PS: Ve fotogalerii se můžete podívat již na další fotky, článek k nim přidám snad co nejdříve.
Macau
 |
| Casino Grand Lisboa |
I když jsme měli v Macau jen jedno odpoledne a jednu noc, tak jsme si to tam s Pavlem užili na 101%! Ale pojďme pěkně popořadě. V pondělí jsme v 11 hodin nasedli v Hong Kongu na trajekt a ten nás za 200korun a 75 minut dovezl do Macau. Tam nás čekala opět celní kontrola a pak už jsme nasedli na autobus zdarma k jednomu z hlavních kasin. Jeli jsme přes obrovské mosty, protože Macau se nachází stejně jako Hong Kong na několika ostrovech (ale ne na tolika jako HK). Jakmile jsme už začali rozeznávat stavby, tak jsme pochopili, proč se tomuto místu říká Las Vegas východu :)
Z okýnka autobusu jsme viděli budovy ve tvaru sopky, pyramidy, jeskyně a podobně. Čím dále do centra jsme přijížděli, tím větší kasina jsme viděli. Všechny vypadaly obrovsky a luxusně a my jsme si jen představovali, jak to vypadá uvnitř. Ale všechno, co jsme viděli až do teď, se nedalo srovnat s kasinem, u kterého nás vyhodil autobus. Bylo to kasino, které se jmenovalo Grand Lisboa. Z daleka největší budova ve městě, ve tvaru podobném rozkvetlé květině.
Jelikož byli v Číně týdenní prázdniny, tak v Macau byly ceny hotelů až trojnásobné oproti normálu. My jsme nechtěli zbytečně utrácet za ubytovaní, protože jsme tak nějak tušili, že na pokoji moc času nestrávíme :). Po trošku složitějším hledání se nám podařilo najít opravdu levný podnik. Taky podle toho vypadal. Ale co už :).
 |
| Já s Pavlem v centru Macau |
Hned jsme vyrazili do města, které není moc velké a tak jsme si ho za pár hodinek prošli. V centru města to na člověka dýchá pořádně portugalskou atmosférou. Jsou tam celé ulice postavené v portugalském stylu. Vylezli jsme ke zbytkům kostela bývalou městskou pevnost. Z ní byl rozhled na celé Macau, a ten pohled nás opravdu překvapil! Macau totiž zdaleka nejsou jenom luxusní kasina a hotely, ale velkou část města zabíraly opravdu špatně vypadající domy. Žádné nablýskané kachličky ale pouze špína a šeď.
Jak jsem se již zmínil, tak ve městě jsme měli jen jednu noc. A protože jsme v kasinech nechtěli vypadat jako lidi, co nemají moc peněz (i když je nemáme). Tak jsme vlezli do jednoho úžasného obchůdku plného značkového oblečení za minimální ceny. A když jsme se tak probírali regály, tak jsme objevili „zlaté“ kalhoty Billabong :))) Pro Macau jak dělané, hned nás napadlo :) A abychom této noci nasadili ještě třešničku na dort, tak jsme se rozhodli, že s Pavlem si koupíme úplně ty stejné věci :) Ke zlatým kalhotám jsme si koupili ještě bílou košili Esprit a byli jsme připraveni na NOC v kasinech v Macau :)
 |
| My a naše "zlaté" kalhoty :) Můžeme do města! :) |
Když jsme se na hotelu převlékli, tak jsme se nejdřív strašně smáli, jak vypadáme :) Ale pak jsme se rozhodli, že musíme nasadit vážnou tvář a při pohybu na veřejnosti se musíme tvářit jako ti nejzkušenější hráči s peněženkami plných zlatých kreditních karet :). Když jsme vycházeli z našeho „hotelu“, tak se nám místní slečny snažili naznačit, že nejsou moc drahé (!!!). Docela nás to překvapilo, protože jsme si vážně nemysleli, že jsme se ubytovali na takovém místě…Ale co už, nenechali jsme se rozhodit a šli jsme směr kasina! :)
Kasina v Macau
 |
| Recepce v hotelu Grand Lisboa před vstupem do kasina |
Tak a už to začínalo J. Chodili jsme večerním Macau s pivkem v ruce, a plánovali jsme, jak navštívíme ty nejlepší kasina. Bylo to super. Ještě jsme se cítili docela nesví v našich „zlatých“ kalhotách, ale velmi brzo jsme si zvykli :) Myslím si, že se za námi otočil téměř každý, kolem koho jsme prošli :). Ve městě bylo minimum bělochů, ještě méně borců, co měří téměř 190cm a určitě nikdo v bílé košili a „zlatých“ kalhotách :) A navíc to bylo ve dvojím, téměř identickém provedení, a pili jsme i stejnou značku piva :)))
 |
| Noční hra světel na Grand Lisboa |
Jako první jsme vešli to kasina Grand Lisboa. Vevnitř bylo všechno hodně luxusní, vyleštěné a nablýskané. V žádném kasinu se bohužel nesmí fotit a tak vám to bohužel nemůžu ukázat. Bylo to fantastické! Stovky a a stovky hracích stolů, automatů, kostek a všech ostatních možných i nemožných hazardních her. U každé stolu spousta Číňanů, kteří se snaží vyhrát. Někdy radostí a někdy vztekem docela vykřikují :) Každé kasino má několik pater. V nejnižším patře jsou přijímány nejnižší sázky, a čím jde člověk výš, tím o větší peníze se hraje. My jsme s Pavlem procházeli všechny patra a pozorovali jsme, jak se co hraje. Jelikož jsme měli na sobě oblečené, to co jsme měli, tak si všichni mysleli, že jsme strašní boháči z Evropy :).
A jak jsme tak šli nahoru, tak jsme se i dostali do posledního patra, kde byla jedna taková menší místnost s pár stoly, u kterých seděli ty největší „ryby“ J! Když jsme staly u těchto stolů, tak jsme se snažili tvářit, tak že si vybíráme k jakému z nich si sedneme a budeme hrát :). A při tom našem přetvařovaní jsme si spočítali žetony, co měli jednotlivý hráči před sebou, a ti nejlepší mohli mít tak okolo čtyř miliónů korun (!!!). Tady už to byla opravdu jiná liga. A všichni se na nás koukali a čekali, k jakému stolu sedneme :) Vážně dobrý :)!
 |
| Jedno z nejstarších kasin ve městě |
Jelikož jsme před sebou měli pořád celou noc, tak jsme se rozhodli pro kasino-hopping :). Chodili jsme po všech kasinech v Macau a zjišťovali jsme, jak je každé v trošku jiném stylu. Nějaké byly opravdu jen pro ty nejbohatší, ale daly se najít i takové, které byli například trošku více zakouřené a nehrálo se tam o až tak moc velké peníze. V Macau jsme zjistili, proč je také nemožné v Číně najít vysokou holku. Ony totiž všechny pracují v kasinech v Macau :) V těch nejlepších kasinech byli všude tak 185cm vysoké hostesky :).
A jaké hry, že se to v kasinech hrají? Z daleka nejpopulárnější hra v celém Macau se jmenuje baccarat. Já ani Pavel jsme o ní nikdy neslyšeli. A když jsme se koukali, jak se to hraje, tak jsme nebyli taky o moc moudřejší. Ale teď už vím. Pokud vás to zajímá, tak tady jsou pravidla: Dále se tam hráli zejména následující hry: Black jack, kostky, ruleta, kolo štěstí a samozřejmě i poker. Ten jsme si chtěli zahrát ze všeho nejvíc, ale buy-in byl docela drahý, a hráči u stolů rozhodně nevypadali jako začátečníci, a tak jsme se rozhodli, že poker pro dnešní večer vynecháme.
A samozřejmě v každém kasinu bylo spousta hracích automatů. Takových těch klasických s pákou na boku, za kterou se zatáhne a člověk pak doufá, že se mu v řadě zastaví 5 jablíček vedle sebe :). Toto byla taky první věc, co jsme si zahráli. Je to strašná blbost, ale má to něco do sebe. Mně se osobně nejvíc líbil pocit tahání za tu velkou páku :). Pak jsme si šli zahrát kostky. Největší sranda byla, že ať jsme přišli k jakémukoliv stolu, tak všichni čekali, že vytáhneme z kapsy obrovskou hromadu žetonů těch nejvyšších hodnot. No a my jsme vždycky měli samozřejmě žetony těch hodnot nejmenších. A tak jsme je pokaždé všechny překvapili a krupiéra asi i vždycky trošku zklamali :). Já jsem docela rychle prohrál a tak jsem se díval na Pavla, jak hraje. Dařilo se mu a nakonec tu docela dost vyhrál! Super :)
 |
| Jo Macau tuto noc patřilo nám :) |
Šli jsme dál. A tak jsme vlastně strávili celou noc, v každém kasinu jsme si našli něco ne moc drahého a zkusili jsme si to zahrát. Nejvíce času jsme ovšem strávili u rulety. Našli jsme jednu, která nebyla vůbec drahá, a navíc se nám na ní dost dařilo :) A tak jsme hráli a hráli :) V mezičasech jsme se šli pokaždé projít po Macau a pozorovali jsme neuvěřitelnou hru světel na každém kasinu, zejména na Grand Lisboa…Myslím, že na hotel jsme se vrátili někdy mezi pátou a šestou hodinou ranní. A byli jsme hodně spokojení. Oba jsme totiž vyhráli :)!!! A ne zas tak málo, každý zhruba, tak 1500Kč :). To znamená, že jsme oba dva z Macau odjížděli s mnohem víc penězi, než s kolika jsme do něj přijeli :). To byla taková nečekaná třešnička na závěr :)
Ostrov Hainan
Další den jsme sedli na autobus zpátky do Guangzhou. Jeli jsme asi 4 hodiny a po cestě jsme překročili hranice do Číny. Proběhlo to bez problému a večer jsme nasedli v Guangzhou do letadla směr město Haikou na ostrově Hainan. Hainan je nejjižnější místo celé Číny a celoročně jsou tady velmi příjemné teploty :) (my jsme tam měli tak 30-35 stupňů). Na ostrově je 320 slunečných dnů každý rok a navíc je položený ještě o něco málo jižněji než Hawai J. Z toho všeho zcela jasně vychází, že to je velmi populární místo pro čínské turisty.
My jsme na Hainan přiletěli v úterý (5.10.) večer a nevěřili jsme vlastním očím, venku řádila subtropická bouře! Později jsme se dozvěděli, že už tady prší bez přestání pět dnů! No potěš pánbůh! :) Vzali jsme si taxi a za deště jsme jeli do hostelu (Banna hostel). Tam jsme přijeli asi v jednu hodinu ráno a tak jsme vzbudili recepční. Vzali jsme si klíče od dormitory a šli jsme si lehnout.
Další den jsme se vzbudili opět do velmi silné bouře. Všude na ulicích bylo asi 30cm vody! Rozhodli jsme se, že hned pojedeme na jih ostrova do městečka Sanya. Když jsme ale odcházeli z hostelu, tak nám recepční řekl, že kvůli sesuvům půdy se tam pravděpodobně nedostaneme… Řekli jsme si, že to ale stejně zkusíme, a jeli jsme na autobusové nádraží. Tam jsme zjistili, že dálnici přes východní část ostrova je opravdu neprůjezdná. Z hor se tam na ni kvůli vydatnému dešti sesunula půda. Naštěstí jsme na jih mohli jet do Sanya i po západní straně ostrova. Normálně se tudy nejezdí, protože je to o polovinu delší a silnice nejsou v tak dobrém stavu. Měli jsme dobrý autobus a tak nám cesta uběhla docela rychle a pohodlně. I když jsme pravidelně skákali, protože v silnici byly opravdu obrovské díry :)
 |
| Hrajeme macháčka v Lady Gaga :) |
Po asi 6 hodinách jsme dojeli do Sanya. Byla už tma. Na autobusovém nádraží stála jedna Číňanka s cedulí ubytování a tak jsme se rozhodli, že se s ní půjdeme podívat, co to nabízí. Samozřejmě jsme ještě nejdřív smlouvaly cenu :). Cena byla velmi dobrá a tak jsme čekali něco malého a špinavého. Ale ona nás velmi příjemně překvapila velkým pokojem s televizí, klimatizací, sprchou, dvěma postelemi a balkónem, z kterého bylo vidět na moře :). Samozřejmě jsme to hned vzali! :) Večer jsme zašli ven s Pavlovými kamarády z Chongqingu. S dvěma Američany a jednou holkou z UK. Nejdřív jsme byli v jednom baru, kde jsme potkali majitele místního obchůdku se surfařskými prkny. Tak jsem si vzal hned vizitku, abychom věděli, kam si zítra půjdeme půjčit prkno :) No a večer jsme zakončili v místním největším podniku se jménem Lady Gaga :P.
Surfing
 |
| Náběh do vln!!! :) |
Další den ráno jsme šli surfovat :) Bylo pořád zataženo, ale naštěstí většinu dne nepršelo…Vybrali jsme si prkna, oba dva docela velké. A to ze dvou důvodů. Já jsem surfoval naposledy před už více jak rokem na Bali a Pavel surfoval vůbec poprvé v životě. Takže jsme chtěli stabilní prkna. A druhý důvod byl, že vlny tady nebyly velké. Ale pro nás téměř ideální :). No a tak jsme byli téměř celý den ve vodě. Bylo nás tam dohromady asi tak 15 surfařů. Na to, že Pavel surfoval poprvé, tak mu to vážně šlo, dokonce se i několikrát postavil! Když už bylo pozdní odpoledne, tak jsme snad cítili každý sval v těle a byli jsme totálně zničení :). Ale spokojení :)
V pátek ráno už vůbec nepršelo. Všichni nám říkali, jak jsme šťastní, že jsme sem přijeli až na druhou půlku týdne. Protože většina turistů sem přijela už v pátek (1.10.) a byli celou dobu kvůli dešti jenom na hotelu. Nebýt pátečního večera, tak pátek byl naprosto skvělý den. Bohužel, nemůžu to teď říct :(. Ale pojďme pěkně popořádku.
Výlet na motorkách
V pátek jsme se rozhodli, že si půjčíme motorky a projedeme se po ostrově. Domluvili jsme se s Pavlovými kamarády a půjčili jsme si dohromady 3 motorky a bylo nás 5. Já jsem chtěl jet s Pavlem na jedné. Američan si půjčil jednu jenom pro sebe. A Američanka s Angličankou si také půjčili jen jednu. Poté holky zjistili, že to neumí řídit :) A tak jsme se rozdělili, že já jsem vzal jednu a Pavel druhou. Za chvilku zjistíte, proč vám to tady tak rozepisuji. A tak jsme jeli přes Sanya směr Yalong bay. Což je údajně jedna z nejkrásnějších pláží na ostrově. Po asi hodině jízdy jsme ji našli. U pláže jsou bohužel samé luxusní hotely a normální smrtelník na ni nemůže ani vstoupit! My jsme se ale nenechali rozhodit. Samozřejmě jsme se vydali do jednoho hotelu a tvářili jsme se jako bohatí hosté (my s Pavlem jsme to už měli natrénované :)). Prošli jsme bez problému hotelem až na pláž. A byla opravdu pěkná. Hned jsme se šli vykoupat, protože bylo strašné teplo a pak jsme si lehli na lehátka pro hotelové hosty :) Poté jsme si ještě vypůjčili volejbalový míč (tam jsme museli jako zálohu nahlásit číslo našeho pokoje :P). Bylo moc pěkně!
No a po nějaké hodince jsme se rozhodli jet dál. Já jsem navrhl Američance, která se mnou jezdila, jestli si nechce zařídit. To byla strašná chyba! Ona souhlasila a tak jsme se na jednom rovném úseku silnice prohodili. Vysvětlil jsem jí jak na to a hlavně jsem ji zdůraznil, ať jede jen pomalu. Když do protisměru jel taxík, tak ona otočila plyn na maximum a držela ho! Začali jsme sebou cukat z jednoho kraje silnice na druhý a jen zázrakem jsme se vyhnuli tomu taxíku!! Já jsem nemohl nic dělat, protože to s námi házelo ze strany na stranu. A asi tak po 50 metrech jsme nabourali a spadli jsme z motorky. Naštěstí jsme nejeli ještě moc rychle (tak 30km/h). Američanka byla docela v šoku, ale byli jsme naštěstí až na pár škrábanců celí. Ona měla odřené kolena a já jsem měl odřenou jednu ruku. Ale bohužel, protože jsem měl sandály, tak se mě odloupnul kus kůže na palci na noze. Docela to krvácelo, ale taky to nebylo nic vážného. Největší újmy utrpěla motorka. Bylo na ní par zlomených a popraskaných plastů a jak jsme později zjistili, tak nešla tak moc dobře startovat :(. Ale byla pojízdná, a tak jsme na ni nasedli a jeli jsme nazpět. Ano, já jsem řídil :)
Pavlovy narozeniny a zranění
No a přišel páteční večer a oslava Pavlových narozenin! Byli jsme domluvení, že to oslavíme u nás v hotelu na balkóně a pak půjdeme někam do města. Na to druhé bohužel už ale nedošlo… Nejdřív jsme s Pavlem nakoupili nějaké pití a chipsy. Poté přišli Američani a Angličanka a také Pedro. Ano, Pedro za námi přiletěl z Hong Kongu do Sanya, aby s námi oslavil Pavlovy narozeniny :). A tak jsme se bavili, pili, smáli a dokonce jsme i volali přes skype s nějakými Pavlovými kamarády, kteří to slavili s námi :). Všechno bylo super. Ale pak se to všechno během pár sekund pokazilo.
Nikdo si pořádně nepamatuje, jak se to přesně stalo, ale Pavel propadl balkonovými dveřmi do pokoje. Dveře se vysklily a Pavel ležel na zemi mezi všemy těmi střepy. A z levé ruky mu začala okamžitě téct krev! Podívali jsme se na ránu a všem se nám udělalo špatně. Na pravé ruce pod loktem měl hodně hlubokou, tak 7cm dlouhou ránu. Byla hodně otevřená a tak bylo vidět dovnitř. Okamžitě jsme to zabalili do ručníku a vydali jsme se do nemocnice. V taxíku to hodně krvácelo a Pavel byl dost v šoku. Aby taky nebyl! Naštěstí nemocnice nebyla daleko. Přijeli jsme tam asi tak v 1 hodinu v noci. Bylo tam docela hodně zraněných lidí a my jsme se snažili najít někoho, kdo mluví anglicky.
Bezúspěšně.
Naštěstí s námi byl i Američan Devon, který uměl trošku čínsky a tak nám pomáhal. Asi až tak po hodině a půl se Pavlovi začali věnovat doktoři! Vzali si nás do patra, kde jsme byli úplně sami. Když začali, tak to rozhodně nevypadalo, jak jsme zvyklí z Evropy. Například nikdo se nestaral o to, jestli jsem vevnitř nebo ne. A tak když Pavlovi začali čistit ránu tak jsem stál hned u toho. Bavil jsem se s Pavlem, abych ho trošku uklidnil, ale mě samotnému se po chvilce udělalo, tak špatně, že jsem se málem pozvracel. Doktor totiž strčil do té rány prsty a hledal tam zbytky skla. Ufff :/.
 |
| Pavel odpočívá po šití v čínské nemocnici... |
No potom jsem šel ven a oni začali Pavla sešívat. Kdybych to počítal, tak vím přesně kolik má stehů, protože při každém jsem ho slyšel, jak křičí… Byl tam dost dlouho, řekl bych tak hodinu a půl. My jsme se mezitím snažili vysvětlit sestřičkám naši situaci, že zítra (v sobotu) musí jít na autobus do Haikou, protože má večer z Haikou let zpátky do Chongqingu. My jsme jen doufali, že si ho nenechají v nemocnici, protože pak by to byl problém. Tak ve čtyři hodiny ráno šití skončilo a Pavel vyšel ven. Byl celý zelený a dost slabý. V nemocnici si ho nakonec nechali, ale jen do rána. Ráno doktor říkal, že může cestovat ale, že ho to bude bolet. Pavla totiž čekala tak 5 hodinová cesta na sever ostrova a pak ještě let letadlem. A v neděli se měl hlásit v nemocnici v Chongqingu.
Ano, tak takhle nějak probíhal náš páteční den a Pavlova oslava narozenin. Kdyby se nestala ta nehoda, tak by to snad nemělo ani chybičku. Škoda. Pavel vás určitě bude informovat o jeho zdravotním stavu na jeho blogu…
 |
| Osolená vajíčka na nedělním trhu v Sanya :) |
V sobotu potom teda všichni odjeli do Chongqingu a já jsem zůstal až do pondělí na ostrově. V sobotu jsem celý den spal. A v neděli jsem šel na pláž. Bylo perfektní počasí, jasno bez mráčku a 35 stupňů. Oceán teplý jako kafe. Já jsem se na pláži potkal s jedním Kanaďanem z Vancouveru a tak jsme si povídali. Byl to pohodový den. Původně jsem chtěl surfovat, ale nebyly vůbec vlny :(. Tak jsem byl na pláži a spálil jsem se snad jako nikdy v životě :)
No a v pondělí večer jsem letěl ze Sanya do Pekingu. Let trval téměř 4 hodiny :). Jo Čína je veliká…
Tak taková byly moje týdenní prázdniny. Nebýt Pavlova zranění, tak to bylo všechno naprosto úžasné! Ale věřím, že až se Pavel uzdraví, tak na celých 10 dní budeme oba dva v budoucnu vzpomínat jen v tom dobrém :)
Tak jak koukám, tak jsem se zase pořádně rozepsal. Příště to už vážně budu psát daleko stručněji :) Tak se mějte hezky a v příštím článku shrnu moje zážitky z Pekingu.
再见!
Žádné komentáře:
Okomentovat