Plánování, balení, shánění lístků...jedu do Hong Kongu!!! :)

Ahoj! Dnes nepíšu článek, protože nemám bohužel dost času. Chci vám jenom říci, že výlet do Šanghaje proběhl velmi zdařile a že už jsem teď v podstatě zbalený na další akci. Tentokráte podstatně na větší :) Zítra v 11hodin nasedám na vlak do Hong Kongu :) Ve vlaku strávím nějakých 22hodin, takže budu mít víc než dost času na napsání vyčerpávajícího článku o mém výletě do Šanghaje.

Takže to vlastně berte pozitivně, že článek ještě není, protože nyní na něj ve vlaku budu mít dostatek času a tak bude mít určitě větší kvalitu :))) Blog bych tedy rád aktualizoval během pátku.

Stihl jsem ale již nahrát fotky do fotogalerie na Picase, takže se zatím můžete podívat, jak Šanghaj a  EXPO2010 vypadají.

A ještě jedna věc z jiného soudku. Podívejte se do seznamu blogů na levé straně těchto stránek a zjistíte, že tam přibil jeden nový. Je to Blog mojí spolužačky a kamarádky Zuzky, která pravě studuje na Univerzitě v Srbsku, v Bělehradě. Zuzka je tam přes stejný stipendijní program jako já v Číně. Pokud vás tedy zajímají zážitky z úplně jiného světa, tak neváhejte a pusťte se do čteni :)

Mala ochutnávka: V Šanghaji jsme se s Pavlem vsadili, že si navzájem nakoupíme nějaké věci na jídlo, které  potom ten druhý musí sníst.
No a takhle to dopadlo :) Toto jsme si navzájem vybrali... :)))

Jedu do Shanghaje!!! Vlakem, bez místenky, na stojáka, 13hodin… Juchůů :)

Tento týden jsou v Číně od středy do pátku prázdniny. Je zde Mid-Autumn Festival, možná známější jako Moon Festival. Během těchto tří dnů nemusím do školy a tak jsem se domluvil s Pavlem z Chongqingu a máme sraz v Shanghai. Mimo jiné samozřejmě také plánujeme navštívit EXPO 2010.

Můj pokoj, tentokráte už i s nábytkem ;)

A jak že do Shanghai pojedu? No ani se neptejte :) Letecké spojení mě přišlo docela drahé a tak jsem se rozhodl pro vlak. Jelikož železniční spojení mezi Pekingem a Shanghai je vytížené i v měsících kdy se EXPO nekoná, tak v době konání světové výstavy jsou vlak téměř beznadějně vyprodané. V Číně rezervace na vlaky funguje tak, že se lístek dá koupit vždy maximálně jen 10 dní před odjezdem vlaku. A na těch nejžádanějších linkách ty nejlepší místa většinou bývají vyprodané během prvních pár hodin.

A jaké jsou vlastně druhy míst v Čínských vlacích? Když to vezmu postupně tak se dá koupit lístek na stání, lístek na tvrdé sezení, lístek na měkké sezení, lístek na tvrdé spaní, lístek na měkké spaní a někdy i na DeLuxe spaní. Ceny jednotlivých lístků se dost výrazně liší. Například lístek na stání z Pekingu do Shanghai stojí zhruba 500kc a lístek na DeLuxe spaní stojí asi 3000Kc. Daleko nejoblíbenější lístky jsou ty na tvrdé spaní (to jsou ty vyprodané jako první).

Vzdálenost mezi Pekingem a Shanghai je 1500Km a cesta vlakem trvá přibližně 13hodin. Jelikož jsem lístek kupoval nějakých 6 dní před odjezdem, tak jsem si mohl vybrat ze dvou druhů lístků. Na stojáka nebo DeLuxe spaní… Těžké rozhodování, ale jelikož je to můj první výlet vlakem tady v Číně, tak jsem si řekl, že chci poznat cestování vlakem se vším všudy a koupil jsem si lístek na stojáka :) Později jsem se dozvěděl, že lístky na stání se prodávají bez jakéhokoliv omezení a tak vlaky bývají opravdu pořádně narvané (!). No jsem zvědavý, jestli nebudu někdy uprostřed noci bědovat nad tím, že jsem si nekoupil Deluxe spaní :) Asi budu, ale už se na tu cestu těším :)

Další zádrhel při cestování vlakem po Číně je, že na drtivou většinu tratí se nedají koupit zpáteční jízdenky. Rezervační systém jednotlivých měst totiž nejsou navzájem propojené a tak se dá koupit jenom jednosměrný lístek. Což si jistě dokážete představit, jaké komplikace to představuje. Naštěstí trasa Peking-Shanghai je jedna z mála, kde už se zpáteční jízdenka koupit dá. Takže nazpět pojedu na tvrdé sedačce…

Moje čínské kolo :))) Zatím drží :)

Jinak v Pekingu nyní už asi tři dny více méně pořád prší a docela dost se ochladilo. O teplotách přes 30 stupňů na začátku září se nám nyní může jenom zdát. Teď je tady 18 stupňů. No, a jelikož prší, tak jsem toho tento víkend nic velkého nepodnikal :(. Za zmínku stojí jen pár věcí…

V pátek jsme byli s asi deseti studenty na večeři. Nakonec jsme nešli na Pekingskou kachnu, ale rozhodli jsme se pro HotPot. To je takový ten hrnec s vařící vodou uprostřed stolu, kam si každý podle své chuti dává vařit všemožné zeleniny a masa. Bylo to docela veselé, protože jsme nikdo neuměli čínsky a tak jsme si z čínského menu objednávali tak, že jsme jen zabodli prst a čekali jsme, co se z toho vyklube :). Nakonec si každý našel to, co mu chutnalo nejvíc, a všichni jsme se úspěšně přejedli. I s pitím jsme platili každý zhruba 70Kc(!). A to jsme tam ládovali více jak 2 hodiny :). Potom jsme zašli do klubu D-22, kde se konala soutěž místních rockových kapel…

V neděli, když se na chvilku umoudřilo počasí, jsem zašel s Charlie a s jejím profesorem na tenis. Bylo to super a domluvili jsme se, že budeme chodit každý týden.

V sobotu jsem zašel popovídat s Jindrou, kamarádem z Brna, který strávil měsíc na Taiwanu a poté zhruba měsíc cestoval po Číně (Hongkong, Guangzhou, Shanghai, Peking). Bylo to super a úplně nejvíc se mně líbilo Jindrovo nadšení ohledně Taiwanu. Při tom jak popisoval, jak se mu tam líbilo a jak skvělí tam jsou lidé, jsem si vzpomněl na sebe, jak jsem o tom před rokem také pořád básnil :) Vlastně ještě basním :) Poté jsme každý dostali ještě jeden čínský grígl na cestu…

S Jindrou v Pekingu na pivku

Pablovo současné kolo při cestě kolem světa

Už se pomalu blížím ke konci, ale nemůžu vám nenapsat o jednom Člověku, kterého jsem potkal přes CouchSurfing. Jmenuje se Pablo Garcia a je z Argentiny. V Pekingu byl na pár dní a byl ubytovaný u mého kamaráda. A proč vám o něm píši? Je na cestě kolem světa a cestuje už devět let. A co je nejlepší, takže cestuje na kole! Má už najeto 85 000km. Celý večer jsme si povídali a on nám popisoval svůj život na kole. Všichni jsme seděli s otevřenou pusou a hltali jsme všechny jeho historky! Až že ty stály za to! Pokud se o něm chcete dozvědět něco víc, tak se podívejte na jeho internetové stránky: The World by bike. Je tam všechno důležité včetně mapky toho, kde už všude byl a co ještě plánuje-rozhodně se na to podívejte! Můžu říct jediné: Respect!

Charlie a její defekt :)

Na závěr chci napsat ještě něco o pověstné kvalitě čínských výrobků :) Například moje kolo je myslím jediné ze všech kol mezinárodních studentů, které nemělo žádný problém. Pravdou ovšem je, že jsem si asi půl hodiny v obchodě sám dotahoval všechny šroubky, abych se ujistil, že to bude pořádku. Ale to nemění nic na tom, že většina kol mých kamarádů mělo už nějaký problém (a to si většinou kupovali kola zcela nové). Například když Laura jela na svém kole s jejím kanadským kamarádem, tak se jí za jízdy zlomilo zadní kolo na dvě půlky :P. Charlie se zase při jízdě na kole uvolnili řídítka tak, že ji zůstali v ruce(!!!). Jen si to zkuste představit :) No a dalšímu klukovi zase za jízdy upadlo sedátko :))).

Podobné je to i v našem novém domku. Na první pohled to vypadá perfektně tak při používání jsme již přišli na pár závad. Například jedna zásuvka v kuchyňce se nesmí používat, protože když se do ní něco strčí, tak vyhodí pojistky v celém baráku. Když se pere, tak z pračky vytéká voda. Dále v koupelně netěsní pár trubek, takže tam máme docela mokro :) A velmi zajímavé zjištění bylo, když jsme objevili, že nám v celém domě zapomněli našroubovat kliky do dveří (byly tam jen vložené). Takže po týdnu používaní se nám během jednoho odpoledne rozpadly všechny kliky ve všech dveřích po celém domě :)

A to je pro dnešek vše. Ještě upřesním, že do Shanghai odjíždím zítra v 10 hodin večer a do Pekingu se vrátím v pondělí (27.9) v 11hodin dopoledne.

Tak se mějte a ahoooooj!

Znovuzrození blogu: Olympijský areál, pahorek Jingshan (景山), a život ve studentské uličce

Ahoj všichni! Tak už jsem snad definitivně na stálo ubytován. A mám dokonce i stálé připojení na internet!!! Takže můj blog právě zažívá znovuzrození a budu se sem snažit opět pravidelně přispívat.

Od mého posledního článku se toho událo strašně moc, a bude asi těžké to nějak srozumitelně napsat, abych na nic podstatného nezapomněl, ale jdu na to :). Do mojí fotogalerie na Picase (odkaz nalevo těchto stránek) jsou nahrány všechny fotky od začátku mého pobytu až do teď, takže pokud tam objevíte něco, o čem tady nepíšu, a zajímá vás to tak se mě neváhejte zeptat.

Kuchyňka v našem domečku :)

Začnu tím, čím jsem posledně skončil. Naší studentskou uličkou plnou nových apartmánů :). Apartmánů (možná ještě lépe řečeno rodinných domků) je v této uličce dohromady deset. Každý domek je pro 4 studenty s tím, že má každý vlastní pokoj. V našem domku jsme zatím ubytovaní jenom 3. Já, Haron z Papui Nové Guinei a Laundry ze Středoafrické republiky. Haron je ten klučina, se kterým jsem byl už ubytovaný na hotelu. Rozumíme se naprosto skvěle, začínám si i zvykat na jeho dost specifickou výslovnost angličtiny :). Laundry je taky naprosto skvělý! Jediná nevýhoda je, že mluví jenom francouzsky a nějakým jazykem jeho kmene v Africe. Takže se zatím domlouváme jenom rukama nohama. Ale už za ty dva týdny, co je tady, se toho anglicky opravdu dost naučil. Zajímavé je, že tady navštěvuje kurz čínštiny a angličtinu se učí potom sám doma. Takže jsem zvědavý, co se tady naučí rychleji :).

Asi nikdy nezapomenu na první den, když jsem se s Laundrym poznal. Poté co jsme se představili, tak jsme začali dávat věci do ledničky. Já jsem se mu pochlubil Becherovkou s tím, že to je typický český nápoj. On mě ale dost trumfnul.  Otevřel baťoh a vytáhl z něho něco obrovského. Bylo to zabalené v obrovských listech a položené na středoafrických novinách. A se slovy „Mama“ to hodil do mrazáku. Od té doby máme v mrazáku nějakou asi 3-4kg pochoutku od Laundryho mámy ze Střední afriky. Jsem opravdu zvědav, co to bude :). Zatím to tam pořád leží…

Venkovní stroje na cvičení u atletického oválu v našem kampusu

Tím, že tady na této škole je nás mezinárodních studentů opravdu minimum, tak se každý známe s každým a jsme tady taková jedna velká rodinka. Máme dveře od svých domků pořád otevřené a každý chodí ke každému, jak se mu zachce. Opravdu je super, že jsme tady jen 3 bílí. Já, Laura (Kanada) a Charlie (UK). Jsme tady v na prosté menšině. Všech ostatních asi 20 000 studentů jsou černoši (teda jen tak 40) a zbytek jsou asiati.

Jak jsem již psal minule, tak v naší uličce žíjí studenti z Bangladéše, Kambodže, Laosu, Mongolska, Thajska, Vietnamu, Egypta atd. I když je tady neuvěřitelně exotický mix národností, tak jsou tu 3 studenti z jednoho státu, který je mnohem jiný než všechny státy ostatní. Tito studenti jsou z KLDR- Korejské lidově demokratické republiky. Ano, ze Severní Koreje. Žijí ve stejné uličce jako my ostatní, ale ještě se snad s nikým nebavili. Jejich dveře jsou pořád zavřené. Později jsem se dozvěděl, že studenti ze Severní Koreje, když vyjedou do zahraničí, tak mají zakázaný kontakt a komunikaci s kýmkoliv (!!!). Ano, úplně s kýmkoliv! Baví se jen mezi sebou. Prý je to tak, že se navzájem hlídají a kontrolují, kdo co dělá. Vůbec se mě tomu nechce věřit. Takže to vypadá tak, že v hodinách čínštiny sedí mimo od ostatních, a jsou velmi aktivní a pořád se hlásí a odpovídají na dotazy učitelky. Jakmile je přestávka, nebo hodina skončí, tak se sbalí a s nikým neprohodí ani slovo a odejdou. Je to vážně hodně drsné… No jsem zvědavý, jestli se to během roku nějak změní. Ale bojím se, že ne…

No jinak plně využívám toho, že máme v baráku jeden volný pokoj. Asi tři noci u nás přespali CouchSurfaři z Ameriky. Christie a Kale, pár, který cestuje po světě a učí angličtinu. Kale je muzikant, hraje na kytaru, tak jsme tady mývali po večerech veselo.

Poté jsem ještě ubytoval na několik dní Zuzku. Zuzka je kamarádka, která studovala loňský rok na National Chengchi University na Taiwanu. Ano, na té škole, kde jsem byl rok předtím já. Tak jsme si povídali a vzpomínali na skvělé časy na Taiwanu. Zuzka byla úplně stejně nadšená jako já :). Jo Taiwan je Taiwan. Včera se Zuzka odstěhovala, protože jí přilétá 18 turistů z Česka, které tady čeká 3týdenní poznávací zájezd po Číně. Zuzka jim dělá průvodce.

Se Zuzkou jsem podnikal spoustu výletů. Šli jsme do parku Yuanmingyuan, který se nachází nedaleko Letního paláce. Bylo to tam moc pěkný, žádní turisti a velká jezírka. 

Ptačí hnízdo

Den potom jsme se rozhodli jít do Olympics green- do areálu, kde se konaly před 2ma lety Olympijské hry. Hned jakmile jsme vystoupili z autobusu, tak jsme v dálce uviděli ptačí hnízdo. Bylo obrovské.  Hned jsme se vydali parčíkem směrem ke stadionu. V parku byli velmi vtipné cedule, které nás upozorňovali, že nesmíme šlapat na trávu. A v zemi byli zabudované reproduktory, které hráli nějaké čínské písničky- takže člověk opravdu neměl moc pocit, že je v přírodě :).

V Olympijském stadionu

Poté co jsme se dostali pod stadion, tak jsme si koupili lístky a vydali jsme se dovnitř. Z blízka je vidět jak je celá stavba vypouklá, což jí ještě přidává na monstróznosti. Rozhodli jsme se vystoupat nahoru po schodech s tím, že první pohled dovnitř uděláme z nejvyššího patra. Jakmile jsme nakoukli dovnitř tak jsme pár minut zírali s otevřenou pusou. Bylo to mooc velké :). Na obrazovkách ještě běžely ukázky z Olympijských závodů, které tomu ještě dodávali na atmosféře. Poté jsme ještě sešli dolů k atletickému oválu, kde jsme si to celé prohlédli ze spodu.

Water Cube v noci

Pak jsme se vydali na druhou stranu hlavního náměstíčka, kde stojí neméně slavná vodní kostka. Rozhodli jsme se, že se taky podíváme dovnitř. Nejprve jsme zkoumali, jak jsou vyrobené ty bubliny, které jsou pro tuto stavbu tak typické. Jsou z měkkého plastu a jsou nafouknuté vzduchem, takže když se přijde blíž, tak se dají trošku zmáčknout. Vevnitř je mimo bazénu také dost šílený aqvapark. Obzvláště nás zaujala atrakce, která se jmenovala speedslide :). To vlastně člověk skočil do tobogánu, který byl kolmo dolů, nabral neuvěřitelnou rychlost, a poté projel takovou otočkou o téměř 360°C. Na fotkách v galerii je to ten fialový tobogán.

Vevnitř jsou 2 bazény. Jeden na rozplavby a druhý je ten hlavní, olympijský.  V tomto bazénu Michael Phelps vylovil 8 zlatých Olympijských medailí. My jsme tam byli v den, kdy se večer hrálo představení: Labutí jezero. Takže celý bazén byl naaranžovaný jako scéna a doprostřed bazénu vedlo jeviště. Vypadalo to vážně velkolepě. Nám dovolili jen na chviličku nakouknout, ale i tak to bylo pěkné. 

Poté, co jsme už za tmy vylézali z bazénu, tak si uvědomili, jak výhodné bylo, že jsme se z Kampusu vyhrabali až dost po poledni. Po setmění se totiž jak ptačí hnízdo, tak i vodní kostka, nádherně osvětlí a celý areál rázem vypadá zase jinak.

Pohled na celý Olympijský areál

Ještě se hýbali... :)

Další den jsme se vydali do centra, asi na hlavní nákupní ulici v Pekingu. Na Wangfujing. Objevil jsem tam první obchůdek s oblečením, kde prodávají padělky všech značek za velmi pěkné ceny :). Tato oblast nevypadá moc jako Čína. Je spousta obchodů světoznámých značek a i cizinců je zde více. Kousek od této ulice se nachází night market. Lépe řečeno turistický night market. Prodávají se zde na jídlo velmi exotické věci. Například štíři, tarantule, mořští ježci, různé larvy, smradlavé tofu atd. To jsou ale věci, které číňani opravdu nejí. Teda alespoň ne v Pekingu.

Pekingská kachna ve vegetariánské restauraci

Večer jsme zašli se Zuzčinými kamarády do vegetariánské restaurace (ano všichni jsou vegetariáni). A tam jsme si objednali na stůl spoustu různých zelenin a mořských řas. Hlavním chodem byla ovšem vegetariánská pekingská kachna :) Nikdy bych neřekl, že moje první pekingská kachna v životě bude vegetariánská, ale co už :) Bylo to vlastně takové křupavé těstíčko, které leželo na porcelánovém talířku ve tvaru kachny :) Musím říct, že všechno bylo opravdu vynikající, ale už se těším na opravdovou kachnu… Na ni půjdeme se všemi studenty asi zítra večer :)

Další den jsme šli se Zuzkou zpátky do centra. Já jsem se byl zeptat na Beijing South Train station na lístky do Shanghaie. Hala tohoto vlakového nádraží je prý největší v celé Asii. Tomu jsem vůbec neměl problém uvěřit :) Pak si Zuzka šla koupit správně fialovou zimní čepici, která ji den předtím učarovala. A před západem slunce jsme obešli zakázané město a poté jsme vylezli na uhelný pahorek. To je vlastně jediný kopec v Pekingu vůbec. Tento pahorek se nachází hned za zakázaným městem a byl tam navršen, když se kolem zakázaného města kopal vodní příkop. Z pahorku je asi nejkrásnější rozhled na celý Peking.

Západ slunce u severní brány do Zakázaného města

Jak jsem se již zmínil, tak celý Peking je vlastně obrovská placka. Což zde činí kolo ideálním dopravním prostředkem. Takže já jsem dlouho neodolával a minulý týden jsem si pořídil kolo. Zvažoval jsem, zda kupovat nové, či použité, ale rozhodnul jsem se pro použité. Hlavně z důvodu častých krádeží. Moje kolo vypadá opravdu staře a použitě, takže se o něj tak moc nebojím. Akorát jak zjišťuju, že brzdy do má asi jen na okrasu- opravdu moc nefungují. Ale to tady rozhodně není nic zvláštního :) Kolo mě stálo 310Kč. :) Laura si koupila kolo nové (asi 800Kč) a když na něm to jela se svým kanadským kamarádem, tak se jí zadní kolo rozlomilo na 2 půlky :) Hold to není stavěné pro cizince… Ale dala to opravit a za 150korun ji to opravili :) Ano to je Čína :)

Už musím pomalu končit, takže doufám, že jsem na nic důležitého nezapomněl. A pokud ano, tak se k tomu v jednom z následujících článků určitě vrátím.

PS: Pokud někdo přemýšlíte přijet do Pekingu, tak mě neváhejte napsat a domluvíme se. Náš rodinný domek je pro návštěvy ideální a já vám moc rád ukážu město a okolí!

Tak to je pro dnešek vše, zdravím všechny (nejenom :)) do Česka!!! Ahooooj!

Pořád nemám internet :(

Jsem tu jenom na chvilicku. Chci se omluvit, ale na koleji nemame jeste pripojeni na internet, takze nemuzu chodit na blog :((( Mame dostat pripojeni nekdy behem pristiho tydne, ale tady v Cine clovek musi brat vsechny informace s rezervou...Ale pevne doufam, ze to bude co nejdriv! 

Vsechny zdravim!

Ahoj!

První kroky po náměstí Tiananmen a mnoho dalšího

Ahoooj! :) Omlouvám se, že píši článek po tak dlouhé době. Poslední týden byl velmi náročný, pořád se něco dělo, celé dny jsem byl v Pekingu, takže na internet jsem se skoro vůbec nedostal. Takže, nemusíte se bát, pořád žiju a na psaní blogu jsem se rozhodně nevykašlal :)

S pár kamarády před naší Universitou :P

Tak co se tady vlastně za poslední týden změnilo? Skoro všechno :) Už tu mám spoustu kamarádů. Se školou to vypadá trošku veseleji. Poznal jsem něco málo z Pekingu. Přestěhoval jsem se z hotelu na kolej. Ale co je asi nejzajímavější, přídavná jména jako „velké, daleko, hodně apod.“ začínají pro mě mít nový, dříve netušený, rozměr J

Borůvkové chipsy

Zjistil jsem, že v Číně, když se o něčem řekne, že je to velké, tak to neznamená velké. Znamená to asi něco jako mega-ultra-super-giga-nepředstavitelně obrovské. A jestli přeháním, tak opravdu jenom trošku. Další příklad. Když se například o nějakém místě v Pekingu řekne, že je daleko, tak trvá tak 4 hodiny, než se tam člověk dostane. Pokud se o nějakém místě v Číně řekne, že není daleko, tak to znamená, že se tam dá dostat tak zhruba do 8hodin vlakem :) A takhle bych mohl pokračovat do nekonečna. Zatím zde asi nebyl den, kdy bych nebyl překvapený z nějakého megalomanského projektu, na který jsem někde v Pekingu narazil.

Pekingská kachna do mikrovlné trouby

Ale pokusím se to vzít popořádku. Minulý týden jsem šel na CouchSurfing sraz (pro ty co neví, co to je, tak si to můžou vygooglit :P). Zjistil jsem, že každý týden, ve čtvrtek večer, se nedaleko mé university koná setkání místní, velmi aktivní, CS komunity. Bylo nás tam asi 15. Většinou samozřejmě samí cizinci. Pár z těch lidí v Pekingu žije dlouhodobě, ale většina jen cestovala a Pekingem projížděla. Byl to super večer. Tak třetina lidí bylo na cestě v Asii déle než rok. Jedna holčina z Argentiny cestovala už rok a půl. Takže ti ostatní, kteří cestovali po Asii nějaké dva, tři měsíce byli docela másla :). Povídali jsme si o všem možném, ale točilo se to hlavně okolo cestování. Slyšel jsem desítky neuvěřitelných historek. Dostal jsem typy na překrásná místa (nejenom) po celé Číně, která stojí za to navštívit a nejsou moc popsaná v průvodcích. No a večer jsme zakončili v jednom z místních klubů, který se jmenuje Propaganda…

V pátek ráno, mě vzbudilo zaklepání na dveře mého hotelového pokoje. „Spolubydlící!“, blesklo mi hned hlavou. Tak jsem šel ještě za polospánku otevřít a slečna z International office mě představila Haronovi. Haron je, jak víte, kluk z Papui Nové Guinei. Je mu 27 a do Pekingu přijel studovat master degrese. Letos se na Beijing Forestry Uni totiž má otevírat nový dvouletý „magisterský“ obor vyučovaný z angličtině. Haron je opravdu sympaťák. Měří asi metr padesát a pořád se směje. Když spolu jdeme po ulici, tak už opravdu neexistuje nikdo, kdo by se za námi neotočil :) Anglicky umí tak mamahuhu (to je čínsky „jakš takš“), ale domluvíme se úplně v pohodě. Jsem vážně rád, že zrovna on je můj spolubydlící. Jediná věc, kterou bych mu trošku vytknul je, že chrápe tak, jako kdyby v noci někdo nastartoval motorovou pilu (ano, ještě více než Marťa J) (promiň Marťo).

BMW z kamene

Na páteční odpoledne jsem se domluvil se Steffi, CS z Německa, že se zajedeme podívat do jedné čtvrti, kde je v prostorách bývalých továren vystaveno moderní umění. Areál to byl obrovský (už si dokážete představit, co tím myslím?:)). Za čtyři hodiny jsme prošli jenom malou část, ale to, co jsme viděli, bylo většinou pěkné a zajímavé. Ano, občas se našli naprosté nesmysly, ale to už tak u moderního umění být musí. Velmi zajímavé bylo BMW z kamene. Dále tam byla zmenšenina, teda vlastně zplácnutina, rodinného domu.  Byl to obyčejný dům, který byl v jednom (pouze v jednom) rozměru zmenšený (na šířku). Podívejte se na fotky, snad půjde pochopit, jak to vypadalo.No a na závěr jsme se jen divili u videa u kterého se autorka zamyslela nad tím, co dělají postavy z videoher, pokud jsou videohry vypnuté :))).

Tianan Brána - první z bran do zakázaného města

V sobotu jsem šel se Steffi, Laurou a Ocean do centra Pekingu, na největší náměstí na světě, na legendární Tiananmen. Laura je studentka z Kanady, která má ale českého tátu (emigroval v roce 68). Česky bohužel ale neumí.  Rok byla na studijním pobytu na KU v Praze. Laura je zde na stejné Univerzitě jako já na semestr jako exchange studentka. A Ocean je čínská CouchSurfarka, co žije v Pekingu.

S Laurou, Steffi a Ocean pred vstupem do zakázaného města

Ale poďme zpět na náměstí. Je to velké. Mooooooc velké J. Na náměstí se nenachází Mausoleum nikoho jiného, než samotného Mao Zedonga. Kdyby se nezavíralo už ve 12 hodin, tak jsme mohli vidět jeho tělo (opravdu jeho tělo) ve skleněné rakvi. Takže sem budeme muset přijít jindy. Na náměstí toho jinak moc není, kromě pár stožárů na vlajky je to vlastně jen obrovské prostranství. V severní části se nachází brána Tianan, která je vlastně první z několika bran, které vedou do Zakázaného města. Jdeme směrem k ní. Na bráně je pověšený obrovský obraz Maa, který na nás vlastně v Číně kouká na hodně místech. Projdeme několika (myslím 3mi) velkými bránami, před bránu poslední, která už vede do Zakázaného města, se zastavíme. Do zakázaného města se platí vstupné.  Jelikož už je hodně hodin, tak jsme se rozhodli, že dovnitř půjdeme někdy jindy, až budeme mít víc času. Cesta odtud, zpátky na druhý konec náměstí, trvá asi 45minut. V podvečer se přesováme metrem k pekingským Hutong. To je část města, ve které jsou malé uličky a malé domečky, staré spousty století. Dá se tu výborně najíst a vypadá to tady opravdu o hodně jinak než jinde v Pekingu. Protože normálně mám pocit, že budova, co nemá alespoň 20 pater, se v tady, prostě nestaví :). Tady na nás dýchne alespoň troška minulosti. Jak se začne stmívat, tak dorazíme k jezírku, u kterého si koupíme pivka a půjčíme šlapadlo, ze kterého v klídku pozorujeme šrumec na nábřeží….

Na jezírku za mostem jsme se projeli na šlapadlech

Piknik v parku u Temple of Heaven

Na neděli jsme si naplánovali návštěvu Temple of Heaven a piknik v přilehlém parku. Šli jsme ve stejné sestavě jako včera, akorát se k nám ještě přidal Haron. Jelikož jsme na místo přijeli asi s hodinovým (!) zpožděním, tak jsme si prvně dali piknik. Hm bylo to vynikající. Někdo jídlo nakoupil a někdo připravil doma, ale všechno bylo vynikající (teda až na borůvkové chipsy, které jsem nemohl nekoupit). V parku jsme pozorovali nejenom desítky lidí cvičících Taiči, ale hlavně nás překvapili skupinky lidí (tak po 20-30 lidech jedna), kteří se zde sešli, aby si společně zazpívali. A nezpívali jen tak nějaké lidovky, většina ze skupinek zpívala něco jako operu (!) :).

Temple of Heaven

Poté jsme si koupili druhý lístek do chrámu.  Ano druhý, první lístek byl jen pro vstup do parku (hold za zeleň se tady v Pekingu platí). Temple of Heaven je pěkně opravený chrám, kde se dříve obětovávala spousta zvířat pro lepší úrodu. I na začátku 21. století je to velmi významné místo a i čínský prezident se sem prý jednou ročně chodí pomodlit za dobrou úrodu. A až si tento areál chrámu prohlédneme, tak se vydáme pár stanic metrem do Sanlitun. Což je asi nejznámější barová čtvrť ve městě.Wow tady to vypadá místy jako někde v Londýně či New Yorku (viz. SOHO fotka). Procházíme to tam a testujeme různé speciality (potvůrky) na ulici. No a ještě předtím než se rozjedeme domů, tak vyzkoušíme místní vodní dýmku :)

Sanlitun

V pondělí mě čekal první den čínštiny. Bylo to docela fajn, ale ještě nejsem rozhodnutý, zda se do kurzu opravdu zapíšu. V mé skupině jsou lidi z následujících zemí: Laos (2x), Kambodža (2x), Papua New Guinea, Bangladeš (2x), Thajsko, Kanada, Togo a Madagaskar. Snad jsem na nikoho nezapomněl. Pěkný, co? Zjišťuji, že mě vážně baví bavit se s lidmi z tak odlišných kultur a zjišťovat jak jsme v spoustě věcí velmi podobní a ve spoustě zase zcela jiní. Ale o tom více někdy později. Zatím to vypadá, že v naší třídě bude sranda J

Hned po kurzu přichází to, na co jsme se všichni tak moc těšili! Přesun z hotelu na kolej!!! A ne na žádnou obyčejnou kolej! Universita postavila zbrusu nové apartmány pro zahraniční studenty. Jsou to vlastně takové řadové, dvoupatrové rodinné domky. V každém domku bydlí 4 studenti, každý má vlastní pokoj. V přízemí se nachází velká společenská místnost s kuchyňkou, televizí, pračkou a ledničkou. Prostě strašný luxus! :) Má to zatím jedinou nevýhodu, protože je to teprve čerstvě dostavené, tak tu ještě, kromě postelí, není žádný nábytek. Ale ten prý má postupně přijíždět během následujících 2 týdnů. Už se těším, až to tu bude celé zařízené, ale už i takhle to vypadá skvěle. Ale co se mě líbí nejvíc je to, že tady všichni studenti budeme bydlet u sebe! Navíc školní „menzu“ máme asi 50m od naší uličky, takže k životu nám tu opravdu nic nechybí :) Akorát zatím nemáme připojení k internetu, tak nečtu maily a nechodím na skype. Snad se to brzo změní! Potom nahraji i všechny fotky na Picasu

Ještě mám spoustu věcí, o které se s vámi chci podělit, ale bohužel už musím jít. Další článek (pokračování) se pokusím napsat tak do dvou dnů, ale radši nebudu nic slibovat :)