Peking --> Guangzhou --> Hong Kong --> Macau --> Hainan --> Peking :) (část 1.)

Ahoj Brno, ahoj Česko, ahoj všude tam, odkud tento blog čtete! J Právě sedím na letišti v městečku Sanya na největším čínském ostrově, na Hainanu. Venku je neuvěřitelné vedro (34°C), azurově modrá obloha a bezvětří. Přišel jsem dříve na letiště, protože venku už nemůžu vydržet J. Ze surfování cítím snad každý sval na mém těle a navíc jsem solidně spálený od sluníčka. Takže poloha vleže v klimatizované letištní hale je pro mě nyní opravdu to nejlepší. A pro čtenáře mého blogu také J.

Moje téměř dvou-týdenní prázdniny se nezadržitelně chýlí ke konci a dnes se za nimi ohlédnu. A o čem, že to budu dneska psát? O tom, jak jsem jel vlakem přes celou Čínu, jak viděl jsem Hong Kong tak, jak ho většina turistů asi neuvidí, jak vyhrál jsem v kasinu v Macau, jak jsem surfoval na Hainanu a nakonec , jak jsem bohužel strávil noc v čínské nemocnici s mým kamarádem Pavlem. To je jen malá část toho, o čem to dneska bude. Mimochodem, fotky z celého výletu jsou již ve fotogalerii (odkaz nalevo). Přeji vám příjemné čtení!

Pekingská kachna

Já, Laura (Kanada), Charlie (UK) a Landry (Středoafrická r.) na kachně :)

Ovšem ještě než se vydáme na cestu, tak se s vámi musím podělit o jednu věc. Noc před odjezdem jsem s mými kamarády konečně zašel ochutnat to, na co jsem se tak dlouho těšil. Pravou Pekingskou kachnu. S Laurou, Charlie a Landrym jsme zašli do restaurace kousek od University. Pár minut po objednání přijel k našemu stolu kuchař se stolečkem, na kterém začal nožem z kachny ořezávat docela malé kousíčky masa. 

Mezitím jsme dostávali na stůl ostatní ingredience nutné ke správnému požití pekingské kachny. Až bylo i maso na stole mohli jsme přejít ke konzumaci samotné. Na talířek před sebe jsme položili placičku s těsta. Poté jsme vždy hůlkami nabrali jeden kousíček kachny a jeden kousek zeleniny, namočili jsme to v takové speciální omáčce a položili na placičku. Poté už jen zbývalo tuto jednohubku smotat a slupnout. Hmm J. A pak se hned vrhnout do přípravy dalšího sousta J Když o tom teď píšu, dal bych si to hned znovu…

Nákup lístků a cesta vlakem

Beijing West train station

Další den (30.9.2010) v 11hod ráno jsem se z Beijing West Train Station vydal vlakem směrem do Guangzhou. Shánění lístku by vydalo na článek samo o sobě, ale já to tady velmi zkrátím. Jelikož v Číně jsou od 1. do 8. Října prázdniny, tak všechny lístky na vlak byly naprosto beznadějně vyprodané (strávil jsem asi 3 hodiny ve frontě, abych se to dozvěděl). Letadlem se mně letět nechtělo, protože to bylo několikrát dražší.

Už jsem byl skoro smířený s tím, že tyto prázdniny zůstanu jen v Pekingu. Naštěstí mi jedna čínská kamarádka ukázala internetovou stránku, na které lidi prodávají lístky, které si koupili. Ještě pořád nemůžu věřit tomu, co jsem po několika desítkách telefonátů zjistil (a následně mě to potvrdili spolucestující ve vlaku). Více jak 50% vlakových lístků v Číně je skoupeno překupníky, kteří je pak za často velmi tučnou přirážku prodávají právě přes tuto stránku! Na internetu jsem objevil spousty lidí, co nabízeli lístek právě na ten vlak, kterým jsem chtěl jet. Měli na výběr ze všech různých druhů lístků (hard and soft seat, hard and soft sleeper). Opravdu jsem nevěřil vlastním očím. Domluvil jsem si teda sraz ve městě s jedním chlápkem. Od pohledu to byl jasný šmelinář. Jelikož to bylo už jen jeden den před odjezdem, tak jsem to ukecal jen na příplatek 50 Yuanů navíc nad normální cenu lístku (normálně to bývá tak 100 až 200 Yuanů). Tak takhle jsem sehnal můj lístek na výlet přes celou Čínu.

Hard sleeper - 6 lidí v jednom kupé a ideální způsob cestování po Číně 

Po zkušenostech z výletu do Šanghaje jsem nic nenechal náhodě a koupil jsem si lístek na ležení (hard sleeper). Byla to moje nejdelší cesta v životě (2500km,21hod) ale utekla naprosto bez problému. Nedá se to s jízdou bez místenky vůbec srovnat. Během cesty jsem se spřátelil snad s celým vagónem, povídali jsme si a hráli různé hry. Bylo to super. Mimochodem jsem se také dozvěděl, že více jak polovina lidí si koupila lístek přes nějakého překupníka. V kupé bylo 6 postelí, já spal úplně na té nejvyšší (asi 3m nad zemí). Když jsem se procházel po vlaku, tak jsem se dostal i nakonec, kde byli vagóny na hard seats. Dveře mezi normálním vlakem a hard seats byly zamčené a ještě u nich hlídal policista. Jelikož byl zase první den prázdnin (jak při cestě do Šanghaje), tak jsem opět viděl, jak to bylo beznadějně nacpané a lidi stáli pomalu i na sobě…Proběhl mě mráz po zádech a děkoval jsem, že mám tentokráte hard sleeper.

Pavel, Pedro (Rio de Janeiro) a já na vlakovém nádraží v Guangzhou

V pátek o půl osmé ráno jsem přijel krásně vyspaný a odpočatý do Guangzhou. Prošel jsem se v okolí nádraží a koupil tři lístky na rychlovlak do Shenzenu (čínské město, sousedí s Hong Kongem) (zní to jednoduše, ale asi hodinu jsem se mačkal ve frontě mezi tisíci Číňany).  Ano, koupil jsem tři lístky, protože okolo 11 přiletěl Pavel i s kamarádem Pedrem. Pedro je Brazilec z Rio de Janeiro J. Studuje v Chongqingu film a od mala ho zajímali hlavně Hong Kongské filmy J. Později se ukázalo , že toho o nich ví mnohem víc, než mí kamarádi z Hong KonguJ. Takže Pedro si teď vlastně jel splnit dětský sen-vidět Hong Kong!

Hong Kong

Do Shenzenu jsme přijeli asi za hodinku (průměrná rychlost vlaku cca 200km/h) a zjišťovali jsme, jak se dostat do Hong Kongu. Byli jsme překvapeni, že tam není žádný autobus nebo tak něco, ale že z nádraží se jde do Hong Kongu pěšky J. Na hranicích koukali na moje vízum jako vyjevení. Zřejmě ještě neviděli studenta s více-vstupným vízem. Policista si dokonce musel zavolat na pomoc nadřízeného J. Ale všechno proběhlo v pořádku a všichni jsme opustili Čínu. Hong Kongská celní kontrola je v podstatě jen formalita, protože drtivá většina všech států může do Hong Kongu při pobytu do 90dnů bez víza. No a byli jsme tam J Hned jsme si koupili Octopus card, což je vlastně městská karta s kterou se dá platit po Hong Kongu naprosto všude (např.: metro, autobusy, šaliny, 7/11, kina, divadla, různé kavárny a restaurace atd.). Sedli jsme do nejdelšího metra, jaké jsem kdy viděl, a jeli asi 40 minut do centra. Jeli jsme nad zemí a z okna jsme mohli vidět zelené kopce a spoustu přírody. To bylo poprvé, kdy jsem si uvědomil, že Hong Kong není jen betonová džungle, jak jej známe z fotografií.

Yi, Pavel, já a Lap v centru Hong Kongu

V centru nás na zastávce čekali mí dva kamarádi, kteří minulý rok studovali na Masarykově Universitě v Brně. Yi a Lap. Oba dva byli naprosto úžasní. I když jsem jim dal vědět, že přijedu teprve před pár dny, tak si pro nás během následujících našli spoustu času, aby nám ukázali jejich město. Po přivítání jsme se vydali k Lapovi domů, do nejstaršího centra Hong Kongu, kde jsme bydleli. Když jsme přijeli na místo, tak jsme vyjeli výtahem do 40. patra a naskytl se nám z jeho bytu nádherný výhled na celý Hong Kong, který jsme si pak užívali každý den J.

Jelikož byl pátek 1.10.2010 to znamená 61 let od založení Čínské lidové republiky (důvod týdenních prázdnin), tak se v Hong Kongském zálivu konal obrovský ohňostroj. A my jsme byli pozvaní za kamarádkou Lapovi mámy do jednoho z nejluxusnějších apartmánů v Hong Kongu. Ještě předtím, než jsme tam dostali, tak jsme zašli do centra (přesněji do jednoho z center), kde jsme se jen tak potulovali a povídali si o spoustě zajímavých věcí. Například nám Lap a Yi říkali, jak se do roku 1997 v Hong Kongu slavili narozeniny Královny a jak se hned rok poté narozeniny neslavili a slavilo se právě založení Číny…

V obyváku u okna v luxusním apartmánu nad Hong Kongským zálivem

Pak jsme už dostali do již zmíněného apartmánu. Nacházel se v 52. patře obrovské budovy přímo na břehu Hong Kongského zálivu. Když jsme vešli dovnitř, tak slavnost byla už v plném proudu. Mohlo tam být tak 20 lidí a drtivá většina z nich hrála čínskou stolní hru Mahjong. Apartmán to byl opravdu luxusní. Lap říkal, že může stát tak 80miliónů korun(!). Hned po příchodu nám filipínská služka nabídla na pití cokoliv, co jsme si přáli. Poté nám Lap představil svoji mámu. Ale to nejlepší na celém apartmánu bylo to, co bylo vidět při pohledu z obrovského okna v obyváku! Celý Hong Kongský záliv byl pod námi jak na dlani! S Pavlem jsme nevěřili svým očím, teprve před pár hodinami jsme sem přijeli a už jsme snad na nejlepším místě v celém Hong Kongu. A to ještě ani nezačal ten, tak dlouho očekávaný ohňostroj!

Ohňostroj k 61. výročí založení Čínské lidové republiky nad Hong Kongským zálivem

Bylo to velké a dlouhé :)

Popravdě, do onoho večera jsem si myslel, že nejlepší ohňostroje (dobře, jedny z nejlepších) jsou v Brně na brněnské přehradě při Ignis Brunensis. Mýlil jsem se. Ohňostroj to byl opravdu obrovský a hlavně trval strašně dlouho! My jsme si všichni připili a se skleničkou šampaňského jsme koukali na tu nádheru J

Pohled na ostrov Hong Kong z druhého břehu zálivu

Jak to skončilo, tak jsme si chvilku povídali (úplně každý v Hong Kongu umí anglicky) a pak jsme se rozloučili a šli jsme se projít na pobřeží Hong Kongského zálivu. Na druhém břehu jsme viděli stovky mrakodrapů a snad ještě více světelných reklam. Procházeli jsme kolem sochy Bruce Lee a Jackie Chan :). Asi nejslavnějších Hong Kongských rodáků… Poté jsme si ještě vzali trajekt na druhou stranu zálivu, abychom si mohli vychutnat i druhý břeh. Pak jsme si už sedli na naše oblíbená místa v šalině (druhé patro vpředu) a projížděli jsme nočním Hong Kongem domů…

V sobotu jsme si pořádně přispali, pak jsme zašli do japonské restaurace na snídani a pak jsme měli s Lapem naplánovanou cestu po městě. Chodili jsme klasickými uličkami a umně jsme se vyhýbali davům turistů. Byli jsme i v muzeu Dr. Sun Yat-sen, čínského revolucionáře a politického lídra z počátku 20. Století. Dali jsme si brutální japonský čaj z 24 bylinek, který je údajně velmi zdravý, ale my jsme se po něm málem pozvraceli. Já sním a vypiju opravdu téměř všechno, ale toto bylo dost na hraně J. Pokud na to někdy někdo narazíte, tak si to určitě dejte- zkušenost k nezaplacení :). Má tu nejčernější barvu jakou si jen můžete představit…

No a večer jsme vyjeli tramvají na Victoria peak, což je nejvyšší hora na ostrově Hong Kong (ale ne v celém státě Hong Kong) a kochali jsme se těmi pohledy na Hong Kong, které jsou známé z každé pohlednice. Ano tady už byli davy lidí :)…

Je libo žloutek? :) Pořádně osolený a vyhřátý od sluníčka :)

Další den jsme podnikli s Yi výlet na jiný ostrov v Hong Kongu. A jsem za to opravdu velmi rád! Tady jsme opravdu zjistili, že Hong Kong nejsou jen mrakodrapy a spousta lidí. Právě, že naopak. Je tady také spousta zeleně! Na tomto ostrůvku jsme jeli autobusem do rybářské vesničky, která se jmenovala Tai O. Celou dobu jsme z okýnka mohli vidět palmy, džungli, kopce a i docela pěkné pláže. Jakmile jsme dojeli do Tai O, tak jsme ucítili vůni ryb. Ano, Hong Kong byl dříve rybářská osada a tady v této vesničce to přežívá dodnes. Zašli jsme do šaolinské školy, dali jsme si oběd a vydali jsme se autobusem k jednomu z největších sedících budhů na světě. 

Budha je velmi známá turistická atrakce v Hong Kongu. Jezdí k němu i lanovka od zastávky metra. Budha měří na výšku 34 metrů a je viditelný z dalekého okolí. Prý je za jasného dne vidět i z Macau. Aby se k němu člověk dostal, tak je potřeba vyšlapat 268 schodů. Pak se nenaskytne nádherný výlet do okolí na všechny strany!

Večer jsme se vrátili do Hong Kongu a potkali jsme se všichni ještě s Pagem, což je další kamarád, který studoval v Brně. Poté jsme všichni společně zašli do thajské restaurace. Fantasie! :) Lap nám poté ukázal kampus jeho university (Hong Kong Baptist Univeristy) a moc se nám líbil. Koleje mě tam připomínali trošku ty, co jsem měl na Taiwanu… Poté už následovalo loučení. Moc jsme poděkovali Yi a Lapovi, jak nám celý pobyt v Hong Kongu úžasně naplánovali…A rozloučili jsme se s tím, že se v Hong Kongu ještě během tohoto semestru možná uvidíme J

Ano, protože v lednu plánuji výlet do JV Asie a Hong Kong je ideální přestupní místo. Navíc, budu na konci ledna potřebovat i nové vízum do Číny a Hong Kong je na to jak dělaný.

Na závěr chci říct, že Hong Kong se mi opravdu moc líbil. Hned teď ho vedle Taipei a Bangkoku pasuji na nejlepší město v JV Asii.  Je to město, kde je neuvěřitelný mix kultur, národností a kuchyní. Není problémem na jedné ulici vidět restaurace z více jak 10 zemí světa. Každý, opravdu úplně každý, mluví anglicky. Město si drží svoji čínskou kulturu, ale vůbec se nebojí být otevřeno celému světu. Jediné negativum, které mně napadá je, že je tu draho. I když to oproti Evropě nic strašného, tak tady v JV Asii se Hong Kong dost vymyká…

Takže, ti z vás s cestovatelskou náturou, rozhodně si dopište Hong Kong na seznam míst, kam se někdy určitě podívat J

To je pro dnešek vše a zítra nebo pozítří dopíšu článek o noci strávené v Macau a o pěti dnech na Hainanu. Máte se určitě na co těšit :)