Tak nám to tady začíná :) Docela divoce…

Znovu vás všechny zdravím! V dnešním článku shrnu moje dojmy z prvních pár dní v Pekingu, řeknu vám, jak to mám se školou a také to, odkud budu mít nového spolubydlícího na hotelu J

Človíček, který si dával šlofíček (když jsem se za 2 hod vracel, tak byl uplně ve stejné pozici :) )

Nejdříve vás chci ale upozornit na pár věcí na tomto blogu. V menu na levé straně se po kliknutí na fotografie pod mým profilem dostanete do mojí fotogalerie na Picase , kam budu pravidelně nahrávat fotky. Pod fotkami se můžete přihlásit, jako pravidelní čtenáři tohoto blogu (tedy pokud máte účet na Google) a potom by vám měli chodit zprávy, pokud bude na blogu něco nového. V záložce ostatní zajímavé blogy je odkaz na Pavlův blog z Chongqingu a také na můj starý blog z Taiwanu. Až poznám někoho, kdo píše něco zajímavého, tak tam odkaz na jeho stránku hned přidám. A poslední věcí jsou kontakty na mě, kde můžete najít i mé čínské číslo, to pro případ, že by někdo něco akutně potřeboval (doporučuji volat ze skype-je to levné).

Nyní už nemůžu začít ničím jiným, než tím, jak to tady vypadá na Univerzitě. Po roce stráveném na Taiwanu na jedné z nejlepších škol v Asii si tento semestr budu muset zvykat na něco jiného. Na něco úplně jiného.  Školu studuje zhruba 30 000 studentů. Je zde zhruba asi 20-30 studentů ze zahraničí, všichni hlavně z afriky. Po pár studentech tu je z Jižní Ameriky, Mongolska a zemí střední Asie.  A všichni tito studenti mají společného to, že tady studují bakalářský nebo magisterský program, takže tu jsou dlouhodobě. Já jsem tady tedy zatím jediný Exchange student a zatím mi nikdo nebyl schopný říct, jestli přijede nějaký další. Co mě ale řečeno bylo, tak že z Evropy anebo ze Severní Ameriky tady nikdo nestuduje a ani studovat nebude. To znamená jediné, za ty 4 dny, co jsem tady, jsem ještě nepotkal žádného bělocha (!!!). Ne, že by mně to nějak vadilo, ale je to opravdu zvláštní pocit. A v této časti Pekingu, kde se nacházím, nejsou vůbec vidět cizinci ani mimo kampus. Takže například, když se procházím, hlavně po kampusu, tak mám jistotu, že se na mě pořád dívá tak minimálně 30 párů očí. Ať se pohnu, kam se pohnu… Musím si na to zase znovu zvyknout. I když teď mám pocit, že je to tady ještě intenzivnější než v Taipei.

Dále jsem již začal řešit také moje studium. To nevypadá vůbec vesele. Z původních nabízený zhruba 15-ti předmětů v anglickém jazyce se vyklubaly předměty jen 3. A ty jsou navíc učeny jen bilinguálně, což prý znamená, že učitel mluví čínsky a slidy a učebnice jsou v angličtině J. Abych nepřišel o nárok na stipendium, potřebuji tady odstudovat předměty za 12 (čínských) kreditů. Každý předmět je tak za 2-3 kredity, takže z toho vyplývá, že toho je málo :/. Takže tyto dny, já a hlavně můj „supervizor“ se snažíme najít nějaké profesory, kteří mluví anglicky a u kterých bych mohl studovat ten jejich předmět individuálně a chodil bych k nim na konzultace. Zatím se nám nikoho nepodařilo najít, ale doufám, že se to již během příštího týdne všechno ujasní a budu vědět, jak na tom jsem. Není to vůbec veselá situace, ale snažím se neztrácet optimismus a víru, že se to ještě nějak dobře vyřeší...

Rozhoduji se, zda tu budu také navštěvovat další kurz čínštiny. Chodil bych do něho moc rád, ale je dost drahý-asi 25 000 Kč na semestr. Takže jsem se domluvil tak, že příští týden, kdy kurz začíná, bude týden zkoušecí a po něm se budu moci rozhodnout, zda do něj nastoupím nebo ne. Takže toto vypadá docela přijatelně J. Také mě bleskla hlavou myšlenka, že bych do toho semestrálního kurzu chodil třeba jen druhé čtvrtletí. Řekl jsem to v zahraničním oddělení a bylo mě řečeno, že s tím by nebyl vůbec problém. Ale musel bych platit za celý rok. Tak jsem se v duchu zasmál a pustil tento nápad z hlavy…

Místní trhovci podél ulice

Z hotelu to mám asi půl hodiny chůze na univerzitu, po cestě podél silnice prodávají stovky čínských farmářů svoji sklizeň. Své zboží mají rozhozené po ulici na igelitech a nabízejí ho všem procházejícím i projíždějícím. Já jsem si koupil každý den jiný druh ovoce a každý byl vynikající. Například žlutý meloun se nedá s tím, co se prodává v ČR vůbec srovnat. Měl jsem tady také už i dračí ovoce, papáju, mango, avokádo, jackfruit, liči a longan. A chystám se na další. Pokud něco z předešlého neznáte, může vám pomoci tato stránka: tropické ovoce.

Co se dalších specialit týká, tak se omlouvám, ale zatím jsem tady moc nefotil a jídlo už vůbec, takže vám je zatím nemůžu ukázat. Můžu vám jen říci, že jsem byl na výborném jídle s Lineou z Namibie v korejské restauraci, kterou máme hned u kampusu. Dále jsem zatím většinu jídla jedl na ulici od lidiček, kteří prodávají věci, které je opravdu těžké popsat- polepším se a budu fotit J. Musím se také přiznat, že jsem byl i v KFC (menu cca 70Kč) a ve Starbucks. Do starbucks jsem šel hlavně z důvodu, že tam potkám, jako všude jinde v asii, nějakou bledou tvář snažící se připojit na internet, se kterou bych se seznámil. Hm nestalo se- opravdu jsem v nějaké velmi čínské čtvrti J A psolední věc co se jídla týká, tak jsem tady objevil okýnko, ve kterém prodávají moc dobrá grilovaná, velmi výrazně ochucená kuřata (jedno 40kč). Tak jsem neodolal-hm sem také asi budu chodit častěji J

Školní posilovna

Seznámil jsem se tady už s jedním klukem z Ekvádoru, s Fidelem. Domluvili jsme se na tom, že si spolu koupíme permanentku do posilovny. Ale až asi za pár týdnů. Ta posilovna místy vypadá, jako kdyby tam cvičil sám Arnold, ale co už :) . Zatím jsem se rozhodl, že budu chodit cvičit a běhat na atletický ovál v kampusu. Dneska jsem tam byl poprvé a musím vám říct, že nechápu, jak tady v Pekingu mohl Usain Bolt zaběhnout před 2 roky během Olympijských her v Srpnu takové časy jaké zaběhl! A nejen on! Myslím všechny atlety, kteří tu bojovali s místním podnebím. Je tu obrovská vlhkost vzduchu i teplota. Je tu dusno, spousta smogu a trošku hůř se tady dýchá. V mém případě to vypadalo tak, že jsem byl po 3km úplně vyšťavenej (no dobře pomineme to, že už jsem pár měsíců neběhal J ). Ale plánuji v tomto pokračovat, dokud počasí dovolí. Navíc vedle oválu, pod stromy, jsou nainstalovány základní posilovací přístroje, na kterých se dá i jakš-takš cvičit.

No a poslední věc, o kterou bych se s vámi chtěl dneska podělit, je to, kdo bude mým dočasným spolubydlícím na hotelu. Vsadím se, že pokud byste měli tak 100 možností tipnout, z jakého státu bude, tak to drtivá většina z vás neuhádne J. Hm, zkuste si schválně jen tak v duchu tipnout. Chvilka napětí… J V pátek ráno se ke mně na pár nocí má přistěhovat klučina z Papuy Nové Guneje. I když už jsem potkal lidi z hodně státu světa, tak z tohoto státu jsem o nikom ještě ani neslyšel. Tak jsem zvědavý, protože když se podívám na wikipedii, tak fotky těch lidí tam vypadají velmi zajimavě… :)

Tak za par dní s novinkami z Pekingu zase ahoj!

Jdeme do akce: Brno -> Dubai -> Beijing

Ano! Již jsem na místě! Teda abych byl přesnější, jsem v Pekingu, ale ještě ne ubytovaný na mé Univerzitě. Ale začněme pěkně od začátku…

Po posledních třech dnech v Brně, které jsem strávil, balením, vyřizováním a loučením s mými kamarády, jsem v pátek 27. 8. 2010, okolo půl 10 ráno, naskočil do auta směr letiště Vídeň. V autě jsem nebyl sám. Do Vídně mě vezli rodiče Pavla, mého kamaráda, který také stráví podzimní semestr v Číně. Pavel je nyní také v pátém ročníku na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy University a známe se již od prvního ročníku, kdy jsme spolu jeli na lyžařský kurz, pořádaný MU.

Cesta na letiště proběhla hladce a bez komplikací (až na malou zajížďku ve Vídni), kterou Pavlův táta vyřešil více než zkušeně. Na letišti jsme byli téměř čtyři hodiny před odletem, někdo by mohl namítnout, že to je hodně, ale já jsem byl velmi spokojený, protože po komplikacích s dvěma téměř zmeškanými odlety během letošního léta, budu na letišti už vždycky bývat s velkým předstihem :)

Do Dubai jsme letěli s Boingem (pro zájemce: 777-300ER) a let vůbec neprobíhal hladce! Teda alespoň po startu. Na Vídni totiž bylo téměř černo a my jsme prolétali bouřkou! Samozřejmě nás zasáhli turbulence. Ale jaké!!! Letadlo sebou házelo, naklánělo se, praskalo všude možně a lidé při každém propadu o několik metrů dolů lidé pištěli, jako kdyby letadlo padalo (dobré přirovnání, že :) ). V životě jsem nic takového ještě nezažil a to jsem už letěl opravdu mockrát. Celé to trvalo tak 5-10minut. Jediné, k čemu bych to mohl přirovnat, tak k přeletu letadýlkem z Manily na ostrov Boracay na Filipínách, kde jsem byl před více jak rokem. Ale jak jistě cítíte, již ze srovnání letu v obřím Boingu Dubajské letecké společnosti Fly Emirates s malým letadélkem nějaké filipínské společnosti je znát, že to bylo opravdu špatné. Tož ale, přežili jsme a pilot se naopak vytáhl při přistání v Dubai, kde přistál tak skvěle , že opravdu nebyl cítit kontakt se zemí.

Jedna z hal na letišti v Dubai

Letište v Dubai je obrovské. Vezmeme-li v podtaz, že 95% všech letů je operováno právě Fly Emirates, tak nám dojde, že tento obří komplex byl vystaven jen a jen pro účely jediné aerolinky. Letiště má asi deset pater. Je přeplněné obchody s luxusem a nejspíše žádná světová značka, která má alespoň nějaké jméno, v místním duty free shopu nechybí. Na druhou stranu nás překvapilo, že je možné i na takovém letišti v takové zemi sehnat coca-colu za zhruba10Kč. Když říkám nás, tak tím myslím mě, Pavla a Maďarku Doru, vedle které jsem seděl v letadle. Měla čas na přestup čtyři hodiny. My s Pavlem hodin pět. Chtěli jsme se dostat ven z letiště a projet se taxíkem po městě, ale bylo nám sděleno, že i když většina států světa do Dubai víza nepotřebuje, tak nově přistupující státy EU to bohužel nejsou. Takže jsme zůstali na letišti. Kochali jsme se pohledem na nádherně osvětlenou nejvyšší budou světa, kterou jsme již mimochodem viděli při přistání z letadla. Dívali jsme se na ni nahoru :)

Po prochození letiště jsme si ještě povídali a pak už Dora musela letět. Letěla také na semestrální studijní pobyt do zahraničí. Konkrétně do Japonska do Osaky. S Pavlem jsme dostali okamžitě pozvání na návštěvu, kterého bychom během podzimu rádi využili :)

No a po více jak 5 hodinách čekání i my odlétáme do Pekingu. Nyní v ještě větším monstru, v dvoupatrovém airbusu (industrie A380-800). Uffff :) Již chápu, proč jsou Fly Emirates považovány za jednu z nejlepších leteckých společností na světě. Při přeletu nad Pekingem nás poprvé dostala jeho velikost a rozloha (jistě ne naposled). Na letišti v Pekingu jsme bez sebemenších problémů prošli vízovou kontrolou. Ulevilo se nám :). Přejeli jsme vlakem(!) do jiného terminálu a vzali si batohy. No a poté jsem se s Pavlem musel již rozloučit. On totiž nebude studovat v Pekingu, jako já, ale ve městě Chongqing, vzdáleného další zhruba dvě až tři hodiny letu na jiho-západ. Popřáli jsme si hodně zdaru a šli jsme každý do svého boje. Ale rozhodně jsme se neviděli naposled, plánujeme se navzájem navštívit ( však když to máme od sebe jenom nějakých 23hodin vlakem, tak nevím, kdo by toho nevyužil :)).

Já jsem vylezl z moderního, kvůli olympijským hrám rozšířeného, letiště a vzal si taxíka. Při zhruba hodinové cestě jsem začal oprašovat moje znalosti čínštiny. Po cestě v nekonečných zácpách po šesti proudých dálnicích byla docela sranda. Ja naučil taxikáře něco málo češtiny a on mě zas opravoval moji výslovnost . Vyhodil mě u Beijing Forestry University asi o půl sedmé večer a hned mě překvapilo, kolik tam bylo všude studentů. Nikdo neuměl anglicky a tak jsem asi po půl hodině našel 100m vzdálenou budovu, kde jsem měl být během podzimního semestru ubytovaný.

Říkám měl, protože se mně stalo to, v co každý student po cestě přes celou planetu doufá. Řekli mě, že pro mě nemají místo! Super :( Ještě, že jsem si během Srpna 2x potvrzoval e-mailem, zda se mnou opravdu počítají. Dostalo se mi pokaždé kladné odpovědi. Ach jo… No co už, tak jsem musel řešit tuto nepříjemnou situaci. Samozřejmě, že kolej bába na koleji pro zahraniční studenty mluví jenom čínsky, tak mě musela pomáhat první mezinárodní studentka, kterou jsem tu potkal, Linea z Afriky (ještě nevím odkud přesně). Po telefonátu s koordinátorkou mezinárodních studentů situace byla taková. Ta ženská co neumí anglicky, mě odveze taxíkem do nějakého hotelu, kde několik nocí zůstanu, a až se uvolní pokoj na koleji, tak se přestěhuji tam. No a ty peníze, které utratím v hotelu za ubytování, tak ty mě poté odečtou z mého půl ročního nájmu. To je plán- a já jen doufám, že to tak bude! Protože ona mě odvezla do hotelu, kde se platí za noc v přepočtu na koruny zhruba 600 Kč na noc. To je na Čínu docela hodně. No víc než hodně. Na pokoj si opravdu nemůžu stěžovat, je velký, s televizí, počítačem a luxusní sprchou. Ale i přesto bych už byl radši na skromnější koleji s mezinárodními studenty.

Můj dočasný domov- hotelový pokoj :/

Toto byl můj první, velmi náročný den v Číně, ale i přes vzniklé komplikace musím říct, že se mi tu líbí. Tak za pár dní s novými zážitky ahoj!

PS: Těším se na vaše poznámky, dotazy a komentáře! Tak jen směle do nich :)

Založení studentsko-cestovatelského blogu

Zdravím všechny zájemce o „pravidelné“ informace, zážitky a zajímavosti z říše středu, z Číny! Dva roky se s dvěma roky sešli a já již opět zakládám studentsko-CESTOVATELSKÝ blog. Při mé poslední „studijní“ cestě jsem strávil rok na Taiwanu, v Taipei. Jelikož to byl úžasný rok, nadosmrti nezapomenutelný, a tak jsem se rozhodl během mých studií ještě jednou vyjet a poznávat svět. Poté, co jsem byl přijat na University do Brazílie, Tádžikistánu a Číny, jsem se rozhodl pro nejlidnatější zemi světa. Takže nyní budu studovat semestr na Beijing Forestry University. A jak již název Univerzity napovídá, tak nyní budu mít základnu v Pekingu...

Přeji vám všem příjemné čtení

Jirka