Šanghaj a EXPO 2010

Právě ležím v posteli, poslouchám Led Zeppelin, a užívám.. Jsem ve vlaku z Pekingu do Guangzhou (čínské město, kousek od Hong Kongu). Mám za sebou 250km a před sebou ještě nějakých zhruba 2250kmJ Naprostá pohodička. Na místo dorazím asi za nějakých 18hodin. Z toho plyne jediné. Toto je ideální čas na to, abych se ohlédl za tím, co jsem podnikal minulý týden v Shanghai. Tak hurá do toho J.

Minulý týden se v Číně slavil Moon Festival a díky tomu jsme měli ve škole od středy do pátku volno. Až později jsem se dozvěděl, že pokud v Číně nějaký svátek vyjde na pracovní dny, tak se ty dny nahrazují o nejbližším víkendu (víkend se stává pracovním). A to platí nejenom ve školách, ale naprosto všude. Takže středeční výuka byla přesunuta na sobotu a páteční na neděli. Pouze čtvrtek bylo regulérní volno. Takže to jsem bohužel zmeškal, protože už jsem měl lístek do Šanghaje koupený. Ale všechno jsem ve škole bez problému vyřešil.

Cesta do Šanghaje

V úterý (20.9.2010) jsem zažil asi největší mačkanice v mém životě. Začalo to již při cestě z Univerzity na vlakové nádraží. Metro bylo neuvěřitelně narvané, všude se stály fronty a na těch stanicích, kde to bylo nejhorší, byli zaměstnáni lidé, kteří mačkali cestující dovnitř. Kdo to nezažil, tak si to nedokáže představit. Moje jediná výhoda byla, že jsem vysoký a tak jsem měl alespoň nějaký, i když pořád hodně omezený, přístup k vzduchu. Doteď lituju těch, kterým jsem lokty vrážel do hlav.

Kdybych věděl, že to, co jsem zažil při cestě na vlakové nádraží, bylo jen slabým odvarem toho, co se bude dít ve vlaku, tak bych se šel před nástupem ještě vyčurat J. Už na nádraží to vypadalo, jako by se stěhovala celá Čína. Tisíce lidí, desetitisíce zavazadel, fronty, žduchání, neskutečné mačkanice a spousta zmatků. Mezi tím vším já, s jízdenkou bez rezervace místa. Ještě tou dobou jsem si velmi naivně myslel, že si ve vlaku najdu nějaké místečko v rožku na zemi a cestu přežiji docela v pohodě.

Cesta ve vlaku z Pekingu do Šanghaje - nezapomenutelné :)

Při nástupu do vlaku jsem velmi rychle zjistil, že to tak nebude. Ve frontě mě jeden hodný člověk sdělil, že ty lístky na stání bez rezervace (co jsem měl i já)se prodávají bez jakéhokoliv omezení. Už tehdy jsem se trošku polil ledovým potem. Navíc v celém vlaku byly pouze 2 vagony, kam jsme mohli vstoupit. Naštěstí se mě podařilo dostat dovnitř docela brzy tak jsem si zabral strategické místo uprostřed vlaku (to jsem ale ještě netušil, že jsem se tímto rozhodnutím na 13 hodin odřízl od toalet). A tak jsem tam stál a pozoroval, jak jsou další a další lidé vmačkáváni do našeho vagónu. Pokaždé, když jsem si už myslel, že dovnitř není možné nikoho dostat, tak se dovnitř narvalo dalších třeba deset lidí. A to se stalo několikrát! Nakonec jsme tam vedle sebe stáli všichni jako sardinky v obrovské konzervě. Nejen, že nebylo vůbec možné si kamkoliv sednout, ale obrovské obtíže činilo v podstatě udělat jakýkoliv pohyb. Třeba když jsem se rozhodl, že se napiju (ano, vím, teď už bych to neudělal J), tak jsem vrazil tak do 15 lidí. A to jsem se nehnul z místa. Vlak se rozjíždí 22:15, přesně podle jízdního řádu, a já tuším, že mě čeká asi nejhorší noc v životě…

No comment :)

Ano, teď už můžu s čistým svědomím říct, že to byla nejhorší noc v mém životě J. Opravdu stála za to. Po třech hodinách stání jsem to už vůbec nedával. Byl jsem totálně unavený a vyčerpaný. Celou dobu jsem přemýšlel, co udělat abych tu cestu přežil alespoň v nějakém zdraví. Tak jsem se rozhodl, že když už jsem jediný cizinec v celém vlaku, tak si nebudu brát servítky. Podařilo se mi podřepnout a začal jsem si dělat pod jednou sedačkou prostor. Ostatní na mě nevěřícně koukali a opravdu mně nevěřili, že se do toho asi 30cm prostoru, navíc ze všech stran zarovnaného věcmi vecpu. Ha ha, vecpal jsem se. Ležel jsem pod nohama lidí, kteří seděli na sedačkách (samozřejmě všichni vyzutí), půlka těla mě trčela do uličky a ostatní lidé si postupně posedali okolo mých nohou. Ale ležel jsem!!! Ano! Možná jako jediný v tomto vagónu…Tak jsem v této pozici přežil noc. Ráno jsem se vzbudil a čekali mě 2 problémy. První byl dostat se z mé nory ven. To jsem asi po 10minutách mrskání sebou zvládl. Zadruhé, chtělo se mi čurat. Já pako, neměl jsem pít, říkal jsem si. Ostatní totiž vůbec nepili, aby nemuseli na záchod. I když záchod mohl být tak 15m ode mě, tak cesta k němu byla tak na 20minut a já jsem vůbec neměl energii ji absolvovat. Tak jsem to držel, až do Šanghaje…

Tak taková byla moje první jízda vlakem v Číně. Zažil jsem ji se vším všudy. Později jsem se dozvěděl, že jsem jel v ten nejhorší den (začátek prázdnin) mezi dvěma nejfrekventovanějšími městy (Peking a Šanghaj) a navíc s nejhorším možným lístkem (na stání). Horší to prý v Číně už vážně být nemůže. Tomu bych i věřil :)

Ale říká se, co tě nezabije, to tě posílí. Beru tu jako nezapomenutelnou zkušenost a jsem rád (s týdenním odstupem), že jsem na vlastní kůži zažil, jak milióny Číňanů cestují.

Šanghaj

Ale teď už pojďme na Šanghaj. Po příjezdu mám na nádraží sraz s Pavlem (z Chongqingu) a s Ting. Ting je moje kamarádka ze Šanghaje, která minulý rok studovala jako Exchange student na Masarykově Universitě. Po přivítání jsme se vydali na oběd. Já jsem řekl, že jsem 13hodin nejedl a Ting v restauraci objednala neuvěřitelné množství jídla. Všechno prý šanghajské speciality. Bylo to vynikající, šanghajská kuchyně je trošku více nasládlá než kdekoliv jinde v Číně.

Náměstí ve finančním centrum s magnetem, který má přitahovat
do Šanghaje investice z celého světa... 

Poté jsme řešili menší problém s ubytováním, takže jsme první noc zůstali v trošku dražším hotelu a poté jsme se přestěhovali do pěkného hostýlku. Tam jsme si první noc mysleli, že nás omylem dali na dívčí pokoj. Na pokoji jsem byl totiž já s Pavlem a pak dalších šest číňanek :). Ale nyní ještě zpátky ke dni prvnímu. Poté, co jsme si dali věci na hotel, a nadopoval jsem se dostatečným množstvím kávy, jsme se vydali do centra. Pavel přiletěl již o den dřív a už věděl, co nás tam čeká. Když jsme vylezli z metra na People’s square tak jsem už také nevěřil vlastním očím. Všude byli samé mrakodrapy a celé to náměstí působilo strašně obrovsky. Poté jsme se hned vydali na Nanjing East Rd., což je hlavní šanghajská nákupní třída. Všude byli milióny lidí (jako všude v Číně, že :)), spousta značkových i neznačkových obchodů. Například vedle obchodu Lacoste byl hned vedle obchod Crocodile se stejným zbožím ale s nesrovnatelně menšími cenami :)

Večerní panorama Šanghaje. Budova s modrým obrysem ve tvaru otvíráku je 3. nejvyšší budovou světa

Poté jsme se dostali na nábřeží, kterému se tady říká Bund. A tady jsme opravdu jen čučeli s otevřenou pusou. Na druhém břehu řeky se před námi, jak na dlani, rozprostíralo Šanghajské finanční centrum. To je spousta mrakodrapů, včetně 3. a 5. nejvyšší budovy světa. Celé to bylo nádherně osvětlené a my jsme se rozhodli, že si nakoupíme pivka a strávíme první večer na tomto břehu. Na jedné budově byla asi největší reklama, jakou jsem kdy viděl :). Břeh, na kterém jsme celý večer chodili, vypadal úplně jinak než finanční centrum na straně druhé.  Na břehu byly budovy evropského stylu, údajně hlavně Francie 30. let. 

Panorama z nábřeží Šanghaje. Nalevo jsou vidět budovy Evropského stylu a napravo finanční centrum

Poté jsme se ztratili v bočních uličkách a skvěle jsme se tam najedli (viz. obrázek u předchozího příspěvku). Poté jsme se zcela náhodou vymotali u jedné z hlavních turistických atrakcí v Šanghaji. U starého města. To jsou sice už zrekonstruované, ale pořád krásné budovy postavené ve klasickém čínském stylu. Bylo tu spousta čínských turistů. Pár slečen se dokonce osmělilo na tolik, že nás požádali o společnou fotku :).

Pohled z 56. patra budovy (té hned vedle otvíráku)

Další den jsme se vydali do čtvrti, kde se nachází hlavní finanční centrum nejenom celé Číny, ale už i celé Asie. Procházeli jsme pod desítkami mrakodrapů, až jsme dorazili k tomu největšímu. Podle jeho vzhledu jsme ho pracovně nazvali otvírák. U otvíráku je socha obrovského magnetu, který má za úkol do Šanghaje přitahovat investice. Zjistili jsme, že vstupné na vyhlídku je dost předražené a tak jsme řešili jak se dostat nahoru aniž bychom museli platit. V LP (Lonely planet) jsem se dočetl, že se sem tam nějakým cizincům podaří dostat se do vedlejší budovy (co vypadá jako Empire state building) když předstírají, že jdou do hotelu. Tak jsme to taky zkusili. Chvíli jsme se tvářili, že jdeme do restaurace a chvíli, že jdeme zpátky do hotelu. Dostali jsme se do 56. patra, z kterého byl úžasný výhled na celou Šanghaj. Když jsme se rozhlédli na všechny strany, a vyčurali jsme se na místě s nejlepším výhledem (viz. foto), tak jsme se dostali do salonku Grand Hyaat hotelu. To že to bylo všude strašně luxusní a nablýskané asi psát nemusím, ale to, že když jsme se podívali nahoru, tak jsme viděli až na střechu (cca. 90patro), tak to psát budu. Vypadalo to opravdu brutálně. Podařilo se nám nasednout do výtahu do toho posledního patra a tak jsme se na celý Grand Hyaat hotel podívali i ze shora. To se mě i Pavlovi nejprve zatočila hlava a pak jsme koukali dolů na miniaturní salónek, kde jsme před chvilkou stáli. Musím říct, že jsme si to tady užili asi mnohem víc (a zadarmo) než kdybychom šli na tu předraženou vyhlídku na otvíráku.

Se Zuzkou a s Ting při louskání slunečnicových semínek :)

Poté jsme metrem přejeli na druhou stranu Šanghaje, kde bylo další obrovské centrum. Prošli jsme kolem náměstíčka, které se jmenuje Shanghai Times Square :) až jsme se dostali k budově, kde byla v roce 1921 založena Komunistická strana Číny. Byla to taková malá budova, řekl bych i v trošku anglickém stylu. Spousta Číňanů se u ní hrdě fotilo :/. Okolní oblasti byli plné obchůdků a kaváren, kde seděli ti bohatší obyvatelé Šanghaje a pár cizinců. Jinak cizinci v Šanghaji nejsou vůbec vidět. Ve městě bylo spousta turistů, ale řekl bych, že z 99,9% to byli jen Číňané. To mě docela překvapilo, myslel jsem si, že v Šanghaji bude vidět spousta Evropanů a Američanů. Poté jsme se vydali k Yunan gardens a večer jsme měli opět sraz s Ting a také se Zuzkou. Ano s tou Zuzkou, která u mě byla pár dní v Pekingu. Nyní byla se svým zájezdem v Šanghaji a tak jsme toho opět využili k setkání :).

EXPO2010

Pavilon Angoly na EXPU 2010

V pátek nás to čekalo. Šli jsme na světovou výstavu, která se letos od května do října koná v Šanghaji. Jakmile jsme si koupili celodenní lístek za 270Kč a dostali jsme se do areálu, tak jsme začali :) Prvně jsme si prohlédli mapku a zjistili jsme, že areál to je obrovský (čínský smysl slova :)). Naplánovali jsme si trasu a pustili jsme se do toho. Asi nemá cenu to tady celé popisovat, ale řeknu pár zajímavých poznatků. Na státy západní Evropy, Severní Ameriky a Japonsko nemá vůbec cenu chodit. Na pavilony se stojí tak 6hod fronty.

To červené vzadu je čínský pavilon-největší ze všech

My jsme stejně tyto státy nechtěli vidět. Nás spíše zajímali, malé státy, do kterých se člověk těžko někdy dostane, a v podstatě, o nich nic moc nevíme. Jak jsme tak procházeli pavilonem, tak jsme šli jen do pavilonu té země, kde nebyla žádná fronta. A většinou to byli ty země, které splňovali naše požadavky. Takže super! Ty chudší země, které nemají peníze na to, aby si financovali vlastní pavilon, jsou sdruženy do společného pavilonu, kde každá země má svůj stánek. Takhle se nám obzvlášť líbilo v pavilonu zemí tichého oceánu :).

S Pavlem před Českým pavilonem

Český pavilon se mi líbil. Jak z venku tak zevnitř. I když zvenku je český pavilon takový, že žádný cizinec nemá šanci poznat, že se jedná o ČR. Já osobně musím říct, že na EXPU se mně líbí, když se člověk jen podívá na nějaký pavilon, a může zhruba říct, která země je. Ale i přes tuto malou výtku jsem byl spokojený s prezentací naší země. Velký zájem byl o sochu z Karlova mostu, na kterou si každý Číňan šáhl :) Dále se tam látalo v letadle nad českou krajinou, koukalo na české vynálezy, obdivovala se kapka ze zlata a na závěr jsme se podívali na Krtečka a další české kreslené pohádky :). Český pavilon jsme nemohli zakončit jinak než pravým českým pivkem :) Přece jen už jsme tady měsíc a i když se čínské pivko dá pit, tak české pivo je české pivo :)

U jednotlivých zemí se zastavovat nebudu. Jen chci zmínit pavilon Severní Koreji. Tam mimochodem nebylo skoro nic. Jenom tam na obrazovkách běželo šílené propagandistické video, které vypadalo hodně zastarale (ale bohužel nebylo). Když jsme už opouštěli pavilon, tak jsme si všimli věty, kterou se KNDR prezentuje. Nevěřili jsme vlastním očím. Ta věta zněla: NORTH KOREA – PARADISE FOR PEOPLE.

Pak už se den pomalu chílil ke konci a my jsme po deseti hodinách chození sedli na metro domů. A pokud bych měl říct pár zemí, které mě na EXPU zaujali nejvíc tak řeknu následující: Francouzská Polynésie, Papua Nová Guniea, Kuba, Sri Lanka (tam bylo taky dobré pivko :) a Nepál.

Ufff, jak tak koukám, tak jsem se tady ve vlaku docela rozepsal, co? :)

Nástup do nejrychlejšího vlaku na světě :P

No nebojte, už budu pomalu končit. V sobotu ráno jsme si pořádně přispali a pak jsme se vydali na Šanghajské letiště. Jenom z jediného důvodu. Chtěli jsme se svést nejrychlejším vlakem na světě! Ano z Šanghajského letiště Pudong jezdí do centra města rychlovlak na magnetickém polštáři. Ano vůbec se nedotýká země. Trasa co nám metrem trvala 50minut, jsme nazpátek zvládli za 7 minut (!!!) V zatáčkách se vlak neuvěřitelně nakláněl a maximální rychlost, jakou jsme dosáhli byla 431km/h :) Bylo to úplně brutální- celé se to tak trošku klepalo :) No a když jsme zpomalovali a koukali jsme se z okýnka tak nám při rychlosti 250km/h připadalo, že skoro stojíme… :)

S Ting a s Pavlem ve vynikající Sushi restauraci 

Večer jsme zašli s Ting na čaj a potom jsme si dali ještě se Zuzkou u nás na hotelu vínko. V neděli pršelo, tak už se toho nedalo moc podnikat, ale nám to i vyhovovalo. Byli jsme unavení a nemocní. Nějak nás Šanghaj zmohla :) Pavel odletěl v neděli v odpoledne, já jsem pak ještě zašel s Ting na večeři a v 10hod večer jsem nasedl do vlaku směr Peking. Ale tentokrát to nebylo tak hrozné. Měl jsem místenku (na tvrdé sedadlo), ale při nástupu do vlaku jsem požádal, zda bych nemohl dostat postel, pokud někdo nedorazí. A skutečně asi po hodině jízdy jsem za menší příplatek dostal postel. No a cestování vlakem v lůžkovém voze v Číně je úplně jiná liga než jízda bez místenky na stojáka. No co jiná liga, to je úplně jiný sport! :)

Tak taková byla naše Šanghaj. Moc se mně tam líbilo a můžu jenom doporučit, pokud pojedete kolem! Na závěr chci říct, že se zcela ztotožňuji s tvrzením, že Šanghaj je nejzápadnější město východu a zároveň nejvýchodnější město západu…

No a co budu podnikat následující dny? Nyní, jak už víte, jsem ve vlaku do Guangzhou. Poté půjdu na pár dní do Hong Kongu a do Macau. A v úterý večer přelétám na Hainan, což je největší čínský ostrov (moře, pláže :). No a potom bych se měl něják nejpozději 11. Října dostat zpátky do Pekingu, ale zatím vůbec netuším jak (i když je to z Hainanu nějakých 3000km :)