Znovuzrození blogu: Olympijský areál, pahorek Jingshan (景山), a život ve studentské uličce

Ahoj všichni! Tak už jsem snad definitivně na stálo ubytován. A mám dokonce i stálé připojení na internet!!! Takže můj blog právě zažívá znovuzrození a budu se sem snažit opět pravidelně přispívat.

Od mého posledního článku se toho událo strašně moc, a bude asi těžké to nějak srozumitelně napsat, abych na nic podstatného nezapomněl, ale jdu na to :). Do mojí fotogalerie na Picase (odkaz nalevo těchto stránek) jsou nahrány všechny fotky od začátku mého pobytu až do teď, takže pokud tam objevíte něco, o čem tady nepíšu, a zajímá vás to tak se mě neváhejte zeptat.

Kuchyňka v našem domečku :)

Začnu tím, čím jsem posledně skončil. Naší studentskou uličkou plnou nových apartmánů :). Apartmánů (možná ještě lépe řečeno rodinných domků) je v této uličce dohromady deset. Každý domek je pro 4 studenty s tím, že má každý vlastní pokoj. V našem domku jsme zatím ubytovaní jenom 3. Já, Haron z Papui Nové Guinei a Laundry ze Středoafrické republiky. Haron je ten klučina, se kterým jsem byl už ubytovaný na hotelu. Rozumíme se naprosto skvěle, začínám si i zvykat na jeho dost specifickou výslovnost angličtiny :). Laundry je taky naprosto skvělý! Jediná nevýhoda je, že mluví jenom francouzsky a nějakým jazykem jeho kmene v Africe. Takže se zatím domlouváme jenom rukama nohama. Ale už za ty dva týdny, co je tady, se toho anglicky opravdu dost naučil. Zajímavé je, že tady navštěvuje kurz čínštiny a angličtinu se učí potom sám doma. Takže jsem zvědavý, co se tady naučí rychleji :).

Asi nikdy nezapomenu na první den, když jsem se s Laundrym poznal. Poté co jsme se představili, tak jsme začali dávat věci do ledničky. Já jsem se mu pochlubil Becherovkou s tím, že to je typický český nápoj. On mě ale dost trumfnul.  Otevřel baťoh a vytáhl z něho něco obrovského. Bylo to zabalené v obrovských listech a položené na středoafrických novinách. A se slovy „Mama“ to hodil do mrazáku. Od té doby máme v mrazáku nějakou asi 3-4kg pochoutku od Laundryho mámy ze Střední afriky. Jsem opravdu zvědav, co to bude :). Zatím to tam pořád leží…

Venkovní stroje na cvičení u atletického oválu v našem kampusu

Tím, že tady na této škole je nás mezinárodních studentů opravdu minimum, tak se každý známe s každým a jsme tady taková jedna velká rodinka. Máme dveře od svých domků pořád otevřené a každý chodí ke každému, jak se mu zachce. Opravdu je super, že jsme tady jen 3 bílí. Já, Laura (Kanada) a Charlie (UK). Jsme tady v na prosté menšině. Všech ostatních asi 20 000 studentů jsou černoši (teda jen tak 40) a zbytek jsou asiati.

Jak jsem již psal minule, tak v naší uličce žíjí studenti z Bangladéše, Kambodže, Laosu, Mongolska, Thajska, Vietnamu, Egypta atd. I když je tady neuvěřitelně exotický mix národností, tak jsou tu 3 studenti z jednoho státu, který je mnohem jiný než všechny státy ostatní. Tito studenti jsou z KLDR- Korejské lidově demokratické republiky. Ano, ze Severní Koreje. Žijí ve stejné uličce jako my ostatní, ale ještě se snad s nikým nebavili. Jejich dveře jsou pořád zavřené. Později jsem se dozvěděl, že studenti ze Severní Koreje, když vyjedou do zahraničí, tak mají zakázaný kontakt a komunikaci s kýmkoliv (!!!). Ano, úplně s kýmkoliv! Baví se jen mezi sebou. Prý je to tak, že se navzájem hlídají a kontrolují, kdo co dělá. Vůbec se mě tomu nechce věřit. Takže to vypadá tak, že v hodinách čínštiny sedí mimo od ostatních, a jsou velmi aktivní a pořád se hlásí a odpovídají na dotazy učitelky. Jakmile je přestávka, nebo hodina skončí, tak se sbalí a s nikým neprohodí ani slovo a odejdou. Je to vážně hodně drsné… No jsem zvědavý, jestli se to během roku nějak změní. Ale bojím se, že ne…

No jinak plně využívám toho, že máme v baráku jeden volný pokoj. Asi tři noci u nás přespali CouchSurfaři z Ameriky. Christie a Kale, pár, který cestuje po světě a učí angličtinu. Kale je muzikant, hraje na kytaru, tak jsme tady mývali po večerech veselo.

Poté jsem ještě ubytoval na několik dní Zuzku. Zuzka je kamarádka, která studovala loňský rok na National Chengchi University na Taiwanu. Ano, na té škole, kde jsem byl rok předtím já. Tak jsme si povídali a vzpomínali na skvělé časy na Taiwanu. Zuzka byla úplně stejně nadšená jako já :). Jo Taiwan je Taiwan. Včera se Zuzka odstěhovala, protože jí přilétá 18 turistů z Česka, které tady čeká 3týdenní poznávací zájezd po Číně. Zuzka jim dělá průvodce.

Se Zuzkou jsem podnikal spoustu výletů. Šli jsme do parku Yuanmingyuan, který se nachází nedaleko Letního paláce. Bylo to tam moc pěkný, žádní turisti a velká jezírka. 

Ptačí hnízdo

Den potom jsme se rozhodli jít do Olympics green- do areálu, kde se konaly před 2ma lety Olympijské hry. Hned jakmile jsme vystoupili z autobusu, tak jsme v dálce uviděli ptačí hnízdo. Bylo obrovské.  Hned jsme se vydali parčíkem směrem ke stadionu. V parku byli velmi vtipné cedule, které nás upozorňovali, že nesmíme šlapat na trávu. A v zemi byli zabudované reproduktory, které hráli nějaké čínské písničky- takže člověk opravdu neměl moc pocit, že je v přírodě :).

V Olympijském stadionu

Poté co jsme se dostali pod stadion, tak jsme si koupili lístky a vydali jsme se dovnitř. Z blízka je vidět jak je celá stavba vypouklá, což jí ještě přidává na monstróznosti. Rozhodli jsme se vystoupat nahoru po schodech s tím, že první pohled dovnitř uděláme z nejvyššího patra. Jakmile jsme nakoukli dovnitř tak jsme pár minut zírali s otevřenou pusou. Bylo to mooc velké :). Na obrazovkách ještě běžely ukázky z Olympijských závodů, které tomu ještě dodávali na atmosféře. Poté jsme ještě sešli dolů k atletickému oválu, kde jsme si to celé prohlédli ze spodu.

Water Cube v noci

Pak jsme se vydali na druhou stranu hlavního náměstíčka, kde stojí neméně slavná vodní kostka. Rozhodli jsme se, že se taky podíváme dovnitř. Nejprve jsme zkoumali, jak jsou vyrobené ty bubliny, které jsou pro tuto stavbu tak typické. Jsou z měkkého plastu a jsou nafouknuté vzduchem, takže když se přijde blíž, tak se dají trošku zmáčknout. Vevnitř je mimo bazénu také dost šílený aqvapark. Obzvláště nás zaujala atrakce, která se jmenovala speedslide :). To vlastně člověk skočil do tobogánu, který byl kolmo dolů, nabral neuvěřitelnou rychlost, a poté projel takovou otočkou o téměř 360°C. Na fotkách v galerii je to ten fialový tobogán.

Vevnitř jsou 2 bazény. Jeden na rozplavby a druhý je ten hlavní, olympijský.  V tomto bazénu Michael Phelps vylovil 8 zlatých Olympijských medailí. My jsme tam byli v den, kdy se večer hrálo představení: Labutí jezero. Takže celý bazén byl naaranžovaný jako scéna a doprostřed bazénu vedlo jeviště. Vypadalo to vážně velkolepě. Nám dovolili jen na chviličku nakouknout, ale i tak to bylo pěkné. 

Poté, co jsme už za tmy vylézali z bazénu, tak si uvědomili, jak výhodné bylo, že jsme se z Kampusu vyhrabali až dost po poledni. Po setmění se totiž jak ptačí hnízdo, tak i vodní kostka, nádherně osvětlí a celý areál rázem vypadá zase jinak.

Pohled na celý Olympijský areál

Ještě se hýbali... :)

Další den jsme se vydali do centra, asi na hlavní nákupní ulici v Pekingu. Na Wangfujing. Objevil jsem tam první obchůdek s oblečením, kde prodávají padělky všech značek za velmi pěkné ceny :). Tato oblast nevypadá moc jako Čína. Je spousta obchodů světoznámých značek a i cizinců je zde více. Kousek od této ulice se nachází night market. Lépe řečeno turistický night market. Prodávají se zde na jídlo velmi exotické věci. Například štíři, tarantule, mořští ježci, různé larvy, smradlavé tofu atd. To jsou ale věci, které číňani opravdu nejí. Teda alespoň ne v Pekingu.

Pekingská kachna ve vegetariánské restauraci

Večer jsme zašli se Zuzčinými kamarády do vegetariánské restaurace (ano všichni jsou vegetariáni). A tam jsme si objednali na stůl spoustu různých zelenin a mořských řas. Hlavním chodem byla ovšem vegetariánská pekingská kachna :) Nikdy bych neřekl, že moje první pekingská kachna v životě bude vegetariánská, ale co už :) Bylo to vlastně takové křupavé těstíčko, které leželo na porcelánovém talířku ve tvaru kachny :) Musím říct, že všechno bylo opravdu vynikající, ale už se těším na opravdovou kachnu… Na ni půjdeme se všemi studenty asi zítra večer :)

Další den jsme šli se Zuzkou zpátky do centra. Já jsem se byl zeptat na Beijing South Train station na lístky do Shanghaie. Hala tohoto vlakového nádraží je prý největší v celé Asii. Tomu jsem vůbec neměl problém uvěřit :) Pak si Zuzka šla koupit správně fialovou zimní čepici, která ji den předtím učarovala. A před západem slunce jsme obešli zakázané město a poté jsme vylezli na uhelný pahorek. To je vlastně jediný kopec v Pekingu vůbec. Tento pahorek se nachází hned za zakázaným městem a byl tam navršen, když se kolem zakázaného města kopal vodní příkop. Z pahorku je asi nejkrásnější rozhled na celý Peking.

Západ slunce u severní brány do Zakázaného města

Jak jsem se již zmínil, tak celý Peking je vlastně obrovská placka. Což zde činí kolo ideálním dopravním prostředkem. Takže já jsem dlouho neodolával a minulý týden jsem si pořídil kolo. Zvažoval jsem, zda kupovat nové, či použité, ale rozhodnul jsem se pro použité. Hlavně z důvodu častých krádeží. Moje kolo vypadá opravdu staře a použitě, takže se o něj tak moc nebojím. Akorát jak zjišťuju, že brzdy do má asi jen na okrasu- opravdu moc nefungují. Ale to tady rozhodně není nic zvláštního :) Kolo mě stálo 310Kč. :) Laura si koupila kolo nové (asi 800Kč) a když na něm to jela se svým kanadským kamarádem, tak se jí zadní kolo rozlomilo na 2 půlky :) Hold to není stavěné pro cizince… Ale dala to opravit a za 150korun ji to opravili :) Ano to je Čína :)

Už musím pomalu končit, takže doufám, že jsem na nic důležitého nezapomněl. A pokud ano, tak se k tomu v jednom z následujících článků určitě vrátím.

PS: Pokud někdo přemýšlíte přijet do Pekingu, tak mě neváhejte napsat a domluvíme se. Náš rodinný domek je pro návštěvy ideální a já vám moc rád ukážu město a okolí!

Tak to je pro dnešek vše, zdravím všechny (nejenom :)) do Česka!!! Ahooooj!