Studentský život v Pekingu :)

Jo v Evropě máme jenom hotel Four Seasons :)
V Číně jsou vždy o kus dál :)))

Opět zdravím všechny čtenáře mého blogu. I když venku dnes svítí sluníčko, tak v Pekingu už je poslední dny strašná zima. Já právě sedím v pokoji zabalený ve spacáku u počítače a chystám se napsat další článek. A proč, že to tu sedím ve spacáku? Topení se totiž v celém Pekingu zapíná centrálně až 20. listopadu, takže to do té doby budeme muset nějak přežít. Dneska se chci s vámi podělit o několik akcí, kterých jsem se v posledních týdnech zúčastnil. Vezmu to chronologicky, tak hurá do toho:

Oslava 60. let od prvního mezinárodního studenta v Číně

Tato akce se udála ještě na konci září (28.9.),  předtím než jsem odjel na výlet na jih Číny. Na Pekingské universitě, což je nejslavnější a nejrespektovanější universita v celé Číně, se konala oslava na oslavu výročí 60. let od prvního mezinárodního studenta v Čínské lidové republice. Na oslavu byli pozváni všichni mezinárodní studenti z Pekingu. Moje universita se rozhodla zorganizovat autobus, který nás tam dopraví. Autobus jsme zaplnili celý, takže nás mohlo být tak 40.

V areálu Peking University

Po příjezdu na Pekingskou universitu jsme dostali transparenty a vlajku naší Beijing Forestry university a vrhli jsme se do davu studentů, kteří se už v kampusu pohybovali. Snažili jsme se vydávat co nejhlasitější zvuky, aby si nás všichni všimli :) Ale to jsme nebyli zdaleka jediní. Kiki, moje čínská kamarádka, kterou jsem na akci pozval (každý jsme mohli vzít jednoho místního studenta), mě po cestě říkala hodně zajímavých věcí. Už na první pohled bylo vidět, že Pekingská Universita je opravdu hodně bohatá. Všechny budovy byly moderní a opravené. Procházeli jsme kolem nově postavené obrovské tělocvičny, kde se prý během olympijských her konal turnaj v Ping-pongu. Pak jsme došli na místo. Do obrovské budovy, kde už byly další desítky studentů ostatních universit.

Celý večer jsme se na show dívali přes kameramana :)

Představení, které nás čekalo, si připravili mezinárodní studenti Peking university. Skládalo se to z mnoha scének, vystoupení, improvizací a písniček. Všechno bylo v Čínštině a bylo to opravdu úžasně připravené. V sále byla i televize, která vše vysílala. Bohužel jedna z kamer byla přímo před námi (jak je vidět na většině fotek). Byl to super večer! Fotky z této akce, stejně jako ze všech ostatních jsou ve fotogalerii na Picase.

Sportovní sobota

Všichni neúnavně povzbuzovali své favority

V sobotu 16. jsem se šel s Haronem (PNG) a s Yusufu (Bangladeš) po kampusu, když jsme náhle uslyšeli řev a mohutné fandění. Zvuky šli od atletického stadionu. Šli jsme tam a zjistili jsme, že se dnes koná soutěž mezi všemi fakultami na naší BFU. Vylezli jsme si na tribunu a pozorovali jsme celé to dění pod námi. Zápolilo se ve všech klasických atletických disciplínách (běhy na všechny vzdálenosti, hod koulí, skok do dálky a do výšky, atd.) a poté tam byli i disciplíny jako skákání v pytli či podávání míče mezi nohama na rychlost. Sportovní výkony to nebyli bůhví jak kvalitní, ale nejlepší bylo pozorovat, jak všichni na tribuně povzbuzují toho svého favorita. Všichni křičeli a povzbuzovali, co jim hlasivky dovolili. My jsme si vždycky vybrali toho nejpomalejšího a taky jsme ho povzbuzovali…Byla to příjemná sobota v duchu čínského fandění :)

Narozeniny Charlie

S děckama v Red House

Minulý víkend, slavila Charlie (UK) narozeniny. Víkend jsme začali už v pátek večer, kdy jsme zašli do hospůdky kousek od naší školy na pivo zdarma :). Ano! Je tady jedna hospůdka, kde se každý pátek od 9 do 11 točí pivo a vůbec se za to neplatí :) Dokážete si to představit? :) Já jsem byl předtím nakupovat v night marketu s holkami z Kambodži a tak jsem se ke zbytku připojil až chvilku po deváté. Když jsem se začal blížit k místu určení, tedy k hospůdce, která se jmenuje Red House, tak jsem nevěřil vlastním očím! :) Venku postávali desítky lidí, protože vevnitř to bylo neuvěřitelně narvané. Tato hospůdka může být normálně tak pro 30 lidí a tento večer tu mohl být hodně přes sto lidí.

Fantastická narozeninová večeře v čínské restauraci

Samozřejmě, že to byli všechno z drtivé většiny cizinci. Opravdu to byl nezvyk, vypadalo to tam jako někde na Oktoberfestu (i když jsem tam ještě nebyl) :). Vmáčkli jsme se dovnitř a u stolu už seděla Charlie s dalšími kamarády. Byl tam taky její supervizor. Profesor z Oxfordské university. Musím říct, že jsem profesora z Oxfordu potkal v životě poprvé a byl to naprosto sympatický chlápek. Povídali jsme si celý večer až do brzkého rána. Každý jsme vypili (včetně profesora) téměř tolik piv kolik máme prstů na obou rukách dohromady :) A navíc, tipněte si, koho jsem tam potkal :). Jsem tady už něco přes měsíc a půl a Čecha v Pekingu jsem ještě neviděl. A když jsem se nachomýtnul na místo, kde se točí pivo zadarmo, tak jsem se seznámil hned se 4mi Čechy :). Mimo jiné i s Luckou z Uherského Brodu :))).

Překvapená Charlie a děcka z celého světa při gratulaci k jejím narozeninám

V sobotu narozeniny pokračovali. Večer jsme zašli na večeři s Laurou, Charlie a její studijní skupinou včetně jejích obou profesorů (z Oxfordu a z BFU). Bylo to super! Stůl se skoro prohýbal pod množstvím jídla, které na něj bylo neustále přinášeno. A během celého večera jsme si pravidelně připíjeli s čínskou pálenkou Bái jiǔ. Všichni jsme se výborně najedli a potom jsme se potkali s ostatními kamarády s BFU a šli jsme do města. Prvně jsme chtěli jít na jezero a na lodičky, ale zjistili jsme, že už je pozdě. Tak jsme chodili kolem jezírka a potom jsme se přesunuli do barové čtvrti Sanlitun…

V něděli ráno jsme Charlie zavázali oči a připravili jsme pro ni překvapení. Vyzdobili jsme její kuchyňku balónky, koupili dort a přivedli jsme ji dovnitř a začali zpívat Happy birthday :). Bylo to krasný, Charlie se skoro dojetím rozplakala, ale brzo jsme se všichni smáli, protože jsme koupili čínský výrobek se vším všudy :))) Koupili jsme jí takovou svíčku, která měla cosi dělat, ale my jsme nevěděli co. Chvilku po zapálení se svíčka začala rozvíjet jako květ a začala hrát pěknou melodii. Bylo to vážně pěkný, protože jsme to nikdo nečekali. Ale nebyl by to pravý čínský výrobek, kdyby neměl nějakou mouchu :) Nás už to tady moc nepřekvapuje, protože jsme si na to zvykli, ale tento byl obzvlášť vtipný. Kvítek se po chvilce začal tavit a rozpadávat, po celé místnosti začal smrdět plast a nakonec zkratovala i baterka :))). Bylo to vážně hodně vtipný… No a odpoledne jsme se šli projít do nedalekého parku. Bylo pěkný víkend, hlavně proto, že jsme ho strávili všichni téměř pořád společně…

Čínská svíčka, která ze začátku pěkně hořela. Poté se rozevřela a začala hrát písničku (!)... Krásné!
 No, a poté se roztavila a začala strašně smrdět :))) 

Česká ambasáda

Lucka, Lukáš, Laura a já na výstavě moderního umění :)

Jelikož jsem registrovaný na české ambasádě v Pekingu, tak mě chodí emaily o různých aktivitách, co se v Pekingu pořádají. Došla mě pozvánka na Jazzový koncert v prostorách České ambasády a jelikož tam šli i všechny děcka, které jsem potkal minulý patek v Red house, tak jsem neváhal a rozhodl jsem se jít taky. Pozval jsem i Lauru, protože její táta je Čech a to se taky počítá :).

Měli jsme sraz s Lukášem (Slovensko) a Luckou (Uh. Brod) a jeli jsme k ambasádě. U vstupu nás nikdo nekontroloval a tak jsme obešli velkou budovu české ambasády a v zahrádce za ní jsme si už nechali nalévat Bernarda :). Ano, jak už to tak na různých akcí ambasád bývá bylo zde jídlo a pití zdarma :) Tady jsou jen příklady toho, co jsme jedli a pili: pivo Bernard a Zubr, vína, svařák a spoustu nealka. Na jídlo byl mimo jiné guláš, smažený květák, grilované kuře, puding, bábovka a spousta dalšího :) Asi si dovedete představit, jak jsme si to tam užívali :). 

President Škoda auto v Číně, velvyslanec a tlumočnice

Při úvodním slově pan velvyslanec přivítal nejdříve ostatní velvyslance z jiných zemí (asi z pěti), poté přivítal presidenta Škoda Auto v Číně Alfreda Riecka, následně čínského umělce který představoval během večera svoje moderní umění v zahradě i v prostorách ambasády a na závěr představil české jazzové duo, které celý večer svou hudbou provázelo.

Seznámil jsem se na místě se spoustou nových lidí a dozvěděl jsem se hodně užitečných informací. Opravdu se mi to líbilo. Po skončení akce jsme se s ostatními, asi deseti, českými studenty vydali na Wudaokou do baru, kde byla zrovna ve čtvrtek Ladie’s night…

Flying acrobats show

Dvojíte salto a akrobat si sedne na sedačku kterou drží jeho parťák
 s chůdami na nohou. No comment!!

Chápete to? :)

O dva dny později, v sobotu večer (23.10) jsem se rozhodl s Charlie navštívit pověstnou čínskou akrobatickou show. Lístky nebyli nejlevnější (cca 400Kč), ale můžu říct, že to bylo nejlepší představení, jaké jsem kdy v životě viděl!!! Rozhodně to všem návštěvníkům Pekingu doporučuji. Show se koná každý den ve velkém a moderním divadle Chaoyang a prý je to pokaždé téměř plné. My jsme pořádně nevěli, co očekávat a o to víc nás to dostalo. 

Kolik je na tomto kole lidí? :)

Je těžké popisovat všechno, co jsme tam viděli. Akrobati celý večer popírali zákony fyziky. Jen příkladem: představte si, že vám na ramenou stojí člověk. A na ramenou toho člověka stojí další člověk. A další akrobat se odrazí ze země na trampolíně, udělá ve vzduchu dvojité salto vzad a přistane na ramenech toho druhého člověka. Takže nyní vám na ramenou stojí tři lidé :) Vy se chvilku projdete po jevišti a oni po chvilce seskáčou, jako by se nic nedělo. Prostě neuvěříte, dokud to neuvidíte!!! Poté přišli na řadu i holky a ty byly tak obratné, že jsme jim nevěřili ani jeden kloub v těle.

Takhle si tu balancovali a točili talířky
asi 30 sekund

No prostě jsme od začátku do konce seděli s otevřenýma pusami a jen jsme křičeli a nevěřícně koukali. 

Podívejte se na fotky a po návratu do ČR vám ukážu i videa :)

To je pro dnešek vše a příští článek bude o oslavě mých narozenin :) 

Peking --> Guangzhou --> Hong Kong --> Macau --> Hainan --> Peking :) (část 2.)

Ahoj! Tak jsem tady s pokračováním článku o výletu na jih. Omlouvám se, že jste museli tak dlouho čekat, ale v Pekingu se za poslední týden událo tolik věcí, že jsem opravdu neměl čas sednout si a dopsat to dříve. Ale nebojte, pořád si vše velmi dobře pamatuji :) Tak hurá do toho!

PS: Ve fotogalerii se můžete podívat již na další fotky, článek k nim přidám snad co nejdříve.

Macau

Casino Grand Lisboa

I když jsme měli v Macau jen jedno odpoledne a jednu noc, tak jsme si to tam s Pavlem užili na 101%! Ale pojďme pěkně popořadě. V pondělí jsme v 11 hodin nasedli v Hong Kongu na trajekt a ten nás za 200korun a 75 minut dovezl do Macau. Tam nás čekala opět celní kontrola a pak už jsme nasedli na autobus zdarma k jednomu z hlavních kasin. Jeli jsme přes obrovské mosty, protože Macau se nachází stejně jako Hong Kong na několika ostrovech (ale ne na tolika jako HK). Jakmile jsme už začali rozeznávat stavby, tak jsme pochopili, proč se tomuto místu říká Las Vegas východu :)

Z okýnka autobusu jsme viděli budovy ve tvaru sopky, pyramidy, jeskyně a podobně. Čím dále do centra jsme přijížděli, tím větší kasina jsme viděli. Všechny vypadaly obrovsky a luxusně a my jsme si jen představovali, jak to vypadá uvnitř. Ale všechno, co jsme viděli až do teď, se nedalo srovnat s kasinem, u kterého nás vyhodil autobus. Bylo to kasino, které se jmenovalo Grand Lisboa. Z daleka největší budova ve městě, ve tvaru podobném rozkvetlé květině.

Jelikož byli v Číně týdenní prázdniny, tak v Macau byly ceny hotelů až trojnásobné oproti normálu. My jsme nechtěli zbytečně utrácet za ubytovaní, protože jsme tak nějak tušili, že na pokoji moc času nestrávíme :). Po trošku složitějším hledání se nám podařilo najít opravdu levný podnik. Taky podle toho vypadal. Ale co už :).

Já s Pavlem v centru Macau

Hned jsme vyrazili do města, které není moc velké a tak jsme si ho za pár hodinek prošli. V centru města to na člověka dýchá pořádně portugalskou atmosférou. Jsou tam celé ulice postavené v portugalském stylu. Vylezli jsme ke zbytkům kostela bývalou městskou pevnost. Z ní byl rozhled na celé Macau, a ten pohled nás opravdu překvapil! Macau totiž zdaleka nejsou jenom luxusní kasina a hotely, ale velkou část města zabíraly opravdu špatně vypadající domy. Žádné nablýskané kachličky ale pouze špína a šeď.

Jak jsem se již zmínil, tak ve městě jsme měli jen jednu noc. A protože jsme v kasinech nechtěli vypadat jako lidi, co nemají moc peněz (i když je nemáme). Tak jsme vlezli do jednoho úžasného obchůdku plného značkového oblečení za minimální ceny. A když jsme se tak probírali regály, tak jsme objevili „zlaté“ kalhoty Billabong :))) Pro Macau jak dělané, hned nás napadlo :) A abychom této noci nasadili ještě třešničku na dort, tak jsme se rozhodli, že s Pavlem si koupíme úplně ty stejné věci :) Ke zlatým kalhotám jsme si koupili ještě bílou košili Esprit a byli jsme připraveni na NOC v kasinech v Macau :)

My a naše "zlaté" kalhoty :) Můžeme do města! :)

Když jsme se na hotelu převlékli, tak jsme se nejdřív strašně smáli, jak vypadáme :) Ale pak jsme se rozhodli, že musíme nasadit vážnou tvář a při pohybu na veřejnosti se musíme tvářit jako ti nejzkušenější hráči s peněženkami plných zlatých kreditních karet :). Když jsme vycházeli z našeho „hotelu“, tak se nám místní slečny snažili naznačit, že nejsou moc drahé (!!!). Docela nás to překvapilo, protože jsme si vážně nemysleli, že jsme se ubytovali na takovém místě…Ale co už, nenechali jsme se rozhodit a šli jsme směr kasina! :)

Kasina v Macau

Recepce v hotelu Grand Lisboa před vstupem do kasina

Tak a už to začínalo J. Chodili jsme večerním Macau s pivkem v ruce, a plánovali jsme, jak navštívíme ty nejlepší kasina. Bylo to super. Ještě jsme se cítili docela nesví v našich „zlatých“ kalhotách, ale velmi brzo jsme si zvykli :) Myslím si, že se za námi otočil téměř každý, kolem koho jsme prošli :). Ve městě bylo minimum bělochů, ještě méně borců, co měří téměř 190cm a určitě nikdo v bílé košili a „zlatých“ kalhotách :) A navíc to bylo ve dvojím, téměř identickém provedení, a pili jsme i stejnou značku piva :)))

Noční hra světel na Grand Lisboa

Jako první jsme vešli to kasina Grand Lisboa. Vevnitř bylo všechno hodně luxusní, vyleštěné a nablýskané. V žádném kasinu se bohužel nesmí fotit a tak vám to bohužel nemůžu ukázat. Bylo to fantastické! Stovky a a stovky hracích stolů, automatů, kostek a všech ostatních možných i nemožných hazardních her. U každé stolu spousta Číňanů, kteří se snaží vyhrát. Někdy radostí a někdy vztekem docela vykřikují :) Každé kasino má několik pater. V nejnižším patře jsou přijímány nejnižší sázky, a čím jde člověk výš, tím o větší peníze se hraje. My jsme s Pavlem procházeli všechny patra a pozorovali jsme, jak se co hraje. Jelikož jsme měli na sobě oblečené, to co jsme měli, tak si všichni mysleli, že jsme strašní boháči z Evropy :).

A jak jsme tak šli nahoru, tak jsme se i dostali do posledního patra, kde byla jedna taková menší místnost s pár stoly, u kterých seděli ty největší „ryby“ J! Když jsme staly u těchto stolů, tak jsme se snažili tvářit, tak že si vybíráme k jakému z nich si sedneme a budeme hrát :). A při tom našem přetvařovaní jsme si spočítali žetony, co měli jednotlivý hráči před sebou, a ti nejlepší mohli mít tak okolo čtyř miliónů korun (!!!). Tady už to byla opravdu jiná liga. A všichni se na nás koukali a čekali, k jakému stolu sedneme :) Vážně dobrý :)!

Jedno z nejstarších kasin ve městě

Jelikož jsme před sebou měli pořád celou noc, tak jsme se rozhodli pro kasino-hopping :). Chodili jsme po všech kasinech v Macau a zjišťovali jsme, jak je každé v trošku jiném stylu. Nějaké byly opravdu jen pro ty nejbohatší, ale daly se najít i takové, které byli například trošku více zakouřené a nehrálo se tam o až tak moc velké peníze. V Macau jsme zjistili, proč je také nemožné v Číně najít vysokou holku. Ony totiž všechny pracují v kasinech v Macau :) V těch nejlepších kasinech byli všude tak 185cm vysoké hostesky :).

A jaké hry, že se to v kasinech hrají? Z daleka nejpopulárnější hra v celém Macau se jmenuje baccarat. Já ani Pavel jsme o ní nikdy neslyšeli. A když jsme se koukali, jak se to hraje, tak jsme nebyli taky o moc moudřejší. Ale teď už vím. Pokud vás to zajímá, tak tady jsou pravidla: Dále se tam hráli zejména následující hry: Black jack, kostky, ruleta, kolo štěstí a samozřejmě i poker. Ten jsme si chtěli zahrát ze všeho nejvíc, ale buy-in byl docela drahý, a hráči u stolů rozhodně nevypadali jako začátečníci, a tak jsme se rozhodli, že poker pro dnešní večer vynecháme.

A samozřejmě v každém kasinu bylo spousta hracích automatů. Takových těch klasických s pákou na boku, za kterou se zatáhne a člověk pak doufá, že se mu v řadě zastaví 5 jablíček vedle sebe :). Toto byla taky první věc, co jsme si zahráli. Je to strašná blbost, ale má to něco do sebe. Mně se osobně nejvíc líbil pocit tahání za tu velkou páku :). Pak jsme si šli zahrát kostky. Největší sranda byla, že ať jsme přišli k jakémukoliv stolu, tak všichni čekali, že vytáhneme z kapsy obrovskou hromadu žetonů těch nejvyšších hodnot. No a my jsme vždycky měli samozřejmě žetony těch hodnot nejmenších. A tak jsme je pokaždé všechny překvapili a krupiéra asi i vždycky trošku zklamali :). Já jsem docela rychle prohrál a tak jsem se díval na Pavla, jak hraje. Dařilo se mu a nakonec tu docela dost vyhrál! Super :)

Jo Macau tuto noc patřilo nám :)

Šli jsme dál. A tak jsme vlastně strávili celou noc, v každém kasinu jsme si našli něco ne moc drahého a zkusili jsme si to zahrát. Nejvíce času jsme ovšem strávili u rulety. Našli jsme jednu, která nebyla vůbec drahá, a navíc se nám na ní dost dařilo :) A tak jsme hráli a hráli :) V mezičasech jsme se šli pokaždé projít po Macau a pozorovali jsme neuvěřitelnou hru světel na každém kasinu, zejména na Grand Lisboa…Myslím, že na hotel jsme se vrátili někdy mezi pátou a šestou hodinou ranní. A byli jsme hodně spokojení. Oba jsme totiž vyhráli :)!!! A ne zas tak málo, každý zhruba, tak 1500Kč :). To znamená, že jsme oba dva z Macau odjížděli s mnohem víc penězi, než s kolika jsme do něj přijeli :). To byla taková nečekaná třešnička na závěr :)

Ostrov Hainan

Další den jsme sedli na autobus zpátky do Guangzhou. Jeli jsme asi 4 hodiny a po cestě jsme překročili hranice do Číny. Proběhlo to bez problému a večer jsme nasedli v Guangzhou do letadla směr město Haikou na ostrově Hainan. Hainan je nejjižnější místo celé Číny a celoročně jsou tady velmi příjemné teploty :) (my jsme tam měli tak 30-35 stupňů). Na ostrově je 320 slunečných dnů každý rok a navíc je položený ještě o něco málo jižněji než Hawai J. Z toho všeho zcela jasně vychází, že to je velmi populární místo pro čínské turisty.

My jsme na Hainan přiletěli v úterý (5.10.) večer a nevěřili jsme vlastním očím, venku řádila subtropická bouře! Později jsme se dozvěděli, že už tady prší bez přestání pět dnů! No potěš pánbůh! :) Vzali jsme si taxi a za deště jsme jeli do hostelu (Banna hostel). Tam jsme přijeli asi v jednu hodinu ráno a tak jsme vzbudili recepční. Vzali jsme si klíče od dormitory a šli jsme si lehnout.

Další den jsme se vzbudili opět do velmi silné bouře. Všude na ulicích bylo asi 30cm vody! Rozhodli jsme se, že hned pojedeme na jih ostrova do městečka Sanya. Když jsme ale odcházeli z hostelu, tak nám recepční řekl, že kvůli sesuvům půdy se tam pravděpodobně nedostaneme… Řekli jsme si, že to ale stejně zkusíme, a jeli jsme na autobusové nádraží. Tam jsme zjistili, že dálnici přes východní část ostrova je opravdu neprůjezdná. Z hor se tam na ni kvůli vydatnému dešti sesunula půda. Naštěstí jsme na jih mohli jet do Sanya i po západní straně ostrova. Normálně se tudy nejezdí, protože je to o polovinu delší a silnice nejsou v tak dobrém stavu. Měli jsme dobrý autobus a tak nám cesta uběhla docela rychle a pohodlně. I když jsme pravidelně skákali, protože v silnici byly opravdu obrovské díry :)

Hrajeme macháčka v Lady Gaga :)

Po asi 6 hodinách jsme dojeli do Sanya. Byla už tma. Na autobusovém nádraží stála jedna Číňanka s cedulí ubytování a tak jsme se rozhodli, že se s ní půjdeme podívat, co to nabízí. Samozřejmě jsme ještě nejdřív smlouvaly cenu :). Cena byla velmi dobrá a tak jsme čekali něco malého a špinavého. Ale ona nás velmi příjemně překvapila velkým pokojem s televizí, klimatizací, sprchou, dvěma postelemi a balkónem, z kterého bylo vidět na moře :). Samozřejmě jsme to hned vzali! :) Večer jsme zašli ven s Pavlovými kamarády z Chongqingu. S dvěma Američany a jednou holkou z UK. Nejdřív jsme byli v jednom baru, kde jsme potkali majitele místního obchůdku se surfařskými prkny. Tak jsem si vzal hned vizitku, abychom věděli, kam si zítra půjdeme půjčit prkno :) No a večer jsme zakončili v místním největším podniku se jménem Lady Gaga :P.

Surfing

Náběh do vln!!! :)

Další den ráno jsme šli surfovat :) Bylo pořád zataženo, ale naštěstí většinu dne nepršelo…Vybrali jsme si prkna, oba dva docela velké. A to ze dvou důvodů. Já jsem surfoval naposledy před už více jak rokem na Bali a Pavel surfoval vůbec poprvé v životě. Takže jsme chtěli stabilní prkna. A druhý důvod byl, že vlny tady nebyly velké. Ale pro nás téměř ideální :). No a tak jsme byli téměř celý den ve vodě. Bylo nás tam dohromady asi tak 15 surfařů. Na to, že Pavel surfoval poprvé, tak mu to vážně šlo, dokonce se i několikrát postavil! Když už bylo pozdní odpoledne, tak jsme snad cítili každý sval v těle a byli jsme totálně zničení :). Ale spokojení :)

V pátek ráno už vůbec nepršelo. Všichni nám říkali, jak jsme šťastní, že jsme sem přijeli až na druhou půlku týdne. Protože většina turistů sem přijela už v pátek (1.10.) a byli celou dobu kvůli dešti jenom na hotelu. Nebýt pátečního večera, tak pátek byl naprosto skvělý den. Bohužel, nemůžu to teď říct :(. Ale pojďme pěkně popořádku.

Výlet na motorkách

V pátek jsme se rozhodli, že si půjčíme motorky a projedeme se po ostrově. Domluvili jsme se s Pavlovými kamarády a půjčili jsme si dohromady 3 motorky a bylo nás 5. Já jsem chtěl jet s Pavlem na jedné. Američan si půjčil jednu jenom pro sebe. A Američanka s Angličankou si také půjčili jen jednu. Poté holky zjistili, že to neumí řídit :) A tak jsme se rozdělili, že já jsem vzal jednu a Pavel druhou. Za chvilku zjistíte, proč vám to tady tak rozepisuji. A tak jsme jeli přes Sanya směr Yalong bay. Což je údajně jedna z nejkrásnějších pláží na ostrově. Po asi hodině jízdy jsme ji našli. U pláže jsou bohužel samé luxusní hotely a normální smrtelník na ni nemůže ani vstoupit! My jsme se ale nenechali rozhodit. Samozřejmě jsme se vydali do jednoho hotelu a tvářili jsme se jako bohatí hosté (my s Pavlem jsme to už měli natrénované :)). Prošli jsme bez problému hotelem až na pláž. A byla opravdu pěkná. Hned jsme se šli vykoupat, protože bylo strašné teplo a pak jsme si lehli na lehátka pro hotelové hosty :) Poté jsme si ještě vypůjčili volejbalový míč (tam jsme museli jako zálohu nahlásit číslo našeho pokoje :P). Bylo moc pěkně!

No a po nějaké hodince jsme se rozhodli jet dál. Já jsem navrhl Američance, která se mnou jezdila, jestli si nechce zařídit. To byla strašná chyba! Ona souhlasila a tak jsme se na jednom rovném úseku silnice prohodili. Vysvětlil jsem jí jak na to a hlavně jsem ji zdůraznil, ať jede jen pomalu. Když do protisměru jel taxík, tak ona otočila plyn na maximum a držela ho! Začali jsme sebou cukat z jednoho kraje silnice na druhý a jen zázrakem jsme se vyhnuli tomu taxíku!! Já jsem nemohl nic dělat, protože to s námi házelo ze strany na stranu. A asi tak po 50 metrech jsme nabourali a spadli jsme z motorky. Naštěstí jsme nejeli ještě moc rychle (tak 30km/h). Američanka byla docela v šoku, ale byli jsme naštěstí až na pár škrábanců celí. Ona měla odřené kolena a já jsem měl odřenou jednu ruku. Ale bohužel, protože jsem měl sandály, tak se mě odloupnul kus kůže na palci na noze. Docela to krvácelo, ale taky to nebylo nic vážného. Největší újmy utrpěla motorka. Bylo na ní par zlomených a popraskaných plastů a jak jsme později zjistili, tak nešla tak moc dobře startovat :(. Ale byla pojízdná, a tak jsme na ni nasedli a jeli jsme nazpět. Ano, já jsem řídil :)

Pavlovy narozeniny a zranění

No a přišel páteční večer a oslava Pavlových narozenin! Byli jsme domluvení, že to oslavíme u nás v hotelu na balkóně a pak půjdeme někam do města. Na to druhé bohužel už ale nedošlo… Nejdřív jsme s Pavlem nakoupili nějaké pití a chipsy. Poté přišli Američani a Angličanka a také Pedro. Ano, Pedro za námi přiletěl z Hong Kongu do Sanya, aby s námi oslavil Pavlovy narozeniny :). A tak jsme se bavili, pili, smáli a dokonce jsme i volali přes skype s nějakými Pavlovými kamarády, kteří to slavili s námi :). Všechno bylo super. Ale pak se to všechno během pár sekund pokazilo.

Nikdo si pořádně nepamatuje, jak se to přesně stalo, ale Pavel propadl balkonovými dveřmi do pokoje. Dveře se vysklily a Pavel ležel na zemi mezi všemy těmi střepy. A z levé ruky mu začala okamžitě téct krev! Podívali jsme se na ránu a všem se nám udělalo špatně. Na pravé ruce pod loktem měl hodně hlubokou, tak 7cm dlouhou ránu. Byla hodně otevřená a tak bylo vidět dovnitř. Okamžitě jsme to zabalili do ručníku a vydali jsme se do nemocnice. V taxíku to hodně krvácelo a Pavel byl dost v šoku. Aby taky nebyl! Naštěstí nemocnice nebyla daleko. Přijeli jsme tam asi tak v 1 hodinu v noci. Bylo tam docela hodně zraněných lidí a my jsme se snažili najít někoho, kdo mluví anglicky. 

Bezúspěšně. 

Naštěstí s námi byl i Američan Devon, který uměl trošku čínsky a tak nám pomáhal. Asi až tak po hodině a půl se Pavlovi začali věnovat doktoři! Vzali si nás do patra, kde jsme byli úplně sami. Když začali, tak to rozhodně nevypadalo, jak jsme zvyklí z Evropy. Například nikdo se nestaral o to, jestli jsem vevnitř nebo ne. A tak když Pavlovi začali čistit ránu tak jsem stál hned u toho. Bavil jsem se s Pavlem, abych ho trošku uklidnil, ale mě samotnému se po chvilce udělalo, tak špatně, že jsem se málem pozvracel. Doktor totiž strčil do té rány prsty a hledal tam zbytky skla. Ufff :/.

Pavel odpočívá po šití v čínské nemocnici...

No potom jsem šel ven a oni začali Pavla sešívat. Kdybych to počítal, tak vím přesně kolik má stehů, protože při každém jsem ho slyšel, jak křičí… Byl tam dost dlouho, řekl bych tak hodinu a půl. My jsme se mezitím snažili vysvětlit sestřičkám naši situaci, že zítra (v sobotu) musí jít na autobus do Haikou, protože má večer z Haikou let zpátky do Chongqingu. My jsme jen doufali, že si ho nenechají v nemocnici, protože pak by to byl problém. Tak ve čtyři hodiny ráno šití skončilo a Pavel vyšel ven. Byl celý zelený a dost slabý. V nemocnici si ho nakonec nechali, ale jen do rána. Ráno doktor říkal, že může cestovat ale, že ho to bude bolet. Pavla totiž čekala tak 5 hodinová cesta na sever ostrova a pak ještě let letadlem. A v neděli se měl hlásit v nemocnici v Chongqingu.

Ano, tak takhle nějak probíhal náš páteční den a Pavlova oslava narozenin. Kdyby se nestala ta nehoda, tak by to snad nemělo ani chybičku. Škoda. Pavel vás určitě bude informovat o jeho zdravotním stavu na jeho blogu…

Osolená vajíčka na nedělním trhu v Sanya :)

V sobotu potom teda všichni odjeli do Chongqingu a já jsem zůstal až do pondělí na ostrově. V sobotu jsem celý den spal. A v neděli jsem šel na pláž. Bylo perfektní počasí, jasno bez mráčku a 35 stupňů. Oceán teplý jako kafe. Já jsem se na pláži potkal s jedním Kanaďanem z Vancouveru a tak jsme si povídali. Byl to pohodový den. Původně jsem chtěl surfovat, ale nebyly vůbec vlny :(. Tak jsem byl na pláži a spálil jsem se snad jako nikdy v životě :)

No a v pondělí večer jsem letěl ze Sanya do Pekingu. Let trval téměř 4 hodiny :). Jo Čína je veliká…

Tak taková byly moje týdenní prázdniny. Nebýt Pavlova zranění, tak to bylo všechno naprosto úžasné! Ale věřím, že až se Pavel uzdraví, tak na celých 10 dní budeme oba dva v budoucnu vzpomínat jen v tom dobrém :)

Tak jak koukám, tak jsem se zase pořádně rozepsal. Příště to už vážně budu psát daleko stručněji :) Tak se mějte hezky a v příštím článku shrnu moje zážitky z Pekingu.

再见!

Peking --> Guangzhou --> Hong Kong --> Macau --> Hainan --> Peking :) (část 1.)

Ahoj Brno, ahoj Česko, ahoj všude tam, odkud tento blog čtete! J Právě sedím na letišti v městečku Sanya na největším čínském ostrově, na Hainanu. Venku je neuvěřitelné vedro (34°C), azurově modrá obloha a bezvětří. Přišel jsem dříve na letiště, protože venku už nemůžu vydržet J. Ze surfování cítím snad každý sval na mém těle a navíc jsem solidně spálený od sluníčka. Takže poloha vleže v klimatizované letištní hale je pro mě nyní opravdu to nejlepší. A pro čtenáře mého blogu také J.

Moje téměř dvou-týdenní prázdniny se nezadržitelně chýlí ke konci a dnes se za nimi ohlédnu. A o čem, že to budu dneska psát? O tom, jak jsem jel vlakem přes celou Čínu, jak viděl jsem Hong Kong tak, jak ho většina turistů asi neuvidí, jak vyhrál jsem v kasinu v Macau, jak jsem surfoval na Hainanu a nakonec , jak jsem bohužel strávil noc v čínské nemocnici s mým kamarádem Pavlem. To je jen malá část toho, o čem to dneska bude. Mimochodem, fotky z celého výletu jsou již ve fotogalerii (odkaz nalevo). Přeji vám příjemné čtení!

Pekingská kachna

Já, Laura (Kanada), Charlie (UK) a Landry (Středoafrická r.) na kachně :)

Ovšem ještě než se vydáme na cestu, tak se s vámi musím podělit o jednu věc. Noc před odjezdem jsem s mými kamarády konečně zašel ochutnat to, na co jsem se tak dlouho těšil. Pravou Pekingskou kachnu. S Laurou, Charlie a Landrym jsme zašli do restaurace kousek od University. Pár minut po objednání přijel k našemu stolu kuchař se stolečkem, na kterém začal nožem z kachny ořezávat docela malé kousíčky masa. 

Mezitím jsme dostávali na stůl ostatní ingredience nutné ke správnému požití pekingské kachny. Až bylo i maso na stole mohli jsme přejít ke konzumaci samotné. Na talířek před sebe jsme položili placičku s těsta. Poté jsme vždy hůlkami nabrali jeden kousíček kachny a jeden kousek zeleniny, namočili jsme to v takové speciální omáčce a položili na placičku. Poté už jen zbývalo tuto jednohubku smotat a slupnout. Hmm J. A pak se hned vrhnout do přípravy dalšího sousta J Když o tom teď píšu, dal bych si to hned znovu…

Nákup lístků a cesta vlakem

Beijing West train station

Další den (30.9.2010) v 11hod ráno jsem se z Beijing West Train Station vydal vlakem směrem do Guangzhou. Shánění lístku by vydalo na článek samo o sobě, ale já to tady velmi zkrátím. Jelikož v Číně jsou od 1. do 8. Října prázdniny, tak všechny lístky na vlak byly naprosto beznadějně vyprodané (strávil jsem asi 3 hodiny ve frontě, abych se to dozvěděl). Letadlem se mně letět nechtělo, protože to bylo několikrát dražší.

Už jsem byl skoro smířený s tím, že tyto prázdniny zůstanu jen v Pekingu. Naštěstí mi jedna čínská kamarádka ukázala internetovou stránku, na které lidi prodávají lístky, které si koupili. Ještě pořád nemůžu věřit tomu, co jsem po několika desítkách telefonátů zjistil (a následně mě to potvrdili spolucestující ve vlaku). Více jak 50% vlakových lístků v Číně je skoupeno překupníky, kteří je pak za často velmi tučnou přirážku prodávají právě přes tuto stránku! Na internetu jsem objevil spousty lidí, co nabízeli lístek právě na ten vlak, kterým jsem chtěl jet. Měli na výběr ze všech různých druhů lístků (hard and soft seat, hard and soft sleeper). Opravdu jsem nevěřil vlastním očím. Domluvil jsem si teda sraz ve městě s jedním chlápkem. Od pohledu to byl jasný šmelinář. Jelikož to bylo už jen jeden den před odjezdem, tak jsem to ukecal jen na příplatek 50 Yuanů navíc nad normální cenu lístku (normálně to bývá tak 100 až 200 Yuanů). Tak takhle jsem sehnal můj lístek na výlet přes celou Čínu.

Hard sleeper - 6 lidí v jednom kupé a ideální způsob cestování po Číně 

Po zkušenostech z výletu do Šanghaje jsem nic nenechal náhodě a koupil jsem si lístek na ležení (hard sleeper). Byla to moje nejdelší cesta v životě (2500km,21hod) ale utekla naprosto bez problému. Nedá se to s jízdou bez místenky vůbec srovnat. Během cesty jsem se spřátelil snad s celým vagónem, povídali jsme si a hráli různé hry. Bylo to super. Mimochodem jsem se také dozvěděl, že více jak polovina lidí si koupila lístek přes nějakého překupníka. V kupé bylo 6 postelí, já spal úplně na té nejvyšší (asi 3m nad zemí). Když jsem se procházel po vlaku, tak jsem se dostal i nakonec, kde byli vagóny na hard seats. Dveře mezi normálním vlakem a hard seats byly zamčené a ještě u nich hlídal policista. Jelikož byl zase první den prázdnin (jak při cestě do Šanghaje), tak jsem opět viděl, jak to bylo beznadějně nacpané a lidi stáli pomalu i na sobě…Proběhl mě mráz po zádech a děkoval jsem, že mám tentokráte hard sleeper.

Pavel, Pedro (Rio de Janeiro) a já na vlakovém nádraží v Guangzhou

V pátek o půl osmé ráno jsem přijel krásně vyspaný a odpočatý do Guangzhou. Prošel jsem se v okolí nádraží a koupil tři lístky na rychlovlak do Shenzenu (čínské město, sousedí s Hong Kongem) (zní to jednoduše, ale asi hodinu jsem se mačkal ve frontě mezi tisíci Číňany).  Ano, koupil jsem tři lístky, protože okolo 11 přiletěl Pavel i s kamarádem Pedrem. Pedro je Brazilec z Rio de Janeiro J. Studuje v Chongqingu film a od mala ho zajímali hlavně Hong Kongské filmy J. Později se ukázalo , že toho o nich ví mnohem víc, než mí kamarádi z Hong KonguJ. Takže Pedro si teď vlastně jel splnit dětský sen-vidět Hong Kong!

Hong Kong

Do Shenzenu jsme přijeli asi za hodinku (průměrná rychlost vlaku cca 200km/h) a zjišťovali jsme, jak se dostat do Hong Kongu. Byli jsme překvapeni, že tam není žádný autobus nebo tak něco, ale že z nádraží se jde do Hong Kongu pěšky J. Na hranicích koukali na moje vízum jako vyjevení. Zřejmě ještě neviděli studenta s více-vstupným vízem. Policista si dokonce musel zavolat na pomoc nadřízeného J. Ale všechno proběhlo v pořádku a všichni jsme opustili Čínu. Hong Kongská celní kontrola je v podstatě jen formalita, protože drtivá většina všech států může do Hong Kongu při pobytu do 90dnů bez víza. No a byli jsme tam J Hned jsme si koupili Octopus card, což je vlastně městská karta s kterou se dá platit po Hong Kongu naprosto všude (např.: metro, autobusy, šaliny, 7/11, kina, divadla, různé kavárny a restaurace atd.). Sedli jsme do nejdelšího metra, jaké jsem kdy viděl, a jeli asi 40 minut do centra. Jeli jsme nad zemí a z okna jsme mohli vidět zelené kopce a spoustu přírody. To bylo poprvé, kdy jsem si uvědomil, že Hong Kong není jen betonová džungle, jak jej známe z fotografií.

Yi, Pavel, já a Lap v centru Hong Kongu

V centru nás na zastávce čekali mí dva kamarádi, kteří minulý rok studovali na Masarykově Universitě v Brně. Yi a Lap. Oba dva byli naprosto úžasní. I když jsem jim dal vědět, že přijedu teprve před pár dny, tak si pro nás během následujících našli spoustu času, aby nám ukázali jejich město. Po přivítání jsme se vydali k Lapovi domů, do nejstaršího centra Hong Kongu, kde jsme bydleli. Když jsme přijeli na místo, tak jsme vyjeli výtahem do 40. patra a naskytl se nám z jeho bytu nádherný výhled na celý Hong Kong, který jsme si pak užívali každý den J.

Jelikož byl pátek 1.10.2010 to znamená 61 let od založení Čínské lidové republiky (důvod týdenních prázdnin), tak se v Hong Kongském zálivu konal obrovský ohňostroj. A my jsme byli pozvaní za kamarádkou Lapovi mámy do jednoho z nejluxusnějších apartmánů v Hong Kongu. Ještě předtím, než jsme tam dostali, tak jsme zašli do centra (přesněji do jednoho z center), kde jsme se jen tak potulovali a povídali si o spoustě zajímavých věcí. Například nám Lap a Yi říkali, jak se do roku 1997 v Hong Kongu slavili narozeniny Královny a jak se hned rok poté narozeniny neslavili a slavilo se právě založení Číny…

V obyváku u okna v luxusním apartmánu nad Hong Kongským zálivem

Pak jsme už dostali do již zmíněného apartmánu. Nacházel se v 52. patře obrovské budovy přímo na břehu Hong Kongského zálivu. Když jsme vešli dovnitř, tak slavnost byla už v plném proudu. Mohlo tam být tak 20 lidí a drtivá většina z nich hrála čínskou stolní hru Mahjong. Apartmán to byl opravdu luxusní. Lap říkal, že může stát tak 80miliónů korun(!). Hned po příchodu nám filipínská služka nabídla na pití cokoliv, co jsme si přáli. Poté nám Lap představil svoji mámu. Ale to nejlepší na celém apartmánu bylo to, co bylo vidět při pohledu z obrovského okna v obyváku! Celý Hong Kongský záliv byl pod námi jak na dlani! S Pavlem jsme nevěřili svým očím, teprve před pár hodinami jsme sem přijeli a už jsme snad na nejlepším místě v celém Hong Kongu. A to ještě ani nezačal ten, tak dlouho očekávaný ohňostroj!

Ohňostroj k 61. výročí založení Čínské lidové republiky nad Hong Kongským zálivem

Bylo to velké a dlouhé :)

Popravdě, do onoho večera jsem si myslel, že nejlepší ohňostroje (dobře, jedny z nejlepších) jsou v Brně na brněnské přehradě při Ignis Brunensis. Mýlil jsem se. Ohňostroj to byl opravdu obrovský a hlavně trval strašně dlouho! My jsme si všichni připili a se skleničkou šampaňského jsme koukali na tu nádheru J

Pohled na ostrov Hong Kong z druhého břehu zálivu

Jak to skončilo, tak jsme si chvilku povídali (úplně každý v Hong Kongu umí anglicky) a pak jsme se rozloučili a šli jsme se projít na pobřeží Hong Kongského zálivu. Na druhém břehu jsme viděli stovky mrakodrapů a snad ještě více světelných reklam. Procházeli jsme kolem sochy Bruce Lee a Jackie Chan :). Asi nejslavnějších Hong Kongských rodáků… Poté jsme si ještě vzali trajekt na druhou stranu zálivu, abychom si mohli vychutnat i druhý břeh. Pak jsme si už sedli na naše oblíbená místa v šalině (druhé patro vpředu) a projížděli jsme nočním Hong Kongem domů…

V sobotu jsme si pořádně přispali, pak jsme zašli do japonské restaurace na snídani a pak jsme měli s Lapem naplánovanou cestu po městě. Chodili jsme klasickými uličkami a umně jsme se vyhýbali davům turistů. Byli jsme i v muzeu Dr. Sun Yat-sen, čínského revolucionáře a politického lídra z počátku 20. Století. Dali jsme si brutální japonský čaj z 24 bylinek, který je údajně velmi zdravý, ale my jsme se po něm málem pozvraceli. Já sním a vypiju opravdu téměř všechno, ale toto bylo dost na hraně J. Pokud na to někdy někdo narazíte, tak si to určitě dejte- zkušenost k nezaplacení :). Má tu nejčernější barvu jakou si jen můžete představit…

No a večer jsme vyjeli tramvají na Victoria peak, což je nejvyšší hora na ostrově Hong Kong (ale ne v celém státě Hong Kong) a kochali jsme se těmi pohledy na Hong Kong, které jsou známé z každé pohlednice. Ano tady už byli davy lidí :)…

Je libo žloutek? :) Pořádně osolený a vyhřátý od sluníčka :)

Další den jsme podnikli s Yi výlet na jiný ostrov v Hong Kongu. A jsem za to opravdu velmi rád! Tady jsme opravdu zjistili, že Hong Kong nejsou jen mrakodrapy a spousta lidí. Právě, že naopak. Je tady také spousta zeleně! Na tomto ostrůvku jsme jeli autobusem do rybářské vesničky, která se jmenovala Tai O. Celou dobu jsme z okýnka mohli vidět palmy, džungli, kopce a i docela pěkné pláže. Jakmile jsme dojeli do Tai O, tak jsme ucítili vůni ryb. Ano, Hong Kong byl dříve rybářská osada a tady v této vesničce to přežívá dodnes. Zašli jsme do šaolinské školy, dali jsme si oběd a vydali jsme se autobusem k jednomu z největších sedících budhů na světě. 

Budha je velmi známá turistická atrakce v Hong Kongu. Jezdí k němu i lanovka od zastávky metra. Budha měří na výšku 34 metrů a je viditelný z dalekého okolí. Prý je za jasného dne vidět i z Macau. Aby se k němu člověk dostal, tak je potřeba vyšlapat 268 schodů. Pak se nenaskytne nádherný výlet do okolí na všechny strany!

Večer jsme se vrátili do Hong Kongu a potkali jsme se všichni ještě s Pagem, což je další kamarád, který studoval v Brně. Poté jsme všichni společně zašli do thajské restaurace. Fantasie! :) Lap nám poté ukázal kampus jeho university (Hong Kong Baptist Univeristy) a moc se nám líbil. Koleje mě tam připomínali trošku ty, co jsem měl na Taiwanu… Poté už následovalo loučení. Moc jsme poděkovali Yi a Lapovi, jak nám celý pobyt v Hong Kongu úžasně naplánovali…A rozloučili jsme se s tím, že se v Hong Kongu ještě během tohoto semestru možná uvidíme J

Ano, protože v lednu plánuji výlet do JV Asie a Hong Kong je ideální přestupní místo. Navíc, budu na konci ledna potřebovat i nové vízum do Číny a Hong Kong je na to jak dělaný.

Na závěr chci říct, že Hong Kong se mi opravdu moc líbil. Hned teď ho vedle Taipei a Bangkoku pasuji na nejlepší město v JV Asii.  Je to město, kde je neuvěřitelný mix kultur, národností a kuchyní. Není problémem na jedné ulici vidět restaurace z více jak 10 zemí světa. Každý, opravdu úplně každý, mluví anglicky. Město si drží svoji čínskou kulturu, ale vůbec se nebojí být otevřeno celému světu. Jediné negativum, které mně napadá je, že je tu draho. I když to oproti Evropě nic strašného, tak tady v JV Asii se Hong Kong dost vymyká…

Takže, ti z vás s cestovatelskou náturou, rozhodně si dopište Hong Kong na seznam míst, kam se někdy určitě podívat J

To je pro dnešek vše a zítra nebo pozítří dopíšu článek o noci strávené v Macau a o pěti dnech na Hainanu. Máte se určitě na co těšit :) 

Šanghaj a EXPO 2010

Právě ležím v posteli, poslouchám Led Zeppelin, a užívám.. Jsem ve vlaku z Pekingu do Guangzhou (čínské město, kousek od Hong Kongu). Mám za sebou 250km a před sebou ještě nějakých zhruba 2250kmJ Naprostá pohodička. Na místo dorazím asi za nějakých 18hodin. Z toho plyne jediné. Toto je ideální čas na to, abych se ohlédl za tím, co jsem podnikal minulý týden v Shanghai. Tak hurá do toho J.

Minulý týden se v Číně slavil Moon Festival a díky tomu jsme měli ve škole od středy do pátku volno. Až později jsem se dozvěděl, že pokud v Číně nějaký svátek vyjde na pracovní dny, tak se ty dny nahrazují o nejbližším víkendu (víkend se stává pracovním). A to platí nejenom ve školách, ale naprosto všude. Takže středeční výuka byla přesunuta na sobotu a páteční na neděli. Pouze čtvrtek bylo regulérní volno. Takže to jsem bohužel zmeškal, protože už jsem měl lístek do Šanghaje koupený. Ale všechno jsem ve škole bez problému vyřešil.

Cesta do Šanghaje

V úterý (20.9.2010) jsem zažil asi největší mačkanice v mém životě. Začalo to již při cestě z Univerzity na vlakové nádraží. Metro bylo neuvěřitelně narvané, všude se stály fronty a na těch stanicích, kde to bylo nejhorší, byli zaměstnáni lidé, kteří mačkali cestující dovnitř. Kdo to nezažil, tak si to nedokáže představit. Moje jediná výhoda byla, že jsem vysoký a tak jsem měl alespoň nějaký, i když pořád hodně omezený, přístup k vzduchu. Doteď lituju těch, kterým jsem lokty vrážel do hlav.

Kdybych věděl, že to, co jsem zažil při cestě na vlakové nádraží, bylo jen slabým odvarem toho, co se bude dít ve vlaku, tak bych se šel před nástupem ještě vyčurat J. Už na nádraží to vypadalo, jako by se stěhovala celá Čína. Tisíce lidí, desetitisíce zavazadel, fronty, žduchání, neskutečné mačkanice a spousta zmatků. Mezi tím vším já, s jízdenkou bez rezervace místa. Ještě tou dobou jsem si velmi naivně myslel, že si ve vlaku najdu nějaké místečko v rožku na zemi a cestu přežiji docela v pohodě.

Cesta ve vlaku z Pekingu do Šanghaje - nezapomenutelné :)

Při nástupu do vlaku jsem velmi rychle zjistil, že to tak nebude. Ve frontě mě jeden hodný člověk sdělil, že ty lístky na stání bez rezervace (co jsem měl i já)se prodávají bez jakéhokoliv omezení. Už tehdy jsem se trošku polil ledovým potem. Navíc v celém vlaku byly pouze 2 vagony, kam jsme mohli vstoupit. Naštěstí se mě podařilo dostat dovnitř docela brzy tak jsem si zabral strategické místo uprostřed vlaku (to jsem ale ještě netušil, že jsem se tímto rozhodnutím na 13 hodin odřízl od toalet). A tak jsem tam stál a pozoroval, jak jsou další a další lidé vmačkáváni do našeho vagónu. Pokaždé, když jsem si už myslel, že dovnitř není možné nikoho dostat, tak se dovnitř narvalo dalších třeba deset lidí. A to se stalo několikrát! Nakonec jsme tam vedle sebe stáli všichni jako sardinky v obrovské konzervě. Nejen, že nebylo vůbec možné si kamkoliv sednout, ale obrovské obtíže činilo v podstatě udělat jakýkoliv pohyb. Třeba když jsem se rozhodl, že se napiju (ano, vím, teď už bych to neudělal J), tak jsem vrazil tak do 15 lidí. A to jsem se nehnul z místa. Vlak se rozjíždí 22:15, přesně podle jízdního řádu, a já tuším, že mě čeká asi nejhorší noc v životě…

No comment :)

Ano, teď už můžu s čistým svědomím říct, že to byla nejhorší noc v mém životě J. Opravdu stála za to. Po třech hodinách stání jsem to už vůbec nedával. Byl jsem totálně unavený a vyčerpaný. Celou dobu jsem přemýšlel, co udělat abych tu cestu přežil alespoň v nějakém zdraví. Tak jsem se rozhodl, že když už jsem jediný cizinec v celém vlaku, tak si nebudu brát servítky. Podařilo se mi podřepnout a začal jsem si dělat pod jednou sedačkou prostor. Ostatní na mě nevěřícně koukali a opravdu mně nevěřili, že se do toho asi 30cm prostoru, navíc ze všech stran zarovnaného věcmi vecpu. Ha ha, vecpal jsem se. Ležel jsem pod nohama lidí, kteří seděli na sedačkách (samozřejmě všichni vyzutí), půlka těla mě trčela do uličky a ostatní lidé si postupně posedali okolo mých nohou. Ale ležel jsem!!! Ano! Možná jako jediný v tomto vagónu…Tak jsem v této pozici přežil noc. Ráno jsem se vzbudil a čekali mě 2 problémy. První byl dostat se z mé nory ven. To jsem asi po 10minutách mrskání sebou zvládl. Zadruhé, chtělo se mi čurat. Já pako, neměl jsem pít, říkal jsem si. Ostatní totiž vůbec nepili, aby nemuseli na záchod. I když záchod mohl být tak 15m ode mě, tak cesta k němu byla tak na 20minut a já jsem vůbec neměl energii ji absolvovat. Tak jsem to držel, až do Šanghaje…

Tak taková byla moje první jízda vlakem v Číně. Zažil jsem ji se vším všudy. Později jsem se dozvěděl, že jsem jel v ten nejhorší den (začátek prázdnin) mezi dvěma nejfrekventovanějšími městy (Peking a Šanghaj) a navíc s nejhorším možným lístkem (na stání). Horší to prý v Číně už vážně být nemůže. Tomu bych i věřil :)

Ale říká se, co tě nezabije, to tě posílí. Beru tu jako nezapomenutelnou zkušenost a jsem rád (s týdenním odstupem), že jsem na vlastní kůži zažil, jak milióny Číňanů cestují.

Šanghaj

Ale teď už pojďme na Šanghaj. Po příjezdu mám na nádraží sraz s Pavlem (z Chongqingu) a s Ting. Ting je moje kamarádka ze Šanghaje, která minulý rok studovala jako Exchange student na Masarykově Universitě. Po přivítání jsme se vydali na oběd. Já jsem řekl, že jsem 13hodin nejedl a Ting v restauraci objednala neuvěřitelné množství jídla. Všechno prý šanghajské speciality. Bylo to vynikající, šanghajská kuchyně je trošku více nasládlá než kdekoliv jinde v Číně.

Náměstí ve finančním centrum s magnetem, který má přitahovat
do Šanghaje investice z celého světa... 

Poté jsme řešili menší problém s ubytováním, takže jsme první noc zůstali v trošku dražším hotelu a poté jsme se přestěhovali do pěkného hostýlku. Tam jsme si první noc mysleli, že nás omylem dali na dívčí pokoj. Na pokoji jsem byl totiž já s Pavlem a pak dalších šest číňanek :). Ale nyní ještě zpátky ke dni prvnímu. Poté, co jsme si dali věci na hotel, a nadopoval jsem se dostatečným množstvím kávy, jsme se vydali do centra. Pavel přiletěl již o den dřív a už věděl, co nás tam čeká. Když jsme vylezli z metra na People’s square tak jsem už také nevěřil vlastním očím. Všude byli samé mrakodrapy a celé to náměstí působilo strašně obrovsky. Poté jsme se hned vydali na Nanjing East Rd., což je hlavní šanghajská nákupní třída. Všude byli milióny lidí (jako všude v Číně, že :)), spousta značkových i neznačkových obchodů. Například vedle obchodu Lacoste byl hned vedle obchod Crocodile se stejným zbožím ale s nesrovnatelně menšími cenami :)

Večerní panorama Šanghaje. Budova s modrým obrysem ve tvaru otvíráku je 3. nejvyšší budovou světa

Poté jsme se dostali na nábřeží, kterému se tady říká Bund. A tady jsme opravdu jen čučeli s otevřenou pusou. Na druhém břehu řeky se před námi, jak na dlani, rozprostíralo Šanghajské finanční centrum. To je spousta mrakodrapů, včetně 3. a 5. nejvyšší budovy světa. Celé to bylo nádherně osvětlené a my jsme se rozhodli, že si nakoupíme pivka a strávíme první večer na tomto břehu. Na jedné budově byla asi největší reklama, jakou jsem kdy viděl :). Břeh, na kterém jsme celý večer chodili, vypadal úplně jinak než finanční centrum na straně druhé.  Na břehu byly budovy evropského stylu, údajně hlavně Francie 30. let. 

Panorama z nábřeží Šanghaje. Nalevo jsou vidět budovy Evropského stylu a napravo finanční centrum

Poté jsme se ztratili v bočních uličkách a skvěle jsme se tam najedli (viz. obrázek u předchozího příspěvku). Poté jsme se zcela náhodou vymotali u jedné z hlavních turistických atrakcí v Šanghaji. U starého města. To jsou sice už zrekonstruované, ale pořád krásné budovy postavené ve klasickém čínském stylu. Bylo tu spousta čínských turistů. Pár slečen se dokonce osmělilo na tolik, že nás požádali o společnou fotku :).

Pohled z 56. patra budovy (té hned vedle otvíráku)

Další den jsme se vydali do čtvrti, kde se nachází hlavní finanční centrum nejenom celé Číny, ale už i celé Asie. Procházeli jsme pod desítkami mrakodrapů, až jsme dorazili k tomu největšímu. Podle jeho vzhledu jsme ho pracovně nazvali otvírák. U otvíráku je socha obrovského magnetu, který má za úkol do Šanghaje přitahovat investice. Zjistili jsme, že vstupné na vyhlídku je dost předražené a tak jsme řešili jak se dostat nahoru aniž bychom museli platit. V LP (Lonely planet) jsem se dočetl, že se sem tam nějakým cizincům podaří dostat se do vedlejší budovy (co vypadá jako Empire state building) když předstírají, že jdou do hotelu. Tak jsme to taky zkusili. Chvíli jsme se tvářili, že jdeme do restaurace a chvíli, že jdeme zpátky do hotelu. Dostali jsme se do 56. patra, z kterého byl úžasný výhled na celou Šanghaj. Když jsme se rozhlédli na všechny strany, a vyčurali jsme se na místě s nejlepším výhledem (viz. foto), tak jsme se dostali do salonku Grand Hyaat hotelu. To že to bylo všude strašně luxusní a nablýskané asi psát nemusím, ale to, že když jsme se podívali nahoru, tak jsme viděli až na střechu (cca. 90patro), tak to psát budu. Vypadalo to opravdu brutálně. Podařilo se nám nasednout do výtahu do toho posledního patra a tak jsme se na celý Grand Hyaat hotel podívali i ze shora. To se mě i Pavlovi nejprve zatočila hlava a pak jsme koukali dolů na miniaturní salónek, kde jsme před chvilkou stáli. Musím říct, že jsme si to tady užili asi mnohem víc (a zadarmo) než kdybychom šli na tu předraženou vyhlídku na otvíráku.

Se Zuzkou a s Ting při louskání slunečnicových semínek :)

Poté jsme metrem přejeli na druhou stranu Šanghaje, kde bylo další obrovské centrum. Prošli jsme kolem náměstíčka, které se jmenuje Shanghai Times Square :) až jsme se dostali k budově, kde byla v roce 1921 založena Komunistická strana Číny. Byla to taková malá budova, řekl bych i v trošku anglickém stylu. Spousta Číňanů se u ní hrdě fotilo :/. Okolní oblasti byli plné obchůdků a kaváren, kde seděli ti bohatší obyvatelé Šanghaje a pár cizinců. Jinak cizinci v Šanghaji nejsou vůbec vidět. Ve městě bylo spousta turistů, ale řekl bych, že z 99,9% to byli jen Číňané. To mě docela překvapilo, myslel jsem si, že v Šanghaji bude vidět spousta Evropanů a Američanů. Poté jsme se vydali k Yunan gardens a večer jsme měli opět sraz s Ting a také se Zuzkou. Ano s tou Zuzkou, která u mě byla pár dní v Pekingu. Nyní byla se svým zájezdem v Šanghaji a tak jsme toho opět využili k setkání :).

EXPO2010

Pavilon Angoly na EXPU 2010

V pátek nás to čekalo. Šli jsme na světovou výstavu, která se letos od května do října koná v Šanghaji. Jakmile jsme si koupili celodenní lístek za 270Kč a dostali jsme se do areálu, tak jsme začali :) Prvně jsme si prohlédli mapku a zjistili jsme, že areál to je obrovský (čínský smysl slova :)). Naplánovali jsme si trasu a pustili jsme se do toho. Asi nemá cenu to tady celé popisovat, ale řeknu pár zajímavých poznatků. Na státy západní Evropy, Severní Ameriky a Japonsko nemá vůbec cenu chodit. Na pavilony se stojí tak 6hod fronty.

To červené vzadu je čínský pavilon-největší ze všech

My jsme stejně tyto státy nechtěli vidět. Nás spíše zajímali, malé státy, do kterých se člověk těžko někdy dostane, a v podstatě, o nich nic moc nevíme. Jak jsme tak procházeli pavilonem, tak jsme šli jen do pavilonu té země, kde nebyla žádná fronta. A většinou to byli ty země, které splňovali naše požadavky. Takže super! Ty chudší země, které nemají peníze na to, aby si financovali vlastní pavilon, jsou sdruženy do společného pavilonu, kde každá země má svůj stánek. Takhle se nám obzvlášť líbilo v pavilonu zemí tichého oceánu :).

S Pavlem před Českým pavilonem

Český pavilon se mi líbil. Jak z venku tak zevnitř. I když zvenku je český pavilon takový, že žádný cizinec nemá šanci poznat, že se jedná o ČR. Já osobně musím říct, že na EXPU se mně líbí, když se člověk jen podívá na nějaký pavilon, a může zhruba říct, která země je. Ale i přes tuto malou výtku jsem byl spokojený s prezentací naší země. Velký zájem byl o sochu z Karlova mostu, na kterou si každý Číňan šáhl :) Dále se tam látalo v letadle nad českou krajinou, koukalo na české vynálezy, obdivovala se kapka ze zlata a na závěr jsme se podívali na Krtečka a další české kreslené pohádky :). Český pavilon jsme nemohli zakončit jinak než pravým českým pivkem :) Přece jen už jsme tady měsíc a i když se čínské pivko dá pit, tak české pivo je české pivo :)

U jednotlivých zemí se zastavovat nebudu. Jen chci zmínit pavilon Severní Koreji. Tam mimochodem nebylo skoro nic. Jenom tam na obrazovkách běželo šílené propagandistické video, které vypadalo hodně zastarale (ale bohužel nebylo). Když jsme už opouštěli pavilon, tak jsme si všimli věty, kterou se KNDR prezentuje. Nevěřili jsme vlastním očím. Ta věta zněla: NORTH KOREA – PARADISE FOR PEOPLE.

Pak už se den pomalu chílil ke konci a my jsme po deseti hodinách chození sedli na metro domů. A pokud bych měl říct pár zemí, které mě na EXPU zaujali nejvíc tak řeknu následující: Francouzská Polynésie, Papua Nová Guniea, Kuba, Sri Lanka (tam bylo taky dobré pivko :) a Nepál.

Ufff, jak tak koukám, tak jsem se tady ve vlaku docela rozepsal, co? :)

Nástup do nejrychlejšího vlaku na světě :P

No nebojte, už budu pomalu končit. V sobotu ráno jsme si pořádně přispali a pak jsme se vydali na Šanghajské letiště. Jenom z jediného důvodu. Chtěli jsme se svést nejrychlejším vlakem na světě! Ano z Šanghajského letiště Pudong jezdí do centra města rychlovlak na magnetickém polštáři. Ano vůbec se nedotýká země. Trasa co nám metrem trvala 50minut, jsme nazpátek zvládli za 7 minut (!!!) V zatáčkách se vlak neuvěřitelně nakláněl a maximální rychlost, jakou jsme dosáhli byla 431km/h :) Bylo to úplně brutální- celé se to tak trošku klepalo :) No a když jsme zpomalovali a koukali jsme se z okýnka tak nám při rychlosti 250km/h připadalo, že skoro stojíme… :)

S Ting a s Pavlem ve vynikající Sushi restauraci 

Večer jsme zašli s Ting na čaj a potom jsme si dali ještě se Zuzkou u nás na hotelu vínko. V neděli pršelo, tak už se toho nedalo moc podnikat, ale nám to i vyhovovalo. Byli jsme unavení a nemocní. Nějak nás Šanghaj zmohla :) Pavel odletěl v neděli v odpoledne, já jsem pak ještě zašel s Ting na večeři a v 10hod večer jsem nasedl do vlaku směr Peking. Ale tentokrát to nebylo tak hrozné. Měl jsem místenku (na tvrdé sedadlo), ale při nástupu do vlaku jsem požádal, zda bych nemohl dostat postel, pokud někdo nedorazí. A skutečně asi po hodině jízdy jsem za menší příplatek dostal postel. No a cestování vlakem v lůžkovém voze v Číně je úplně jiná liga než jízda bez místenky na stojáka. No co jiná liga, to je úplně jiný sport! :)

Tak taková byla naše Šanghaj. Moc se mně tam líbilo a můžu jenom doporučit, pokud pojedete kolem! Na závěr chci říct, že se zcela ztotožňuji s tvrzením, že Šanghaj je nejzápadnější město východu a zároveň nejvýchodnější město západu…

No a co budu podnikat následující dny? Nyní, jak už víte, jsem ve vlaku do Guangzhou. Poté půjdu na pár dní do Hong Kongu a do Macau. A v úterý večer přelétám na Hainan, což je největší čínský ostrov (moře, pláže :). No a potom bych se měl něják nejpozději 11. Října dostat zpátky do Pekingu, ale zatím vůbec netuším jak (i když je to z Hainanu nějakých 3000km :)