neděle 29. srpna 2010

Jdeme do akce: Brno -> Dubai -> Beijing

Ano! Již jsem na místě! Teda abych byl přesnější, jsem v Pekingu, ale ještě ne ubytovaný na mé Univerzitě. Ale začněme pěkně od začátku…

Po posledních třech dnech v Brně, které jsem strávil, balením, vyřizováním a loučením s mými kamarády, jsem v pátek 27. 8. 2010, okolo půl 10 ráno, naskočil do auta směr letiště Vídeň. V autě jsem nebyl sám. Do Vídně mě vezli rodiče Pavla, mého kamaráda, který také stráví podzimní semestr v Číně. Pavel je nyní také v pátém ročníku na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy University a známe se již od prvního ročníku, kdy jsme spolu jeli na lyžařský kurz, pořádaný MU.

Cesta na letiště proběhla hladce a bez komplikací (až na malou zajížďku ve Vídni), kterou Pavlův táta vyřešil více než zkušeně. Na letišti jsme byli téměř čtyři hodiny před odletem, někdo by mohl namítnout, že to je hodně, ale já jsem byl velmi spokojený, protože po komplikacích s dvěma téměř zmeškanými odlety během letošního léta, budu na letišti už vždycky bývat s velkým předstihem :)

Do Dubai jsme letěli s Boingem (pro zájemce: 777-300ER) a let vůbec neprobíhal hladce! Teda alespoň po startu. Na Vídni totiž bylo téměř černo a my jsme prolétali bouřkou! Samozřejmě nás zasáhli turbulence. Ale jaké!!! Letadlo sebou házelo, naklánělo se, praskalo všude možně a lidé při každém propadu o několik metrů dolů lidé pištěli, jako kdyby letadlo padalo (dobré přirovnání, že :) ). V životě jsem nic takového ještě nezažil a to jsem už letěl opravdu mockrát. Celé to trvalo tak 5-10minut. Jediné, k čemu bych to mohl přirovnat, tak k přeletu letadýlkem z Manily na ostrov Boracay na Filipínách, kde jsem byl před více jak rokem. Ale jak jistě cítíte, již ze srovnání letu v obřím Boingu Dubajské letecké společnosti Fly Emirates s malým letadélkem nějaké filipínské společnosti je znát, že to bylo opravdu špatné. Tož ale, přežili jsme a pilot se naopak vytáhl při přistání v Dubai, kde přistál tak skvěle , že opravdu nebyl cítit kontakt se zemí.

Jedna z hal na letišti v Dubai
Letište v Dubai je obrovské. Vezmeme-li v podtaz, že 95% všech letů je operováno právě Fly Emirates, tak nám dojde, že tento obří komplex byl vystaven jen a jen pro účely jediné aerolinky. Letiště má asi deset pater. Je přeplněné obchody s luxusem a nejspíše žádná světová značka, která má alespoň nějaké jméno, v místním duty free shopu nechybí. Na druhou stranu nás překvapilo, že je možné i na takovém letišti v takové zemi sehnat coca-colu za zhruba10Kč. Když říkám nás, tak tím myslím mě, Pavla a Maďarku Doru, vedle které jsem seděl v letadle. Měla čas na přestup čtyři hodiny. My s Pavlem hodin pět. Chtěli jsme se dostat ven z letiště a projet se taxíkem po městě, ale bylo nám sděleno, že i když většina států světa do Dubai víza nepotřebuje, tak nově přistupující státy EU to bohužel nejsou. Takže jsme zůstali na letišti. Kochali jsme se pohledem na nádherně osvětlenou nejvyšší budou světa, kterou jsme již mimochodem viděli při přistání z letadla. Dívali jsme se na ni nahoru :)

Po prochození letiště jsme si ještě povídali a pak už Dora musela letět. Letěla také na semestrální studijní pobyt do zahraničí. Konkrétně do Japonska do Osaky. S Pavlem jsme dostali okamžitě pozvání na návštěvu, kterého bychom během podzimu rádi využili :)

No a po více jak 5 hodinách čekání i my odlétáme do Pekingu. Nyní v ještě větším monstru, v dvoupatrovém airbusu (industrie A380-800). Uffff :) Již chápu, proč jsou Fly Emirates považovány za jednu z nejlepších leteckých společností na světě. Při přeletu nad Pekingem nás poprvé dostala jeho velikost a rozloha (jistě ne naposled). Na letišti v Pekingu jsme bez sebemenších problémů prošli vízovou kontrolou. Ulevilo se nám :). Přejeli jsme vlakem(!) do jiného terminálu a vzali si batohy. No a poté jsem se s Pavlem musel již rozloučit. On totiž nebude studovat v Pekingu, jako já, ale ve městě Chongqing, vzdáleného další zhruba dvě až tři hodiny letu na jiho-západ. Popřáli jsme si hodně zdaru a šli jsme každý do svého boje. Ale rozhodně jsme se neviděli naposled, plánujeme se navzájem navštívit ( však když to máme od sebe jenom nějakých 23hodin vlakem, tak nevím, kdo by toho nevyužil :)).

Já jsem vylezl z moderního, kvůli olympijským hrám rozšířeného, letiště a vzal si taxíka. Při zhruba hodinové cestě jsem začal oprašovat moje znalosti čínštiny. Po cestě v nekonečných zácpách po šesti proudých dálnicích byla docela sranda. Ja naučil taxikáře něco málo češtiny a on mě zas opravoval moji výslovnost . Vyhodil mě u Beijing Forestry University asi o půl sedmé večer a hned mě překvapilo, kolik tam bylo všude studentů. Nikdo neuměl anglicky a tak jsem asi po půl hodině našel 100m vzdálenou budovu, kde jsem měl být během podzimního semestru ubytovaný.

Říkám měl, protože se mně stalo to, v co každý student po cestě přes celou planetu doufá. Řekli mě, že pro mě nemají místo! Super :( Ještě, že jsem si během Srpna 2x potvrzoval e-mailem, zda se mnou opravdu počítají. Dostalo se mi pokaždé kladné odpovědi. Ach jo… No co už, tak jsem musel řešit tuto nepříjemnou situaci. Samozřejmě, že kolej bába na koleji pro zahraniční studenty mluví jenom čínsky, tak mě musela pomáhat první mezinárodní studentka, kterou jsem tu potkal, Linea z Afriky (ještě nevím odkud přesně). Po telefonátu s koordinátorkou mezinárodních studentů situace byla taková. Ta ženská co neumí anglicky, mě odveze taxíkem do nějakého hotelu, kde několik nocí zůstanu, a až se uvolní pokoj na koleji, tak se přestěhuji tam. No a ty peníze, které utratím v hotelu za ubytování, tak ty mě poté odečtou z mého půl ročního nájmu. To je plán- a já jen doufám, že to tak bude! Protože ona mě odvezla do hotelu, kde se platí za noc v přepočtu na koruny zhruba 600 Kč na noc. To je na Čínu docela hodně. No víc než hodně. Na pokoj si opravdu nemůžu stěžovat, je velký, s televizí, počítačem a luxusní sprchou. Ale i přesto bych už byl radši na skromnější koleji s mezinárodními studenty.

Můj dočasný domov- hotelový pokoj :/
Toto byl můj první, velmi náročný den v Číně, ale i přes vzniklé komplikace musím říct, že se mi tu líbí. Tak za pár dní s novými zážitky ahoj!

PS: Těším se na vaše poznámky, dotazy a komentáře! Tak jen směle do nich :)

7 komentářů:

  1. Pěkné:-) Jsem zvědavá, jestli ti strhnou ty money za hotel... Jinak Dubaj... hned bych tam jela, škoda, že jste nemohli ven.:-/

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem hodne zvedavej... Ale pevne verim, ze jo! A do Dubai se urcite budu chtit nekdy podivat- nejlepsi na dubai je podle me naplanovat si tam tak 2-3 denni stopover pri nejakem delsim letu s fly emirates (je to zadarmo). Me to nechteli dat kvuli stipendiu :/

    OdpovědětVymazat
  3. No máš pěkné zážitky, těším se na pokračování!

    Co se týče toho vlaku, tys nebyl nikdy na Charles de Gaulle?

    Osaka je zajímavá - hrad celkem ujde, moderní čtvrť je fakt dobrá, ale co je nej je jídlo. Japonci sami do tohohle města jezdí na večeři třeba stovky km :)

    OdpovědětVymazat
  4. Proč Jackie, Aničko? :)
    Děkuju! Na Charles de Gaulle jsem nebyl, ani na jiném letišti, kde by to bylo, tak mě to docela překvapilo. Hlavně ta vzdálenost, co to ujelo! :)
    Hm, ta Osaka zní čím dál tím lépe... :)

    OdpovědětVymazat
  5. Hmmm, poznals mě. Kennedy :) to už je dávno....

    Mi občas to tvoje cestování připomíná vlastní zážitky z cest :)

    Jo, do Osaky určitě jeď. Akorát mě napadá, ona určitě studuje na Kansai Gandai, že? A ta není úplně v Osace, je tak napůl mezi Kjótem a Osakou (ale blíže k ní). No a taky se určitě mrkni aj na Kjóto, je nádherné. Ideální měsíc je listopad, ale bude všude strašně turistů a vše bude dražší (zbarvené stromy). Dovezeš mi čaj, prosím? :)

    OdpovědětVymazat
  6. Zdar,
    užij si to tam a je super, že zas píšeš blog.. Bys mohl být spisovatel ;-)

    OdpovědětVymazat
  7. Jackie: tak se pripomen s tim cajem nekdy na konci ledna a privezu :)
    Martin: diky diky:)

    OdpovědětVymazat