyjeli ve čtvrtek večer (11.11.) a přijeli jsme do Xian v pátek ráno.

Jeden z Terakotových
válečníků

Jižní brána do města Xian

A proč je Xian tak známý? Xian je jedno ze 4 čtyř starobylých hlavních měst Číny.  Je to jedno z nejstarších měst v Číně, s více než 3000letou historií. V Xianu končila (začínala) legendární Hedvábná stezka.  A co je asi nejdůležitější, tak kousek od města se nachází legendární Terakotová armáda…

Market v Muslimské čtvrti ve městě Xian

Páteční dopoledne jsme strávili chozením po městě. Ochutnali jsme spousty místních specialit (spousta jiných jídel než v Pekingu) a všechno bylo vynikající. Nejvíce mě asi dostalo jídlo, co se prodávalo skoro všude, vypadalo jako brambory, chutnalo jako prasečí tuk a bylo to jen jakési želé s kořením. Prohlédli jsme si centrum města s Drum a Bell towers. Poté jsme zamířili do velké muslimské čtvrti, kde jsme se na chvilku ztratili v místním marketu (vzdáleně může připomínat zmenšeninu Grand Bazar v Istanbulu). Pak jsme si ještě dali vynikající jehněčí v jedné z místních restaurací.

Huashan

Noční minimarket ve vesničce Huashan 

Okolo třetí hodiny jsme nasedli na vlak směr Huashan. Huashan je jedna z pěti posvatných Taoistických hor v Číně a je cílem mnoha poutníků. Za dvě hodiny jsme vystoupili ve vesničce Huashan, na úpatí hor. Našli jsme si levné ubytování a šli jsme hledat něco na večeři. Ve vesničce jsme byli jediní a někteří místní na nás koukali, jako kdyby cizince ještě ani neviděli. 

Tito manželé dělali nejlepší nudlovou
 polévku jako jsem kdy v číně jedl!

Po chvilce chození jsme našli fantastický market s jídlem! Pod stříškou, v takovém menším hangáru, se nacházelo takových asi 20-30 malinkých stánečků a každý prodával něco jiného na jídlo. Všude okolo bylo spousta Číňanů, kteří toto místo měli očividně v oblibě. Vybral jsem si jednu vynikající nudlovou polévku s hovězím masem. Musím říci, že jsem lepší a levnější jídlo v Číně snad neměl.Hmmm. Pak jsem si dal ještě pár dojížďáků a byl jsem naprosto spokojený :) Pak už jsme si šli lehnout, abychom nabrali energii na zítřejší náročný den…

Fantastické výhledy z více než 2000 metrových vrcholů hory Huashan

V sobotu jsme vyrazili v 6:30 ráno. Byla ještě tma. Hned po odchodu z hotelu se začalo stoupat. První 4 kilometry byly ještě docela mírumilovné :). Ale pak to začalo. Cesta vedla někdy i místy, kde se tomu dalo jen těžko uvěřit. Lauře se někdy moc nahoru nechtělo, ale všechno nakonec statečně zvládla :)

Zámky lásky na východním vrcholu hory Huashan

Hora má celkem pět vrcholů. Svým tvarem připomíná květinu, odtud i název Huashan (Květinová hora). Na hoře a jejím úpatí se nachází řada taoistických chrámů. Vlastně až na vrcholy hory vedou do skály vytesané schody. Hora je oblíbeným cílem čínských mileneckých párů, zavěšujících na řetězy kolem cesty zámky, symbolizující trvalost jejich vztahu.

Na každém zámku jsou obvykle vyrytá jména obou partnerů a datum, kdy tam ten zámek pověsili. Bylo opravdu velmi zajímavé hledat opravdu staré zámky, které tam visí už spousty let…

S taoistickým mnichem v jednom z mnoha chrámů

No a my jsme stoupali výš a výš. Nejvýš jsme vystoupali do výšky 2096m. To znamená, že jsme za den vystoupali zhruba 1700 výškových metrů. Vylezli jsme na východní a na západní vrchol a užívali jsme si dech beroucí výhledy na všechny strany. Pod námi byli hluboká údolí a opravdu úžasná panorámata! No, a jelikož je to posvátná hora tak na ní bylo spousta taoistických chrámů s taoistickými mnichy. Jednou jsme si i mysleli, že mniši u jednoho z oltářů hrají na hudební nástroje. Když jsme přišli blíže, tak jsme zjistili, že to bylo jen rádio :)

Šachový pavilon. No comment :)

Na hoře jsem objevil i jedno z nejúžasnějších míst, jaké jsem kdy viděl. Byl to malinkatý pavilonek, který byl postavený na téměř nepřístupném kusu skály. Jmenoval se Šachový pavilon. Na každou stranu byly obrovská údolí. V Pavilonku, pod stříškou, byly jen dvě kamenné židličky a stoleček. Naprosto úžasné místo pro partii šachu nebo pro meditování. Všude okolo naprosté ticho a nádherná příroda! Škoda jen, že jsme neměli více času, určitě bych se tam vydal :)

Zámky lásky byly opravdu všude!

Bohužel nás pomalu začínal tlačit čas a taky jsme už docela cítili nohy a tak jsme pro cestu dolů zvolili lanovku, která nás svezla z výšky 1500m do výšky 500m během deseti minut (ráno jsme to šli asi 3 hodiny :)). Byli jsme docela dost mrtví. A tak jsme po úžasném smlouvání ceny s taxikářem jeli vlakem nazpět do města Xian. Ve městě jsme se ubytovali v hostelu kousek od jižní brány a spali jsme snad jako nikdy…

Terakotová armáda

Pohled na hlavní část terakotové armády

V neděli jsme se vydali shlédnout jednu z největších atrakcí v celé Číně. Terakotovou armádu. Armáda se nachází asi 1,5hodiny jízdy autobusem na východ od Xianu.  Koupili jsme si lístek, prošli povinnou uličkou plnou obchodů se suvenýry, a už se před námi rozprostíraly 3 velké hangáry, které ukrývali tuto památku UNESCO. Prvně jsme se šli podívat na video, které nás vlastně shrnulo celou historii, těchto unikátních soch.

Každý z vojáků má jiný výraz v obličeji (!!!)

Pokud bych to měl ve stručnosti shrnout, tak armáda byla postavena v roce 210 př.n.l., ale znovuobjevena byla úplnou náhodou až v roce 1974, kdy vesničané začali kopat novou studnu. V současnosti je odkrytých zhruba nějakých 1500 soch bojovníků, ale odhaduje se, že celkový počet je asi 8000 (!!!). Armádu si nechal postavit první čínský císař a měla sloužit k posmrtné ochraně jeho mauzolea, které od armády vzdálené necelé 2km.

První linie :)

Maouzoleum je samo o sobě údajně ještě úžasnější než celá terakotová armáda. Mauzoleum je prý největší a nejúžasnější hrobka, která kdy byla na světě postavena. Pod obrovským, uměle navršeným kopcem zeminy, asi 100m vysokým a několik stovek metrů širokým, se nachází podzemní město. Jsou tam domy, obchody, ševci, kuchaři, a tak dále. Prostě jedno velké město celé postavené z hlíny. Jsou tam ukryty poklady, jaké svět neviděl, a na stavbě pracovalo 30 let denně 700 000 dělníků (!!!).  Má to jedinou nevýhodu, mauzoleum se ještě nikdy neotevřelo a tak nikdo ještě nemohl vidět, zda jsou legendy pravdivé :)

Ale pojďme zpátky k Terakotové armádě. Vojáci se nachází ve 3 hangárech. V nějvětším z nich se nachází cca 1200 vojáků. Jsou poskládaní v první pětině. A ve zbylých cca 4/5 haly se pořád pracuje na odkrývání a čistění dalších. Bylo vidět, že to musí být práce na několik desítek let, než se podaří celou armádu znovu postavit.

Představení před Mauzoleem

Granátové jablko

U Mauzolea jsme se poté podívali na pěkné představení a pak jsme se vydali nazpět do Xianu. Na cestu jsem si koupil moje první granátové jablko v životě. Bylo vynikající, ale granátová jablka se strašně těžko jí, a tak mě to trvalo skoro hodinu, než jsem ho celé spořádal :)

Mě osobně se armáda líbila, ale upřímně řečeno, je to pořád v podstatě jenom něco jako muzeum, kde se člověk kouká na hliněné sochy. Nemyslím to vůbec špatně, ale mě mnohem více mě zaujala historie toho celého místa, než ty sochy samotné. Bylo to opravdu velmi zajímavé vidět, ale pokud bych si měl vybrat mezi nádhernou přírodou na hoře Huashan a Terakotovou armádou, tak bych měl jasného vítěze :)

Úchvatné Fontánové představení před pagodou 

Večer jsme se šli podívat na obrovskou show k vodní fontáně. Fontána mohla být tak 200m dlouhá a 50m široká. Při představení hrála hudba a do rytmu stříkali tisíce trysek. Celé to bylo nádherně osvětlené. Krása. Škoda jen, že nebylo teplo, určitě bych pak naběhl dovnitř :)

Městské hradby a Muslimská čtvrť

Široké městské hradby ve městě Xian. A všudy přítomný smog.

V pondělí jsme ještě zůstali v Xianu. Jelikož proto, že já v pondělí nemám žádnou školu a také proto, že na neděli byli už všechny lístky vyprodané. Rozhodli jsme se podívat se na městské hradby. Po obvodu měří 14km a tak jsme se rozhodli půjčit si kolo a podívat se na Xian z této perspektivy :). Bylo docela pěkné počasí, akorát byl všude smog (ještě hustší než v Pekingu). Hradby byli opravdu široké, ale bohužel pro opravu severní brány se nedalo jet dokola, a tak jsme udělali jenom půlkruh.

Na oběd jsme zašli opět do Muslimské čtvrti. Poté jsme si nakoupili pár drobností pro kamarády v Pekingu a v 5 hodin jsme se vydali na nádraží, odkud jsme jeli nazpět vlakem do Pekingu. Prvních 5 hodin jsme jeli na hard-seat a pak jsme si dokoupili hard-sleep, abychom se alespoň trochu vyspali.

V Pekingu nás přivítala stará známá neuvěřitelně vlezlá zima, ale byli jsme rádi, že jsme nazpátek. Byl to super výlet a už se těším na další :) 

Chrámy v Pekingu a divoká část velké čínské zdi

Ve čtvrtek nemám žádnou školu a tak jsem se vydal s Laurou navštívit dvě známé turistické atrakce v Pekingu. Byly to Chrám Lama (Lama Temple) a Konfuciův chrám v Pekingu. Oba dva chrámy se nachází kousek od sebe a tak není problém navštívit je za jedno odpoledne. No a v sobotu jsem se opět vydal na velkou čínskou zeď, ale tentokráte to bylo úplně o něčem jiném než posledně. Šel jsem totiž na část zdi, které Číňani říkají divoká… :)

Lama Temple

Ginko Biloba v Lama Temple

Byl krásný podzimní den. První jsme šli do budhistického Lama Temple. Hned po vstupu nás zaujala krásná alej. Listy byly nádherně žluté a navíc byly osvětlené sluncem a tak to opravdu vypadalo jako zlato :). Jak jsme poznali (Laura poznala), tak to byl strom Ginkgo Biloba. Tento strom má navíc velmi specifický tvar listů a tak jsme si nějaké vzali s sebou a teď je sušíme v knihách.

Krásně pomalované hůlky, které se zapálí a jsou v chrámech
používané jako kadidlo

Celý chrámový komplex je postaven v jedné ose. To znamená, že poté, co jsme prošli alejí, nás čekalo několik chrámů, které byly postaveny za sebou. Bylo to pěkné, ale na to, že to má být údajně nejkrásnější chrám v Pekingu, tak nic moc. Na Taiwanu byly podobných chrámů spousta. Zaujali nás tam ale pár věcí. Mezi chrámy byly stromy, které měli už opadané stromy, ale v korunách měli ještě zářivě oranžové plody. To jsme nebyli schopni identifikovat, ale nyní už víme, že to byl Tomel japonský (druh kaki).

Budhističtí mnichové při modlidbě

Do jednoho z chrámů jsme přišli v okamžiku, když začínala buddhistická modlitba. Nesmělo se tam fotit, a proto mám jenom pár fotek :). Bylo to velmi zajímavé – mniši během modlitby používali všemožné hudební nástroje.

18 metrová socha Budhy v Lama Temple

No a poslední a asi nejzajímavější věc v celém komplexu je 18 metrová socha stojícího Budhy v jednom z chrámů. Dříve byl tento Budha prý i Guinessově knize rekordů. Vypadá opravdu docela vysoce, protože do chrámu, v kterém se nachází, se vejde jen tak tak :).

Temple of Confucius

Já se samotným Konfuciem...

Druhý chrám dnešního dne byl zasvěcený asi nejslavnějšímu filozofovi všech dob, Konfuciovi. Konfucius je v Číně dodnes velmi uznáván. I když jeho chrám tomu není moc důkazem, protože je docela zastaralý.

U jeho chrámu...

Ale přesto má takovou zvláštní atmosféru, která byla ještě umocněna tím, že jsme tam šli před zavírací dobou a tak jsme tam byli skoro sami. Prošli jsme si několik budov a skončili jsme v jedné, kde bylo opravdu něco hodně zajímavého.

Kamenné desky s vytesaným
učením Konfucia

Jeden z učenců konfucianismu vytesal do téměř 200 obrovských kamenných desek to nejdůležitější Konfuciovo učení. Dvanáct let nedělal nic jiného, než tesal do těchto velkých kamenných desek…

Divoká čínská zeď

Naše celodenní trasa, došli jsme až tam, kam je vidět :)

V minulém článku jsem trošku naznačil, že bych se rád vydal na Velkou Čínskou zeď ještě jednou. No, a jelikož se do Pekingu nezadržitelně blíží zima, tak nebylo na co čekat, a vydal jsem na zeď v sobotu ( 6.11.). Domluvil jsem se s Lukášem (Slovensko) a Michalem (Beroun), které jsem potkal na ambasádě a rozhodli jsme se pro výlet na divokou část velké čínské zdi – do sekce Jiankou.

Za mnou je vidět zeď a po té zdi jsme celý den šli :)
Fantazie!!!

A co, že to vlastně ta divoká čínská zeď znamená? Jsou to takové úseky velké čínské zdi, které nejsou zrekonstruované, a v podstatě nebyly vůbec opravovány od té doby, co byly postaveny. Minulý týden jsme byly na zdi v části Mutanyi a bylo to naprosto úžasné. Mutanyi je typická zrekonstruovaná turistická část velké zdi. Divoká čínská zeď je ještě úplně jiný zážitek! Asi si ještě pamatujete, jak se mě na Mutanyi líbilo, takže když vám řeknu, že nyní to bylo ještě mnohem lepší, tak vám musí být jasné, že to byla opravdu bomba!!! :)

Jedna z téměř zcela rozbitých částí zdi

V sobotu jsem měl sraz s rukama v 5:45 na zastávce metra. Opět jsme jeli na autobusovou stanici Dongzhimen a pak autobusem 936 do Huairou. Tam jsme smlouvali asi 15minut s taxikářem cenu taxíku, aby nás odvezl tam, kam jsme potřebovali. Bylo vážně hodně vtipné. Když jsme použili známou fintu a řekli jsme mu, že jsme studenti, a že nemáme peníze, tak nám odpověděl, že chápe, že jsme studenti, ale že nemá co jíst, a proto nám musí dát tak vysokou cenu :). Nakonec jsme se domluvili na ceně, že jsme byli všichni spokojení a jeli jsme asi hodinu taxíkem.

Uaaaa!!! :) Nádhera :)

V 9 hodin jsme byli ve městečku Xizhazi, odkud jsme vyrazili směrem vzhůru. Na hřebeni jsme viděli zeď, což byl náš cíl. Nejdřív jsme šli podél pár políček a poté jsme už začali docela prudce stoupat. Ke konci už jsme skoro lezli po skále, ale vyšplhali, na takové místo, z kterého byl krásný výhled do okolí. Ale zjistili jsme, že jsme špatně a tak jsme museli z této skály slézt a vydali jsme se jinou cestou. Asi tak v 10 hodin jsme dorazili celí propocení na zeď.

Na vrcholu zdi...

Byl to úplně jiný pohled než před týdnem. Zeď byla místy rozbořená, rostly z ní všude možně keře a stromy. Nikde nebylo ani človíčka a celá zeď patřila jen nám! Bylo nádherné azurové nebe, a bylo opravdu teplo. Jediná věc, která nebyla vlastně ideální, byl malý opar v údolí, který zhoršoval viditelnost, ale nebylo to nic strašného, i tak bylo vidět na několik kilometrů :)

Lukáš, já a Michal pře věží Zhengbei

Vydali jsme se po zdi směrem na západ, směrem ke veži Zhengbei. To je jedno z nejvyšších míst na zdi vůbec a říká se, že je z tohoto místa nejkrásnější výhled na velkou čínskou zeď. Když jsme se k věži blížili a otevíral se nám výhled na druhou stranu, tak jsme nevěřili vlastním očím! To, co jsme viděli, bylo opravdu neuvěřitelné! Viděli jsme, jak se zeď táhne po hřebenech až tam, kam oko dohlédne. Není možné pochopit, jak to mohl vůbec někdo postavit. A vlastně ten úsek zdi, na který jsme se koukali, to byla naše dnešní cesta. Až jsme si to na věži užili, tak jsme se vydali dál.

Někdy se mě i moje výška docela hodila :)

A že to začalo přitvrzovat. Zeď vedla nahoru dolů. Po schodech většinou nebylo ani památky. Nějaké úseky byly opravdu docela extrémní. Muselo se slézat doslova po skále. Já osobně jsem měl po tomto dni na rukách puchýře. Místy to bylo opravdu náročné, ale naštěstí tam nebyl žádný úsek, který by se nedal zvládnou, a my bychom se museli vrátit (i když nějaké k tomu neměli daleko) :).

Splnění mého snu. Čurám z velké čínské zdi...
...a mám před sebou nádherný výhled :)))

Okolo poledne už jsme na zdi začali potkávat skupinky čínských turistů. V nějakých jednodušších místech jich bylo už docela hodně, a když si ještě pustili rádio, které s sebou s oblibou nosí, tak jsme od nich okamžitě prchali dál. 

Schody alá skoro zeď :)

Na nějakých místech byla zeď úplně rozbitá a muselo se přelézat přes obrovské hromady kamení. V jiných místech byla zeď třeba jen 2 metry vysoká a metr široká a byla opravdu téměř kolmá a schody na ní mohli mít takových pohodlných 60cm. Dnes je pondělí večer a já pořád cítím svoje stehna J.

Na půl 4 jsme měli domluveného taxikáře, který nás čekal dole ve vesničce (jinak bychom se neměli jak dostat zpátky). Stihli jsme to docela těsně a v 5 hodin jsme jeli posledním autobusem z Huairou do Pekingu.  Byli jsme naprosto zničení, ale zážitek to byl nezapomenutelný.

Michal, číňanka, Lukáš,
který ji drží za zadek a já :)

Tak taková byla moje divoká čínská zeď. Podívejte se do fotogalerie na víc obrázků, myslím si, že ty to místo popíší lépe než nějaký článek. Všichni tři jsme byly naprosto nadšení a spokojení…

Další z nádherných  výhledů na části
 velké čínské zdi v sekci Jiankou

Mě osobně velká čínská zeď naprosto ohromila. Opravdu nechápu, jak to mohlo být v nějakých místech postaveno. A to jsem viděl jenom dohromady jenom nějakých 15km z celkových téměř 9000km (!!!). 

Michal během dne říkal, že zeď byla postavena nejenom z obranných důvodů, ale také jako manifest moci. Jestli tomu tak opravdu bylo, tak to svůj účel bezesporu velmi dobře plnilo a plní...

Moje narozeniny a výlet na velkou čínskou zeď

Zdravím opět z chladného, ale slunečného Pekingu! Dneska budu psát o tom, jak jsem tady oslavil svoje narozeniny a jak jsme s ostatními mezinárodními studenty podnikli výlet na velkou čínskou zeď. Ještě než začneme, tak bych vás chtěl upozornit na článek na idnes, který jsem našel včera na internetu a který mě dost překvapil. To místo, kde se to odehrává je tam, kde jsem před pár týdny byl s Pavlem na výletě... Tady to je :  Trest smrti v Číně. Tak, ale teď už pojďme k něčemu veselejšímu. Tak hurá na článek:

Moje narozeniny 

Fotka se všemi kamarády, kteří mě přišli popřát

25. října slavím každý rok narozeniny a nejinak tomu bylo i letos :). Jelikož venku už začala být opravdová zima, tak jsem se rozhodl, že pozvu všechny děcka k nám domů a uvařím jim večeři J. Haron (můj spolubydlící) se ochotně nabídl, že mi pomůže. Narozeniny jsem slavil v neděli. Jak jsme se vzbudili, tak jsem sel s Haronem na nákup do supermarketu. Nakoupili jsme opravdu hodně věcí a do dneška nechápu, jak to moje čínské kolo mohlo všechno uvést (mě, Harona a nákup).

Ale zvládli jsme to. Jak jsme přijeli zpátky k našemu domku, tak jsem po otevření dveří zůstal stát s otevřenou pusou. Nevěřil jsem vlastním očím! Během těch dvou hodin, co jsme s Haronem nakupovali, tak ostatní děcka mezitím tajně vyzdobili celý náš domek. Všude byli balónky, řetězy nápisy a přáníčka k narozeninám. Bylo to vážně nádherný! Později jsem se dozvěděl, že Haron jim dal tajně klíče, ať se můžou dostat dovnitř.

Večeře a hraní na kytaru...

Asi ve čtyři hodiny jsme začali vařit, aby vše bylo připraveno na šestou hodinu, kdy se měli všichni začít scházet. Byl to docela boj :). Samozřejmě, že ne kvůli našim kuchařským schopnostem ale kvůli kvalitě čínských hrnců a spotřebičů, které jsme ten den poprvé vyzkoušeli :). Ale všechno jsme to zvládli. Já jsem udělal, smažené maso s cibulkou na kari. Haron připravil dušené maso se zeleninou. Musím se pochlubit, že se nám to i přes zničené hrnce a totálně zašpiněnou kuchyňskou linku povedlo.

Happy birthday :)

No a od šesti hodin už bylo veselo :). Přišli úplně všichni, které jsem pozval, tak nás bylo opravdu hodně! Bylo to super! Po přípitku s Becherovkou mi zazpívali happy birthday a vrhli jsme se na jídlo. Snědli jsme úplně všechno, co jsme připravili, a tak jsem ještě během večera přidělával dumplings :). Poté Charlie začala hrát na kytaru a tak jsme zpívali :). I čínské písničky :). Pak si vzal kytaru i Joel (Madagaskar) a předvedl svoje hudební umění :).

Sdílení kultur :)

A že se ptáte, co jsme během večera pili? No většina lidí nepili alkohol, protože jsou muslimové nebo to prostě nikdy ještě nezkusili. (Ale becherovku „aspoň“ ochutnal každý :)). Takže půlka lidí pila nealko. My, druhá půlka jsme bili na pivku :). Povídali jsme si o všem možném. Byli tady lidé z těchto států. Uff, snad to dám dohromady: Thajsko, Laos, Kambodža, Vietnam, Papua Nová Guniea, Středoafrická republika, Kanada, Velká Británie, Madagaskar, Bangladeš, Čína a Česká Republika J.  Snad jsem na nikoho nezapomněl :).

Turnaj v šipkách :)

Později jsem uspořádal turnaj v šipkách. Zúčastnili se všichni a šampionkou mezi mezinárodními studenty se stala….LAURA! J. Měl jsem taky přichystanou cenu pro vítěze :). Byla to plácačka čínského alkoholu – Bajiu. Má to zhruba 55% alkoholu a téměř nikdo to nemá rád. Ale každý to pije :). No a Laura s tímto alkoholem nemá nejlepší zkušenosti a tak se jí udělalo trošku špatně, když se toho předevšemi napila. Bylo mě jí i trošku líto… Ale všechno bylo pořádku a ona se jen ujistila, že toto už opravdu nebude nikdy pít :). Šipky měli opravdu úspěch a tak jsem v pondělí moc poděkoval v International Student office, že jsem si je mohl půjčit…

Dárečky :)

Potom jsme si ještě povídali a hráli na kytaru. Bylo to opravdu moc pěkný. Každému se to líbilo a řekli jsme si, že musíme najít víc důvodů pro takovéto společné akce :).

Nevím, kolik z mých kamarádů si tento blog přeloží do svého jazyka, ale i tak bych jim chtěl ještě chtěl poděkovat za krásný večer a ze originální dárečky :)))… Děkuji!

Velká čínská zeď

Pohled z velké čínské zdi

Tuto sobotu jsem se konečně vydal na Velkou čínskou zeď. Už je to více než dva měsíce, co jsem tady, a na tuto turistickou atrakci číslo jedna jsem se dříve nedostal. Poslední víkend v říjnu byl pro výlet na velkou čínskou zeď jako stvořený. Předpovídali teplý den, slunečné počasí a navíc stromy jsou v celém Pekingu a okolí zbarveny do překrásných barev, takže pohled z čínské zdi je v toto roční období prý nejlepší.

Začátek výletu. Kam až dojdeme? :)

Nemůžu to zatím srovnat, ale nemám nejmenší problém s tím souhlasit J. Byl to úžasný den! Během týdne jsem pro výlet navíc motivoval dalších 6 kamarádů a tak jsem se těšil šesti-násobně víc :). Sraz jsme měli v 6:30 ráno. Upřímně bylo to docela náročné, protože pateční večer již tradičně patří pivu zdarma a tak jsme šli spát ve dvě hodiny ráno.

Bylo to ráno velké přemlouvání, ale jsem strašně rád, že jsme to zvládli. Nakoupili jsme si snídani a jeli jsme metrem směrem na Dongzhimen, kde jsme vzali autobus (myslím 916) do Huairou. Cesta autobusem trvala asi hodinu a chtěli jsme si při ní vyspat, ale neuvěřitelně hlasité oznamování stanic nám to opravdu nechtělo umožnit. V Huairou jsme si nakoupili ještě nějaké jídlo a usmlouval jsem minibus (za 50Y), který nás dovezl do Mutanyi.

Bylo tam opravdu hodně lidí. Tato část velké zdi je hodně turistická, obzvláště v tak překrásný den uprostřed podzimu. Ale to nám rozhodně nezkazilo náladu. Abychom ušetřili čas, tak jsme vyjeli lanovkou nahoru na velkou čínskou zeď (ano, vím, že to zní strašně, ale bylo s námi hodně holek a tak jsme se domluvili, že nahoru vyjedeme, ať mají energii i na chození po zdi). Z lanovky byl nádherný rozhled. Asi za 10 minut jsme byli nahoře.

Bylo opravdu nádherně. Jsem přesvědčený, že o mnoho lepší den pro návštěvu čínské zdi opravdu nemůže být. Bylo něco před jedenáctou hodinou a bylo na poslední týdny neobvyklé teplo. Dokonce jsem chodil jenom v tričku a litoval jsem toho, že jsem si nevzal kraťase! Byla úžasná viditelnost na všechny stromy byly oranžovo-žluto-červeno-hnědé! Krása!

No a tak jsme pomalu chodili po zdi, myslím, že jsem ten den vytvořil rekord v počtu vyfocených fotek za jediný den. Prostě nešlo nefotit :).

Bobová dráha - foceno za jízdy :)

Na zdi jsme strávili asi 4hodiny a užili jsme si spoustu legrace. A to nás ještě čekala cesta dolů! Jak jsem vám řekl, tak tato sekce čínské zdi je velmi turistická. Takže z velké čínské zdi se do údolí dalo sjet obrovským tobogánem na bobové dráze :))). Nahoře na zdi jsme každý vyfasoval jedny malé boby s kolečky, a bylo nám vysvětleno, že tady tou pákou uprostřed se brzdí. A když prý brzdit nebudeme, tak že to pojede moou rychle. A taky že jelo :). Celá cesta dolů mohla trvat asi 15minut a byla to vážně sranda. Když to člověk pustil bez brzdění, tak nabral opravdu velkou rychlost, že měl pocit, že ho to i v klopených zatáčkách vyhodí ven. Byla to taková třešnička na dortu.

I když jsme noc předtím skoro nespali, tak jsme přes den nebyli vůbec unavení. Asi nám to počasí dodávalo nějakou energii. Ale při cestě nazpátek to na nás padlo a tak jsme si v autobuse polehali na sebe na zem a celou cestu do Pekingu jsme spali. Číňani na nás docela čučeli :). Ale na to jsme si už zvykli, že :)

Byl to překrásný den a rád bych se na velkou zeď vydal ještě jednou. Existují i takové sekce (části) zdi, které jsou nerekonstruované a nechodí na ně skoro žádní turisté. Takové místo mě teď opravdu hodně láká a tak uvidím, jestli se mě to tento víkend podaří zrealizovat :)

Mějte se suprově! Ahoooj!

Studentský život v Pekingu :)

Jo v Evropě máme jenom hotel Four Seasons :)
V Číně jsou vždy o kus dál :)))

Opět zdravím všechny čtenáře mého blogu. I když venku dnes svítí sluníčko, tak v Pekingu už je poslední dny strašná zima. Já právě sedím v pokoji zabalený ve spacáku u počítače a chystám se napsat další článek. A proč, že to tu sedím ve spacáku? Topení se totiž v celém Pekingu zapíná centrálně až 20. listopadu, takže to do té doby budeme muset nějak přežít. Dneska se chci s vámi podělit o několik akcí, kterých jsem se v posledních týdnech zúčastnil. Vezmu to chronologicky, tak hurá do toho:

Oslava 60. let od prvního mezinárodního studenta v Číně

Tato akce se udála ještě na konci září (28.9.),  předtím než jsem odjel na výlet na jih Číny. Na Pekingské universitě, což je nejslavnější a nejrespektovanější universita v celé Číně, se konala oslava na oslavu výročí 60. let od prvního mezinárodního studenta v Čínské lidové republice. Na oslavu byli pozváni všichni mezinárodní studenti z Pekingu. Moje universita se rozhodla zorganizovat autobus, který nás tam dopraví. Autobus jsme zaplnili celý, takže nás mohlo být tak 40.

V areálu Peking University

Po příjezdu na Pekingskou universitu jsme dostali transparenty a vlajku naší Beijing Forestry university a vrhli jsme se do davu studentů, kteří se už v kampusu pohybovali. Snažili jsme se vydávat co nejhlasitější zvuky, aby si nás všichni všimli :) Ale to jsme nebyli zdaleka jediní. Kiki, moje čínská kamarádka, kterou jsem na akci pozval (každý jsme mohli vzít jednoho místního studenta), mě po cestě říkala hodně zajímavých věcí. Už na první pohled bylo vidět, že Pekingská Universita je opravdu hodně bohatá. Všechny budovy byly moderní a opravené. Procházeli jsme kolem nově postavené obrovské tělocvičny, kde se prý během olympijských her konal turnaj v Ping-pongu. Pak jsme došli na místo. Do obrovské budovy, kde už byly další desítky studentů ostatních universit.

Celý večer jsme se na show dívali přes kameramana :)

Představení, které nás čekalo, si připravili mezinárodní studenti Peking university. Skládalo se to z mnoha scének, vystoupení, improvizací a písniček. Všechno bylo v Čínštině a bylo to opravdu úžasně připravené. V sále byla i televize, která vše vysílala. Bohužel jedna z kamer byla přímo před námi (jak je vidět na většině fotek). Byl to super večer! Fotky z této akce, stejně jako ze všech ostatních jsou ve fotogalerii na Picase.

Sportovní sobota

Všichni neúnavně povzbuzovali své favority

V sobotu 16. jsem se šel s Haronem (PNG) a s Yusufu (Bangladeš) po kampusu, když jsme náhle uslyšeli řev a mohutné fandění. Zvuky šli od atletického stadionu. Šli jsme tam a zjistili jsme, že se dnes koná soutěž mezi všemi fakultami na naší BFU. Vylezli jsme si na tribunu a pozorovali jsme celé to dění pod námi. Zápolilo se ve všech klasických atletických disciplínách (běhy na všechny vzdálenosti, hod koulí, skok do dálky a do výšky, atd.) a poté tam byli i disciplíny jako skákání v pytli či podávání míče mezi nohama na rychlost. Sportovní výkony to nebyli bůhví jak kvalitní, ale nejlepší bylo pozorovat, jak všichni na tribuně povzbuzují toho svého favorita. Všichni křičeli a povzbuzovali, co jim hlasivky dovolili. My jsme si vždycky vybrali toho nejpomalejšího a taky jsme ho povzbuzovali…Byla to příjemná sobota v duchu čínského fandění :)

Narozeniny Charlie

S děckama v Red House

Minulý víkend, slavila Charlie (UK) narozeniny. Víkend jsme začali už v pátek večer, kdy jsme zašli do hospůdky kousek od naší školy na pivo zdarma :). Ano! Je tady jedna hospůdka, kde se každý pátek od 9 do 11 točí pivo a vůbec se za to neplatí :) Dokážete si to představit? :) Já jsem byl předtím nakupovat v night marketu s holkami z Kambodži a tak jsem se ke zbytku připojil až chvilku po deváté. Když jsem se začal blížit k místu určení, tedy k hospůdce, která se jmenuje Red House, tak jsem nevěřil vlastním očím! :) Venku postávali desítky lidí, protože vevnitř to bylo neuvěřitelně narvané. Tato hospůdka může být normálně tak pro 30 lidí a tento večer tu mohl být hodně přes sto lidí.

Fantastická narozeninová večeře v čínské restauraci

Samozřejmě, že to byli všechno z drtivé většiny cizinci. Opravdu to byl nezvyk, vypadalo to tam jako někde na Oktoberfestu (i když jsem tam ještě nebyl) :). Vmáčkli jsme se dovnitř a u stolu už seděla Charlie s dalšími kamarády. Byl tam taky její supervizor. Profesor z Oxfordské university. Musím říct, že jsem profesora z Oxfordu potkal v životě poprvé a byl to naprosto sympatický chlápek. Povídali jsme si celý večer až do brzkého rána. Každý jsme vypili (včetně profesora) téměř tolik piv kolik máme prstů na obou rukách dohromady :) A navíc, tipněte si, koho jsem tam potkal :). Jsem tady už něco přes měsíc a půl a Čecha v Pekingu jsem ještě neviděl. A když jsem se nachomýtnul na místo, kde se točí pivo zadarmo, tak jsem se seznámil hned se 4mi Čechy :). Mimo jiné i s Luckou z Uherského Brodu :))).

Překvapená Charlie a děcka z celého světa při gratulaci k jejím narozeninám

V sobotu narozeniny pokračovali. Večer jsme zašli na večeři s Laurou, Charlie a její studijní skupinou včetně jejích obou profesorů (z Oxfordu a z BFU). Bylo to super! Stůl se skoro prohýbal pod množstvím jídla, které na něj bylo neustále přinášeno. A během celého večera jsme si pravidelně připíjeli s čínskou pálenkou Bái jiǔ. Všichni jsme se výborně najedli a potom jsme se potkali s ostatními kamarády s BFU a šli jsme do města. Prvně jsme chtěli jít na jezero a na lodičky, ale zjistili jsme, že už je pozdě. Tak jsme chodili kolem jezírka a potom jsme se přesunuli do barové čtvrti Sanlitun…

V něděli ráno jsme Charlie zavázali oči a připravili jsme pro ni překvapení. Vyzdobili jsme její kuchyňku balónky, koupili dort a přivedli jsme ji dovnitř a začali zpívat Happy birthday :). Bylo to krasný, Charlie se skoro dojetím rozplakala, ale brzo jsme se všichni smáli, protože jsme koupili čínský výrobek se vším všudy :))) Koupili jsme jí takovou svíčku, která měla cosi dělat, ale my jsme nevěděli co. Chvilku po zapálení se svíčka začala rozvíjet jako květ a začala hrát pěknou melodii. Bylo to vážně pěkný, protože jsme to nikdo nečekali. Ale nebyl by to pravý čínský výrobek, kdyby neměl nějakou mouchu :) Nás už to tady moc nepřekvapuje, protože jsme si na to zvykli, ale tento byl obzvlášť vtipný. Kvítek se po chvilce začal tavit a rozpadávat, po celé místnosti začal smrdět plast a nakonec zkratovala i baterka :))). Bylo to vážně hodně vtipný… No a odpoledne jsme se šli projít do nedalekého parku. Bylo pěkný víkend, hlavně proto, že jsme ho strávili všichni téměř pořád společně…

Čínská svíčka, která ze začátku pěkně hořela. Poté se rozevřela a začala hrát písničku (!)... Krásné!
 No, a poté se roztavila a začala strašně smrdět :))) 

Česká ambasáda

Lucka, Lukáš, Laura a já na výstavě moderního umění :)

Jelikož jsem registrovaný na české ambasádě v Pekingu, tak mě chodí emaily o různých aktivitách, co se v Pekingu pořádají. Došla mě pozvánka na Jazzový koncert v prostorách České ambasády a jelikož tam šli i všechny děcka, které jsem potkal minulý patek v Red house, tak jsem neváhal a rozhodl jsem se jít taky. Pozval jsem i Lauru, protože její táta je Čech a to se taky počítá :).

Měli jsme sraz s Lukášem (Slovensko) a Luckou (Uh. Brod) a jeli jsme k ambasádě. U vstupu nás nikdo nekontroloval a tak jsme obešli velkou budovu české ambasády a v zahrádce za ní jsme si už nechali nalévat Bernarda :). Ano, jak už to tak na různých akcí ambasád bývá bylo zde jídlo a pití zdarma :) Tady jsou jen příklady toho, co jsme jedli a pili: pivo Bernard a Zubr, vína, svařák a spoustu nealka. Na jídlo byl mimo jiné guláš, smažený květák, grilované kuře, puding, bábovka a spousta dalšího :) Asi si dovedete představit, jak jsme si to tam užívali :). 

President Škoda auto v Číně, velvyslanec a tlumočnice

Při úvodním slově pan velvyslanec přivítal nejdříve ostatní velvyslance z jiných zemí (asi z pěti), poté přivítal presidenta Škoda Auto v Číně Alfreda Riecka, následně čínského umělce který představoval během večera svoje moderní umění v zahradě i v prostorách ambasády a na závěr představil české jazzové duo, které celý večer svou hudbou provázelo.

Seznámil jsem se na místě se spoustou nových lidí a dozvěděl jsem se hodně užitečných informací. Opravdu se mi to líbilo. Po skončení akce jsme se s ostatními, asi deseti, českými studenty vydali na Wudaokou do baru, kde byla zrovna ve čtvrtek Ladie’s night…

Flying acrobats show

Dvojíte salto a akrobat si sedne na sedačku kterou drží jeho parťák
 s chůdami na nohou. No comment!!

Chápete to? :)

O dva dny později, v sobotu večer (23.10) jsem se rozhodl s Charlie navštívit pověstnou čínskou akrobatickou show. Lístky nebyli nejlevnější (cca 400Kč), ale můžu říct, že to bylo nejlepší představení, jaké jsem kdy v životě viděl!!! Rozhodně to všem návštěvníkům Pekingu doporučuji. Show se koná každý den ve velkém a moderním divadle Chaoyang a prý je to pokaždé téměř plné. My jsme pořádně nevěli, co očekávat a o to víc nás to dostalo. 

Kolik je na tomto kole lidí? :)

Je těžké popisovat všechno, co jsme tam viděli. Akrobati celý večer popírali zákony fyziky. Jen příkladem: představte si, že vám na ramenou stojí člověk. A na ramenou toho člověka stojí další člověk. A další akrobat se odrazí ze země na trampolíně, udělá ve vzduchu dvojité salto vzad a přistane na ramenech toho druhého člověka. Takže nyní vám na ramenou stojí tři lidé :) Vy se chvilku projdete po jevišti a oni po chvilce seskáčou, jako by se nic nedělo. Prostě neuvěříte, dokud to neuvidíte!!! Poté přišli na řadu i holky a ty byly tak obratné, že jsme jim nevěřili ani jeden kloub v těle.

Takhle si tu balancovali a točili talířky
asi 30 sekund

No prostě jsme od začátku do konce seděli s otevřenýma pusami a jen jsme křičeli a nevěřícně koukali. 

Podívejte se na fotky a po návratu do ČR vám ukážu i videa :)

To je pro dnešek vše a příští článek bude o oslavě mých narozenin :)