Chrámy v Pekingu a divoká část velké čínské zdi

Ve čtvrtek nemám žádnou školu a tak jsem se vydal s Laurou navštívit dvě známé turistické atrakce v Pekingu. Byly to Chrám Lama (Lama Temple) a Konfuciův chrám v Pekingu. Oba dva chrámy se nachází kousek od sebe a tak není problém navštívit je za jedno odpoledne. No a v sobotu jsem se opět vydal na velkou čínskou zeď, ale tentokráte to bylo úplně o něčem jiném než posledně. Šel jsem totiž na část zdi, které Číňani říkají divoká… :)

Lama Temple

Ginko Biloba v Lama Temple

Byl krásný podzimní den. První jsme šli do budhistického Lama Temple. Hned po vstupu nás zaujala krásná alej. Listy byly nádherně žluté a navíc byly osvětlené sluncem a tak to opravdu vypadalo jako zlato :). Jak jsme poznali (Laura poznala), tak to byl strom Ginkgo Biloba. Tento strom má navíc velmi specifický tvar listů a tak jsme si nějaké vzali s sebou a teď je sušíme v knihách.

Krásně pomalované hůlky, které se zapálí a jsou v chrámech
používané jako kadidlo

Celý chrámový komplex je postaven v jedné ose. To znamená, že poté, co jsme prošli alejí, nás čekalo několik chrámů, které byly postaveny za sebou. Bylo to pěkné, ale na to, že to má být údajně nejkrásnější chrám v Pekingu, tak nic moc. Na Taiwanu byly podobných chrámů spousta. Zaujali nás tam ale pár věcí. Mezi chrámy byly stromy, které měli už opadané stromy, ale v korunách měli ještě zářivě oranžové plody. To jsme nebyli schopni identifikovat, ale nyní už víme, že to byl Tomel japonský (druh kaki).

Budhističtí mnichové při modlidbě

Do jednoho z chrámů jsme přišli v okamžiku, když začínala buddhistická modlitba. Nesmělo se tam fotit, a proto mám jenom pár fotek :). Bylo to velmi zajímavé – mniši během modlitby používali všemožné hudební nástroje.

18 metrová socha Budhy v Lama Temple

No a poslední a asi nejzajímavější věc v celém komplexu je 18 metrová socha stojícího Budhy v jednom z chrámů. Dříve byl tento Budha prý i Guinessově knize rekordů. Vypadá opravdu docela vysoce, protože do chrámu, v kterém se nachází, se vejde jen tak tak :).

Temple of Confucius

Já se samotným Konfuciem...

Druhý chrám dnešního dne byl zasvěcený asi nejslavnějšímu filozofovi všech dob, Konfuciovi. Konfucius je v Číně dodnes velmi uznáván. I když jeho chrám tomu není moc důkazem, protože je docela zastaralý.

U jeho chrámu...

Ale přesto má takovou zvláštní atmosféru, která byla ještě umocněna tím, že jsme tam šli před zavírací dobou a tak jsme tam byli skoro sami. Prošli jsme si několik budov a skončili jsme v jedné, kde bylo opravdu něco hodně zajímavého.

Kamenné desky s vytesaným
učením Konfucia

Jeden z učenců konfucianismu vytesal do téměř 200 obrovských kamenných desek to nejdůležitější Konfuciovo učení. Dvanáct let nedělal nic jiného, než tesal do těchto velkých kamenných desek…

Divoká čínská zeď

Naše celodenní trasa, došli jsme až tam, kam je vidět :)

V minulém článku jsem trošku naznačil, že bych se rád vydal na Velkou Čínskou zeď ještě jednou. No, a jelikož se do Pekingu nezadržitelně blíží zima, tak nebylo na co čekat, a vydal jsem na zeď v sobotu ( 6.11.). Domluvil jsem se s Lukášem (Slovensko) a Michalem (Beroun), které jsem potkal na ambasádě a rozhodli jsme se pro výlet na divokou část velké čínské zdi – do sekce Jiankou.

Za mnou je vidět zeď a po té zdi jsme celý den šli :)
Fantazie!!!

A co, že to vlastně ta divoká čínská zeď znamená? Jsou to takové úseky velké čínské zdi, které nejsou zrekonstruované, a v podstatě nebyly vůbec opravovány od té doby, co byly postaveny. Minulý týden jsme byly na zdi v části Mutanyi a bylo to naprosto úžasné. Mutanyi je typická zrekonstruovaná turistická část velké zdi. Divoká čínská zeď je ještě úplně jiný zážitek! Asi si ještě pamatujete, jak se mě na Mutanyi líbilo, takže když vám řeknu, že nyní to bylo ještě mnohem lepší, tak vám musí být jasné, že to byla opravdu bomba!!! :)

Jedna z téměř zcela rozbitých částí zdi

V sobotu jsem měl sraz s rukama v 5:45 na zastávce metra. Opět jsme jeli na autobusovou stanici Dongzhimen a pak autobusem 936 do Huairou. Tam jsme smlouvali asi 15minut s taxikářem cenu taxíku, aby nás odvezl tam, kam jsme potřebovali. Bylo vážně hodně vtipné. Když jsme použili známou fintu a řekli jsme mu, že jsme studenti, a že nemáme peníze, tak nám odpověděl, že chápe, že jsme studenti, ale že nemá co jíst, a proto nám musí dát tak vysokou cenu :). Nakonec jsme se domluvili na ceně, že jsme byli všichni spokojení a jeli jsme asi hodinu taxíkem.

Uaaaa!!! :) Nádhera :)

V 9 hodin jsme byli ve městečku Xizhazi, odkud jsme vyrazili směrem vzhůru. Na hřebeni jsme viděli zeď, což byl náš cíl. Nejdřív jsme šli podél pár políček a poté jsme už začali docela prudce stoupat. Ke konci už jsme skoro lezli po skále, ale vyšplhali, na takové místo, z kterého byl krásný výhled do okolí. Ale zjistili jsme, že jsme špatně a tak jsme museli z této skály slézt a vydali jsme se jinou cestou. Asi tak v 10 hodin jsme dorazili celí propocení na zeď.

Na vrcholu zdi...

Byl to úplně jiný pohled než před týdnem. Zeď byla místy rozbořená, rostly z ní všude možně keře a stromy. Nikde nebylo ani človíčka a celá zeď patřila jen nám! Bylo nádherné azurové nebe, a bylo opravdu teplo. Jediná věc, která nebyla vlastně ideální, byl malý opar v údolí, který zhoršoval viditelnost, ale nebylo to nic strašného, i tak bylo vidět na několik kilometrů :)

Lukáš, já a Michal pře věží Zhengbei

Vydali jsme se po zdi směrem na západ, směrem ke veži Zhengbei. To je jedno z nejvyšších míst na zdi vůbec a říká se, že je z tohoto místa nejkrásnější výhled na velkou čínskou zeď. Když jsme se k věži blížili a otevíral se nám výhled na druhou stranu, tak jsme nevěřili vlastním očím! To, co jsme viděli, bylo opravdu neuvěřitelné! Viděli jsme, jak se zeď táhne po hřebenech až tam, kam oko dohlédne. Není možné pochopit, jak to mohl vůbec někdo postavit. A vlastně ten úsek zdi, na který jsme se koukali, to byla naše dnešní cesta. Až jsme si to na věži užili, tak jsme se vydali dál.

Někdy se mě i moje výška docela hodila :)

A že to začalo přitvrzovat. Zeď vedla nahoru dolů. Po schodech většinou nebylo ani památky. Nějaké úseky byly opravdu docela extrémní. Muselo se slézat doslova po skále. Já osobně jsem měl po tomto dni na rukách puchýře. Místy to bylo opravdu náročné, ale naštěstí tam nebyl žádný úsek, který by se nedal zvládnou, a my bychom se museli vrátit (i když nějaké k tomu neměli daleko) :).

Splnění mého snu. Čurám z velké čínské zdi...
...a mám před sebou nádherný výhled :)))

Okolo poledne už jsme na zdi začali potkávat skupinky čínských turistů. V nějakých jednodušších místech jich bylo už docela hodně, a když si ještě pustili rádio, které s sebou s oblibou nosí, tak jsme od nich okamžitě prchali dál. 

Schody alá skoro zeď :)

Na nějakých místech byla zeď úplně rozbitá a muselo se přelézat přes obrovské hromady kamení. V jiných místech byla zeď třeba jen 2 metry vysoká a metr široká a byla opravdu téměř kolmá a schody na ní mohli mít takových pohodlných 60cm. Dnes je pondělí večer a já pořád cítím svoje stehna J.

Na půl 4 jsme měli domluveného taxikáře, který nás čekal dole ve vesničce (jinak bychom se neměli jak dostat zpátky). Stihli jsme to docela těsně a v 5 hodin jsme jeli posledním autobusem z Huairou do Pekingu.  Byli jsme naprosto zničení, ale zážitek to byl nezapomenutelný.

Michal, číňanka, Lukáš,
který ji drží za zadek a já :)

Tak taková byla moje divoká čínská zeď. Podívejte se do fotogalerie na víc obrázků, myslím si, že ty to místo popíší lépe než nějaký článek. Všichni tři jsme byly naprosto nadšení a spokojení…

Další z nádherných  výhledů na části
 velké čínské zdi v sekci Jiankou

Mě osobně velká čínská zeď naprosto ohromila. Opravdu nechápu, jak to mohlo být v nějakých místech postaveno. A to jsem viděl jenom dohromady jenom nějakých 15km z celkových téměř 9000km (!!!). 

Michal během dne říkal, že zeď byla postavena nejenom z obranných důvodů, ale také jako manifest moci. Jestli tomu tak opravdu bylo, tak to svůj účel bezesporu velmi dobře plnilo a plní...